Pamatujete si, když před třemi lety hráli Dead Kennedys na festivalu Pod Parou? Tak na to rychle zapomeňte. I když bylo tenkrát uprostřed horké letní noci poutavé slyšet naživo magické riffy kytaristy East Bay Raye, zpětně to bylo jako dát si Starobrno, když na vás za rohem na čepu čeká Matuška. Srdce Dead Kennedys totiž pořád tepe v hrudi jediného muže – zakládajícího člena, frontmana, textaře a aktivisty Jella Biafry, který před vyprodanou brněnskou Flédou dokázal, že punk nepatří do skanzenu, ale může být stále aktuální.
Úkol rozproudit jako první krev v žilách návštěvníků padl na pražskou Hanbu. Tu už od prvního odehraného koncertu provází pověst tajfunu, a to jak na pódiu, tak pod ním. I přes energickou show se ale publikum moc nechytalo, v půlkruhu pod stagí pařila asi desítka lidí a zbytek se založenýma rukama stál a nejspíš čekal, jestli si Banán rozbije čelo mikrofonem. Nerozbil.
Pravá vichřice se přihnala, až když se na scéně objevili Telefon. Svérázná rožnovská kapela fungující už od roku 1992 spustila našlapaný hardcore punk, korunovaný excentrickým projevem zpěváka, který skladby prokládal recitováním trefných veršů na aktuální témata, jako třeba imigrace. Až po mně někdo ze zahraničí bude chtít, ať ho vezmu na ukázkový česky zpívaný punk, půjdeme bez váhání na Telefon.
Když pak na pódium napochodovali Guantanamo School of Medicine a s prvními tóny otvíráku na stage naběhl i Jello Biafra, klub se v tu ránu proměnil v narvanou tramvaj uprostřed léta a začalo peklo. Teatrální gesta, šílená mimika, obočí až navrch hlavy, kázání, které byste klidně poslouchali v kostele nebo rovnou z Hradu. Biafrovi sice táhne na šedesát, ale některé věci naštěstí čas nezmění. Zdatně mu sekunduje i zbytek kapely, zvlášť s kytaristou Ralphem Spightem šijí všichni čerti.
Zazní průřez současnou tvorbou (především The Brown Lipstick Parade má krásné dramatické ztvárnění), ale i hypnotizující klasika California Über Alles s prohozeným guvernérem Brownem za Schwarzeneggera a s Biafrovým prvním (a ne posledním) stage divingem nebo bohužel stále více aktuální Nazi Punks Fuck Off, věnovaná pořadateli koncertu, který se kvůli potyčce s nácky nemohl akce vůbec zúčastnit.
Kapela pak mizí v backstagi, ale narvaný klub si je ve chvíli vyřve zpátky. Co víc si návštěvníci můžou přát než Holiday in Cambodia! Biafra a spol. pak utečou z pódia ještě jednou, ale publikum nepřestává vřískat, a tak se vrací, znovu. Kill the Poor. Už mohl být dávno ve sprše, ale ten chlap chce na tom pódiu snad vypustit duši! A pak Shock-U-Py! a konec.
Mohlo to snad být lepší?
Za fotku děkujeme Petru Chalupovi, celý fotoreport najdete tady.
