Honem – Peníze & Moc

9. září vyšel u nového českého vydavatelství Stanley Star Promotion následovník zatím posledního alba Stačí jen málo (2015) brněnské punk rockové kapely Honem. Jmenuje se Peníze & Moc a je k dispozici na LP i CD.

A pokud jsem použil škatulku punk rock, pak opravdu vím proč – nečekejte nabroušené kytary, jednoduché motivy a kolísavý rytmus. Punkrock made in Honem je sice rychlý, ale hlavně uhlazený, přesný a nadiktovaný přísným a puntičkářským rockovým učitelem. Na desce Peníze & Moc je to zcela jednoznačné – kapela následuje své vzory z přelomu milénia, které stály na pomezí punku a rocku, ale neměly vůbec žádný problém se posouvat do mainstreamu, mnohdy až k popové melodice.

Otvírák, skladba Vysoko nad věcí, byl zvolen naprosto prvoplánovitě. A to je v pořádku, protože desku má otvírat song, za kterým si kapela jednoznačně stojí a taky ukáže směr, kam se celá deska bude ubírat. Ale pokud bychom celou desku posuzovali právě podle této písně, mohli bychom čekat i na nadupaný hardcore nebo crossover. Hned druhá, Zabili jste iluze, už je o poznání hodnější skladba, která vám dozajista připomene třeba starší Iné Kafe. Navíc má nejlepší text z celého alba. Zpívat o politice velmi upřímně a bez nadávek není snadné. Honem to zvládají bez problémů a ještě s grácií.

Eponymní skladba Peníze & Moc je další jasný hit. Ostatně ne nadarmo je vyzkoumáno, že třetí skladba alba se obvykle stává tím největším. Najdete v něm rozhodně několik okamžiků, které se vám pod kůži dozajista proderou. „Stoupáš k zemi a klesáš k nebesům“ – vystihuje přesně to, co moc a prachy dokáží. Text čtvrtého songu s jednoduchým názvem FCK NZS se naprosto správně a jednoznačně vymezuje proti náckům, rasistům i xenofobům (za to palec nahoru), ale je velmi upachtěný (za to palec dolu). Pořešit hajlování, rasisty, rvačku s náckem, SPD a ještě zdůraznit, jak směšný je hajlování, by vydalo spíš na knihu, ne na dvě sloky. Je ale dobře, že kapela, která má šanci oslovit i mladší publikum a posouvat se vpřed i do rockovějších vod, má tohle téma za své. Mohlo by to třeba pomoct některým lidem pochopit, že je rok 2019, nikoliv 1942.

Dovolím si označit první část alba jako perfektní. Druhá část jakoby ztrácela dech a z vysoko nastavené laťky trochu padala. Vůbec nejde o to, že by zvolnilo tempo, skladby ztrácely na síle nebo byly špatné. Ale prostě se v nich snadno ztratíte a jedna tříminutovka se přelévá přes druhou (Naše věc, Druhá šance, Nikam to nevede, Férovej sráč II.). Jestliže první půlka nastaví jasné tempo a nabídne názorové texty, za které by se nemusely stydět ani o poznání „punkovější“ kapely, druhá část je pak textově plytčí. Vybočuje snad jen Léto1989 s textem reagujícím i na nedávné masové protivládní protesty a zároveň připomínající třicetileté výročí Sametové revoluce. Závěrečná skladba Punkovej kér mi textově ke kapele vlastně vůbec nesedí.

Na závěr se ještě zastavím u zvuku nahrávky, která vznikala v brněnském studiu Sonidos. Studio odvedlo skvělou práci a dokázalo, že s moderními technologiemi opravdu umí. Jsem si jist, že kapela si zvuk představovala přesně tak, jak ho uslyšíte na albu. Nadupaný, bez sebemenších zaváhání v tempu, zvuku, jasně nalajnovaný a někdy bohužel až synteticky upravený, mě osobně evokující zcela jiné hudební styly. Pokud jste ale Honem slyšeli naživo, víte, že kluci jsou schopni skladby zahrát prakticky stejně kvalitně jako na studiové nahrávce. Netuším tedy, proč se nerozhodli pro o poznání živější, dramatičtější a upřímnější sound, který by celé desce rozhodně prospěl a možná i odlišil poněkud stereotypní druhou část alba. Ostatně kapela sama přiznává, že živě hraje prvních sedm skladeb z celkových dvanácti.

Přes to všechno jde o dobré album s parádně vyvedeným bookletem a svítivě oranžovým vinylem uvnitř. V diskografii kapely bude mít úctyhodné místo a navíc z něj minimálně 5 skladeb bude určitě zařazeno do dlouhodobého playlistu kapely. To je v pořádku, a tak to má být.