Píše se rok 1991 a v balíčku od Finn Records mi domů přistane split EP dvojice nových a dosud neznámých kapel Dischange s Excrement Of War. V případě těch druhých popiska vábí na členy Doom, Extreme Noise Terror či Indecent Assault. Sedmička skladeb od obou kapel, dík své energii pak nějaký ten týden více méně neopustila můj gramofon.
O tři roky později Excrement Of War vydávají svou první dlouhohrající nahrávku, která, vzhledem k dobových trendům, spatřila světlo světa pouze v CD podobě a své LP verze se dočkala až o 26 let později dík neúnavnému vydavatelství Phobia Records. Oproti singlům se rozšířila a částečně obměnila sestava a projev se posunul do ještě splašenějších poloh. Excrement Of War servírují nezaměnitelně britský brutalizovaný hardcore punk, čerpající z post-dischargeovského vnímání punku stejnou měrou jako z okouzlení švédskými raw punkovými DIY singly a brodící se ve stejných vodách jako ti již zmínění, Doom či Extreme Noise Terror. Divoce tepajícím tepotem bubnům tu sekundují zkreslením nešetřící basa a kytara, čas od času vysekávající kvílivá, ze řetězu utržená sóla, a všemu dominují překřikující se ženský a mužský křik. Což je jedna ze zásadních proměn oproti předchozím nahrávkám.
Je to typ projevu, jemuž se pomalu a pokradmu začalo vžívat vyprázdněné přízvisko crustcore, ač to můžeme vnímat jako značně diskutabilní, zvláště z generačního pohledu punks, subkulturně vyrostlých v reáliích sedmdesátých a osmdesátých let (což je případ jak autora, tak i členů kapely). V kontextu doby vzniku EOW v sobě ale především stále nesou ducha nespoutaného punku, syceného ciderem, amfetaminy a politickým idealismem. Punku, který ale do značné míry pěl svou labutí píseň, převálcován proměnou společnosti i postupným, s věkem spojeným, odcházením jeho aktérů, a to jak aktivních, tak pasivních.
Zvuk desky nese výrazný otisk doby, stejně jako určité charakteristické prvky v pojetí jednotlivých nástrojových linek. Zároveň se ale stále jedná o rozvinutí osmdesátkového špinavého UK hardcore, bez nakukování do slepých uliček extrémního metalu a jeho různých klonů, což se dnes s velkým odstupem času jeví jako zásadní plus a jeden z klíčových prvků úspěšného přežití těchto čtrnácti skladeb do dnešních dnů, kdy mě je vlastně baví poslouchat o poznání více než v době jejích vzniku.
Návdavkem LP verze dostala o poznání fešáčtější obal, což je takový příjemný malý bonus.
Rok vydání: 1994 / 2020
Label: Phobia Records
1. No Faith… (Instro)
2. Exist Enslaved
3. Agony
4. Progress Regress
5. Cathode Ray Coma
6. Extensive Slaughter
7. Insecurity
8. No Return
9. Shit Society
10. Media
11. Cruel System
12. Just One Bomb
13. 4000 Hiroshimas
14. The Ultimate End
