Lars Frederiksen And The Bastards – Live And Loud!!

Obtížně se mi daří smířit s faktem, že poslední album Larse Frederiksena s jeho Bastardama vyšlo už před čtrnácti lety. Tehdy moje neutuchající okouzlení deskou Indestructible od Rancid bylo ještě znásobeno Frederiksenovým albem Viking. Nechci být přehnaně patetický, ale tohle přesně bylo to období, kdy se mi s každým novým songem měnil život. A snad i proto má obal Vikinga navždy vyčleněné místo na zádech mé nejoblíbenější kutte.

Jenže nové desky Rancid mě už dávno nebaví a The Old Firm Casuals, které si Frederiksen založil po svém salónním přerodu v ojku, nesahají Bastardům ani po vršky Martenek. U Pirates Press Records ale na sklonku loňského roku vyšel „oficiální bootleg“ živáku Lars Frederiksen And The Bastard z března 2001, tedy koncertu, který se v Poughkeepsie, pár desítek mil na sever od New Yorku, odehrál jen několik málo dní před vydáním jejich eponymního debutu.

Na to, že se jedná o teprve devátý koncert Bastards, kapela neskutečně šlape. Setlist je sestaven z deseti kousků, které se za chvíli objeví na prvotině u Hell-Cat Records – chybí jen Subterranean a 10 Plagues Of Egypt. Frederiksenův rozpoznatelný hlas se skvěle doplňuje s řevem maskovaného Unknown Bastarda, kterým nebyl nikdo jiný než Gordy z The Forgotton. Myslím, že když jsem viděl Forgotten asi tak před deseti lety na Sedmičce, neměl jsem o tom ani tušení. I když na první straně najdete třeba Army Of Zombies a Wine And Roses, druhá strana mě baví víc. A je to samozřejmě spojené s tím, jak koncert graduje. V rychlém sledu na béčku najdete Skunx, geniální cover Billyho Bragga (kterému jsem nedávno úplně propadl) To Have And To Have Not a závěrečnou pecku Vietnam. Tenhle živák vlastně přesně splňuje to, co od živé nahrávky čekáte: Hrozně moc toužíte být v kotli před pódiem.

Obal se nese v duchu starých bootlegů na Link Records, včetně Larsova průvodního slova na zadní straně. Vzhledem k tomu, že ke vzkříšení Bastardů patrně nikdy nedojde, je tohle takový dvanáctipalcový pomníček té nejlepší z kapel personálně navázaných na Rancid. A přiznejme si upřímně, komu Rancid životem neprošli?