Takže dobrý večer! Posloucháte podcasty? Měli byste. Nebo minimálně ten, co nese název Dva kverulanti. Věnuje se domácí i zahraniční hudební scéně a bez servítek ho moderují Olaf (Olaf Olafsonn and the Big Bad Trip, The A-BOMB) a Ziky (Tři a pět minut, Kapitán Ketamin). A co v poslední době poslouchají?

ZIKY

Posledních minimálně deset let se točím v nekonečném kolečku objevování nových kapel a naposloucháváním diskografií klasických interpretů napříč žánry. Aktuálně jsem zaseklý hlavně u katalogu českého labelu Indies Records, který letos slaví třicet let. Doporčuji se tím trochu prohrabat, protože za ty roky se jim podařilo vydat neuvěřitelné množství skvělých desek rozmanitého zaměření. Co mě poslední dobou hodně baví a je mojí nejčastější náplní nejen na cestě do práce, jsou podcasty. Česká scéna se hodně posouvá a začíná do tohoto audio žánru přinášet zajímavé formáty, i když bohužel stále převládají rozhovory. Tady je výběr podcastů, které umí kromě rozhovoru přinést i čistě vlastní obsah.

Čelisti

Aleš Stuchlý a jeho parta jsou nekorunovanými králi české podcastové scény. Tento pořad vycházející na Radiu Wave má všechno. Zaměřením jsou filmy, ale napojení na popkultury je hodně široké. Kromě Aleše Stuchlého a Víta Šmarce se ve studiu točí různí filmoví kritici, což přináší vítané osvěžení. Pracuje se s hudbou i nasamplovanými hláškami. Většinu z filmů, o kterých se v podcastu mluví, jsem neviděl a ani nemám potřebu. Hltat budu každý díl. A to, myslím, mluví za vše.

Scéna/Echo

Tento koncept na Radiu Wave končí, což je škoda. Mělo by ho nahradit něco nového, ale zatím se neví, co přesně. Zatím můžete zbrázdit stovky dílů v archivu. Moderátoři z různých subkultur mají hodinu až dvě na prezentaci svojí scény. Nová hudba, zajímaví moderátoři, rozhovory, tématické díly – to vše jste mohli slyšet. Přidávám sem i pořad Špína, který je (spolu se Scénou s Banánem) zaměřením nejblíže čtenářům Kids & Heroes a platí pro něj vše výše uvedené.

Trailer

Podcasty portálu GoOut jsou především rozhovory. Trailer přinesl naději, že to může být trochu jinak, i když s hosty. Věnoval se různým částem kulturní scény (např. cloud rap, drag nebo kulturní magazíny). Zajímavé a neobvyklé. Bohužel vyšlo jen osm dílů.

Disgraceland

Doufám, že podobné podcasty se časem objeví i v češtině. Disgraceland navazuje na populární true crime podcasty a věnuje se skutečným zločinům v okolí kapel a slavných muzikantů. Přes šedesát dílů je slušná porce, kterou jsem ještě nevstřebal, a přibývají nové díly, takže se k aktuálním dílům možná ani nedostanu. Kromě známých případů jako Sid Vicious a vraždy v počátcích norského black metalu dojde i na příběhy, které nemusíte znát.

OLAF

V karanténní době vlastně spíš vymýšlím, jak nějakou muziku dělat, abych se nezbláznil, než že bych něco vyloženě nadšeně poslouchal. Jsou to těžký časy, protože se dotklo jak naší kapely Olaf Olafsonn and the Big Bad Trip, se kterou jsme měli jet pár koncertů po Evropě s novou deskou, tak i mojí role jako promotéra, kdy mi Villagers of Ioannina City zrušili turné, respektive přesunuli na podzim. Každopádně nějaká radost tu aspoň je, takže než začnu čumět na těch x krabic desek z Xvinylx, který měly bejt s náma na cestě, těch pět věcí, co poslouchám, dohromady dám.

Olaf Olafsonn and the Big Bad Trip – Temple of Serenity

Jasně, tohle je odporný self – promo, ale co se týče přehrávače pravdivý. Pár dní zpátky mi přišel balíček s bílejma hnusnejma deskama, kde bylo napsáno TEST PRESSINGS a hned jsem to teda samozřejmě musel projet v obou gramcích a všech reprech, který mám. A protože jsem hluchej, tak jsem si prvně myslel, že je to potichu a všechno se to bude vracet, ale pak jsem zjistil, že jsem fakt jenom hluchej… Deska by měla vyjít 5. dubna, tak to berte i jako pozvánku k poslechu.

Villagers of Ioannina City – Age of Aquarius

Tohle je ta smutnější část. Kdo mě zná, tak jsem všem tuhle desku cpal od tý chvíle, kdy vyšla, a vlastně ji nevyndal z přehrávače doteďka. Řekové tuhle muziku umí a VIC se najednou dostali do vydavatelství Nuclear Blast, který jim tenhle psychedelickej skvost vydalo a mělo dovézt skrz turné. No, čekáme dál…

Billy Strings – Turnoil and Tinfoil

Na Billyho jsem narazil úplně náhodou na youtube a už mě nějak nepustil. Obecně jsem docela fanda americkýho country a bluegrassu, ale Billy je úplně jiná liga. Klukovi, kterýmu není ani třicet, má za sebou jedno album, ale plný turné, a dokázal se obklopit takovýma muzikantama, že to není možný. Je to redneck? Dost možná. Je to americký? Víc než cokoliv jinýho. Je to instrumentálně dobrý? Takhle hrát jsem viděl jen pár lidí.

Vyšehrad – I

Absolutně čerstvá věc mého přítele a kolegy Dóda. Vyšehrad sleduju vlastně od jeho začátku a jsem rád, že jsem mu jeho EP Zima moh míchat a masterovat, i když to bylo v příšerný kocovině v prosince 2019 na dublinským letišti asi v devět hodin ráno. Vyšehrad je fakt divnej projekt, je v něm ambient, dungeon synth, trochu válka, trochu pohanství a dost black metalovýho feelingu. Nic podobnýho u nás podle mě není.

Bobby Timmons – Chun – King

Samozřejmě na to domácí posloucháníčko nemůže chybět něco z tý post bebopový jazzový scény. Je zajímavý si představovat, že zatímco celou planetu drtili se svýma chytlavýma písničkama Beatles, tak samozřejmě vznikaly i tyhle věci, který maj duši, hloubku a hlavně obrovský muzikantství všech zúčastněných, kdy i to ticho je na tom správným místě a hraje.