Louty – Zlo mezi námi

Syčáci z Podřipska, chátra z Polabí. Louty jsou stále ještě poměrně čerstvé jméno, často neprávem opomíjené, ale nejsou to žádní žabaři. Fungují od roku 2013 a v sestavě mají  výrazné postavy lokálního významu, včetně Hřebíka, alias folk punkera Toma77 a členy dávno rozpadnutých roudnických hvězdiček Kombajn. Znějí, jako když by Houba byla víc Kalifornie a zbavila se své nepřenosné poetiky. A zatímco prvotina od Louty, nazvaná Kukačky na Déčku, mě výrazněji neoslovila, EP Zlo mezi námi je jiná káva!

Hned první písnička Začněte u sebe je obrovská pecka. Jsou ti kluci snad placeni Sorosem? Takhle si přesně představuju vynikající skatepunk – dvě kytary, které se náramně doplňují a dva kontrastující vokály, přičemž ani jeden neklouže k vyumělkovaně divokému screamu. K tomu přičtěte prudce melodické zpěvové linky a texty, které nejsou jen bezobsažným blábolem. Jo jo, začněte u sebe, my začnem v Roudnici!

Město posouvá laťku ještě o něco výš. Refrén už mám spoustu týdnů hluboko pod kůží a často se přistihnu, že si ho sám pro sebe zpívám. Vzbuď se hraje na trochu bezstarostnější notu, ale tlumená pasáž, která song před koncem uklidňuje, je paradoxně pro funkčnost písničky naprosto zásadní a nakopávající. Titulní Zlo mezi námi je adekvátně hitový zářez a závěrečný song Kluci a holky sází jednu lyrickou perlu za druhou. Ve společnosti dobrejch lidí se špatnou pověstí trávíme ten svůj pravej život v podzemí tak nějak radši…

Pět songů, třináct minut, žádné slabé místo. Všechno do sebe zapadá, Louty si drží jasnou tvář, ale jednotlivé písničky od sebe jednoduše odlišíte. Raubířský obal od Woodyho z The Rocket Dogz tak nějak vystihuje všechny ty drobné životní boje mimo globální kontext, které se odráží v textech. Ač se to nezdá, od Kukaček na Déčku udělali Louty loňským EP skok tak o tři třídy výš. Je to svěží, chytré, energické a upřímně odzbrojující.