Fatum – Edge Of The Wild

Pro ruské crusties Fatum mám z nějakého vlastně neznámého důvodu již od počátku slabost. Jejich apokalyptický stenchcore každou deskou míří hlouběji a pevněji do metalových vod a tento trend potvrzuje i jejich aktuální, již čtvrtá, velká deska, vydaná opět v režii Insane Society Records.

Sedmi písňovou kolekci na aktuální desce rozjíždí sedmiminutová Edge Of The Wild, která je kompozičně i zvukově vlastně čirým podzemním thrash metalem s black metalovým zpěvem a amebixovsky pomalým závěrem. Ožívá tu odkaz osmdesátkových pankáčů s nášivkami Crass, co se ve rozedraných hadrech začali snažit hrát jako Sodom nebo Celtic Frost. Fatum efektně navazují na britské stenchcore metal punkové prapředky Concrete Sox, Hellbastard, Sacrilege nebo Cerebral Fix a na Edge Of The Wild to dotáhli, dá se říci, k dokonalosti. Metalové kvílící riffy, těžkopádná neohrabanost charakteristická pro podzemní stenchcore záležitosti, potemnická atmosféra umocňovaná vyhrávkami i záhrobnickým vokálem, spolu s metalově koncipovanou rytmikou s akcentem na dvou šlapku, vytváří tu správnou mozaiku, která si mě dokáže ve správný moment zaháčkovat a nepustit, protože správně udělaný temný mix thrash metalu a hardcore punku mě dostává i dnes stejně jako v půli osmdesátých let. Fatum tu rozvíjejí to, co nastínila již jejich předchozí deska, je to dělají ještě lépe a komplexněji. Především první polovina desky nemá v podstatě slabší okamžik, ale ono to vlastně platí o celém albu.

Pokud patříte mezi ty, kterým učarovalo prolínání thrash metalu s punkem, stenchcore nebo prapůvodní crust, novou desku Fatum si pořiďte bez nejmenšího zaváhání.