Druhá a poslední část nepravidelného cyklu „retro reportů“ je tady a shodou okolností se vracíme v čase opět s duem muzikantů, o nichž pojednával i první článek tohoto druhu. „The Witch And The Burro“, jak si přezdívají kouzelná kovbojka Lauren Napier a šibalský desperát Vic Ruggiero. Tentokrát se k nim přidali ještě holandský punkový písničkář Tim Vantol a čerstvá tuzemská all-star country parta Frankie And The Deadbeats.
Někdy věci vycházejí a dějí se podle plánů. Jindy nemůžete na nic takového spoléhat a prostě se vrhnete do oka hurikánu, do jícnu vodního víru. V dobách těsně před tím, než udeřil zákeřný virus, jsme se bezstarostně radovali. Jakmile se ale objevil, plány se měnily ze dne na den. Report z únorového koncertu spatřil světlo světa až v listopadu téhož roku, kdy už byly časy temné a nikdo nevěděl, jestli virus poleví nebo bude řádit s ještě větší intenzitou. Z úplně jiných důvodů ani letos nevznikla reportáž v době konání koncertu, ale půl roku poté.
Před třemi lety patřil celý večer na FAMU jen Lauren a Vicovi, koncert byl komorní a jako byste seděli s těmi dvěma v klidném obýváku. Letos na jaře „pouze předskakovali“ v rámci společného turné Tima Vantola a Frankie And The Deadbeats. I přesto byl ale jejich koncert znovu nezapomenutelným zážitkem, naplněným společnými duety i chytrým vtipkováním. Ti dva stihli krom vlastních songů opět zahrát i covery a zasnít se nad Lizou Minelli. Vic si s pivem v ruce představoval, jak se sám projíždí po New Yorku na kole. Ocitli jsme se v kabaretu. Rozjívená Lauren se skleničkou vína uvedla věc na pravou míru: „Zahráli bychom vám klidně celý muzikál… Občas máme tři čtvrtě hodiny, někdy hrajeme dvě hodiny v kuse.“ Oba ke konci setu odložili drinky a vstali ze svých židlí, aby utužili nadšený kontakt s publikem. Vždycky, když člověk ty dva vidí, musí si říct – nejsou to miláčci?
Upřímný bard Tim Vantol na to ovšem vlastně jde také od srdce. Sice z trochu jiné strany, ale sympaticky. Více halekaček, akustická kytara, nespoutaná energie a pozitivní přístup. Ač si Tim potrpí na punkové písničkářství ála Frank Turner či Chuck Ragan, podobně jako Frank a jeho Sleeping Souls si občas bere s sebou celou kapelu. Doprovodnou partu nechal tentokrát doma a na Sedmičku dorazil coby osamělý potulný muzikant. Melodické linky a singalongy, publikum se dostává do varu s každým dalším songem. Někdy vážně ke štěstí bohatě stačí chlápek s kytarou a jeho písně o životních trampotách. Pár českých slov z Timových úst, dokonce česká předělávka jednoho refrénu a klub skáče nadšením.
Frankie & The Deadbeats jsou sice novým jménem na scéně, ale kapela sestává z ostřílených muzikantů, kteří prošli řadou hudebních uskupení všech možných žánrů, od punku přes hardcore až k rock’n’rollu, aby zakotvili ve vodách outlaw country a udělali tak radost sobě i druhým. Stylové ohozy, procítěné country, plné silných historek a k tomu velká dávka nadšení. Za krátkou dobu fungování stihli Frankie a jeho Všiváci vydat desku a už vypouštějí singly k desce druhé. Na Sedmičce zahráli materiál z první desky s názvem The Shining. Kovbojové umí dojemné balady i tempo uhánějících koňských kopyt, od country si občas odskočí na výlet k surfovějším náladám.
Večery a noci v dobré společnosti utečou rychleji, než bychom si přáli, ale takový už je život. Dejte si záležet a vychutnejte si okamžiky, jako byly ty ve dnešním retro reportu. A až někde příště uvidíte některé ze jmen, která zazněla v našem druhém a závěrečném článku tohoto druhu, určitě za nimi vyrazte na večírek, budou rádi.
