Just Wär – Situation Normal, Still Fucked Up

Just Wär jsou kapelou doslova ze sousedství, kterou tím pádem chtě nechtě sleduji a vnímám od jejího počátku. To samozřejmě vytváří situaci, kdy je prakticky nemožným být zcela neosobně objektivní při hodnocení jejich nahrávek, ať jež v dobrém nebo špatném.

Pánové o sobě dali řádně vědět již debutním EP roku 2015. Zčeřit místní punkové vody výraznou koncertní aktivitou, ale i několika sestavovými kotrmelci a dlouho očekávané LP vzniklo již s novým bubeníkem i navrátivším se původním zpěvákem.

To, co kapelu definovalo již na počátku, tj. srážka rychlého britského punku raně osmdesátkového střihu s thrash metalovou kytarovou sekcí a obligátními motorheadovskými podtóny, je v plné míře přítomno i zde, jen v některých ohledech ještě více nasměrováno do metalových sfér, což odráží i zvukové vyznění desky. Ta je ale zároveň velice kompletním dílkem.

Nakvašený štěkot zpěvu se pojí s dominantní kytarovou jízdou a neúprosně tepající rytmikou, které jsou zásadním poznávacím znamením Just Wär. Plejáda kvílících sól a vyhrávek v mnohém evokuje britské klasiky English Dogs v jejich zmetalovatělé éře půle osmdesátých let. V zásadě metalové pojetí kytary ovšem pracuje s přímočarou strukturou písní, jasně ukotvenou ve svých punkových kořenech. Momenty, kdy se kapela trochu méně zběsile žene kupředu a začne si více pohrávat s melodií, jsou pro mě jednoznačně nejsilnější stránkou celé desky. To tu skvěle demonstruje třeba hned druhá Sky Overcast nebo hned po ní následující The Hangman a Voice Of T-Reason, pyšnící se skvěle provedenou kytarovou onanií. Neméně silnou záležitostí je i před poslední Atheist Prayer, která je, až na zpěv, v podstatě poctivou poctou nové vlně britského heavy metalu.

Pokud chcete moderní variaci na Broken Bones či English Dogs se záhrobnicky zcrustovaným zpěvem, Just Wär vám ji nabídnou měrou vrchovatou a to ve velice nadprůměrném provedení, kterým jsou schopni zahanbit mnoho zvučnějších jmen.