LPRecenze

Radioactivity – Silent Kill

Probouzíš se zlámanej na gauči s pořádnou kocovinou. Marně se rozpomínáš, proč tě bolí celý tělo. Dostal jsi do držky a jako bonus k tomu kopačky. Otřískanej. Dobitej. Do života tě vrací perfektní intro nové desky Radioactivity. Skladba Battered je nejlepší možný začátek. Garážová řežba, která po zběsilém úvodu plynule přechází v esenci všeho, co můžete na texaské sebrance kolem Jeffa Burkea milovat.

O Burkeovi, známém též z Marked Men, se tvrdí, že každý song, který složí, je hit. Dalo by se souhlasit, ovšem musíte pak přijmout fakt, že všechny ty hitovky jsou postavené na stejném mustru a na první dobrou je od sebe sotva rozeznáte. Garážový punk v intencích kapel kolem Modern Action, nicméně s vlastní tváří. Zběsilé střídání dvou akordů, hajtka, kvílivé kovové vyhrávky a emoční intenzita zabarvující energické skladby do lehce ponuré melancholie. K tomu přičtěte chytlavé popové melodie.

První self-titled deska Radioactivity všechno tohle nastínila, dobře se poslouchala, ale kromě už zmiňovaného splývání jednotlivých songů to občas bylo až příliš pop, sebevíc zoufalý a naléhavý. Silent Kill má špinavější sound a nehrne se dopředu tak prvoplánově. Překvapují mě nápady, které vybočují ze zajetého plánu – výrazné a zapamatovatelné riffy v kombinaci s chytlavou přímočarostí  na mne působily jako pět energy drinků vypitých naráz. Vzpomínám na King Tuff, ovšem v mnohem punkovější verzi, a songwriting Jeffa Burkea mi na nové nahrávce připomíná Jaye Reatarda.

Přes ono slovíčko „pop“ opět nejde o žádné bezstarostné sluníčkové skladby – na Silent Kill se dá číst i jakýsi příběh, chcete-li koncept, a znovu se ve skladbách ženoucích se vpřed objevuje notná dávka temnoty, která je jasná v pomalejších věcech jako Not Here nebo No Connection. Radioactivity to však mnohem víc sluší v rychlejších songách.

Kromě už zmiňovaného parádního otvíráku jsou vrcholy power-popová pecka I Know, naspídovaný lovesong With You, kde vystupuje vpřed další devíza Radioactivity – basa, která jen nakopíruje kytarovou linku ani pod ní nezaniká, ale podobně jako u Descendents hraje vlastní melodii. Skvělou věcí je úderná a krátká skladba No Alarm, závěrečná Pretty Girl je hit každým coule, přestože vlastně nemá refrén. Nahrazuje ho kytarová vyhrávka, sólo a Burkeovo „uuuh.“

Až se Silent Kill jsem se definitivně zamiloval do Radioactivity. Točí se dokola snad měsíc v kuse a pořád jsem se jí nenabažil. Názorná ukázka, jak dělat pop-punk bez otravného omílání „o-o-ou“ dokola, s nezměrnou kinetickou energií a vitalitou. Určitě doporučuju omrknout i novou Jeffovu kapelu Lost Balloons, ve které spojil síly s japonskými Suspicious Beasts. V pondělí hráli v Brně a samotný Jeff prý slíbil, že do Česka příští rok dorazí i Radioactivity. Máme se na co těšit.

Tracklist

01. Battered

02. Stripped Away

03. Not Here

04. Way Out

05. Silent Kill

06. No Connection

07. I Know

08. No Alarm

09. Where I Come From

10. Silent

11. With You

12. Pretty Girl

Johnny Násilník

Jsem král panku, nikdo není víc pank než já. Napsal jsem dvě knížky, jedna se jmenovala Pank a druhá jinak, protože Pank se jmenovala už ta první.

Související

Back to top button