Všude kolem je až šílené množství interpretů a hudebních žánrů všech možných sfér. Sytost hudebního průmyslu totálně přerostla a prostor pro vyčlenění se, mimo produkční super ligu, zní v dnešní době jako nadlidský úkol. Často mě tak ovládá pocit, že tohle už tu bylo, už sem to slyšel atd. Hellions jsou v tomhle tak trochu mimozemšťani. V létě roku 2016 poslala tahle pětice z jižní polokoule do světa své třetí album, nesoucí název Opera Oblivia, na které se teď podíváme v recenzi.
Ačkoliv Hellions většinou najdete pod hlavičkou hardcore punku, bude to pravda tak z poloviny. Samozřejmě je tam spoustu prvků post-hardcoru a mírný vliv metalcoru, ale to, co z nich dělá atyp, je kombinace těchto stylů s alternativním rockem a snad i rapem.
Slitím těchto žánrů vzniká sloučenina melodií, které nejlépe demonstrují písně, jako úvodní 24, Lotus Easter, Bad Way nebo třeba poslední 25. Jak jsem pochopil, charakterem této desky jsou situace, které významně ovlivňují bytí každé osobnosti v životním běhu. Quality of Life a Thresher mají dle vyjádření kapely narážet na rozčarovanost, kdy se v životě střídá pád se vzestupem. První z nich je progresivnější, dodává albu šmrnc a poodhaluje osobnost frontmana Dre Faivreho. Podobně je na tom i melodičtější Thresher s chytlavým refrénem:
Fuck you for not being strong enough For letting me bare the weight of both of us I can’t forever be your crutch Today I think I’ve had enough (today I think I’ve had enough).
Celkovou náladovost této desky podtrhuje šokující a smutná He Without Sin, která kompletuje tu pomyslnou hudební paletu tak, aby odrážela Hellions jako takové. Jejich cílem vytvářet agnostický žánr, který je sice překvapivý, ale umí udeřit, když je potřeba.
