Chris #2 z Anti-Flag: Žádný rasismus, žádný sexismus, žádná homofobie, žádný Trump

V době, kdy se člověku začíná formovat osobnost a nevratně si tvoří svůj názor na svět, byli Anti-Flag jednou z kapel, která mi k tomu psala soundtrack. V každé písničce mě nutili přemýšlet a vyvolávali otázky, na které jsem musel hledat odpovědi sám. Když se naskytla možnost promluvit si s Chrisem #2, neváhal jsem ani minutu. Tématem, které se projevuje téměř v každé jeho odpovědi, je politika. Probrali jsme ale také bolístky současné společnosti a okrajově došlo i na hudbu…

Na podzim jste zahráli klubový koncert v Praze (report), teď se chystáte na Rock For People. Vnímáš rozdíly mezi těmito akcemi? Když si vzpomenu na písničku Drink Drank Punk, kterou jsi hrál uprostřed davu… Dá se to i na festivalech?

Jasně, rádi jdeme mezi lidi a nezáleží na tom, kde zrovna jsme. Je pro nás velmi důležité ukázat lidem, že není rozdíl mezi čtveřicí na pódiu a lidmi pod pódiem. Chceme dát najevo, že hlas každého je důležitý a nezáleží na tom, jestli máš mikrofon. To je hrozně důležité, o tom je prostě punkrock. Rádi bychom věřili, že lidé, co na nás přijdou do klubu, vědí, o čem Anti-Flag jsou a jaké jsou naše hodnoty. Je to spíš oslava nějaké vzájemnosti, chápej: žádný rasismus, žádný sexismus, žádná homofobie, žádný Trump (smích). Na festivalech se chceme spíš představit lidem, kteří nás neznají, ukázat jim, na jakých základech Anti-Flag stojí. Oba druhy koncertů pro nás jsou důležité. Na festivalech máš pódium klidně vysoké dvacet stop a je fakt šílený dostat se mezi fanoušky, ale pokud to bude možné, uděláme to i na Rock For People.

V Čechách jste hráli už mockrát. Máš odsud nějaký zážitek, na který si pokaždé vzpomeneš?

Upřímně, náš poslední koncert v Praze (report) byl fantastický zážitek, pro mě nejlepší show na našem evropském turné k desce American Spring. To, jak vypadal klub, bylo hodně zvláštní, ale právě kruhové pódium a to, že jsme byli obklopeni lidmi téměř ze všech stran, udělalo koncert výjimečným. Navíc všichni byli strašně milí, uctiví, užili jsme si to i po vystoupení, potkali jsme spoustu fajn lidí. Hráli jsme na Mighty Sounds, to je hodně dobrej festival. Hráli jsme i na nějakém obrovském parkovišti, pak taky s Billy Talent v aréně a další klubové koncerty. Byli jsme v České republice už několikrát, ale ten říjnový koncert, to byla pro mě osobně možná úplně nejlepší show, kterou jsme kdy odehráli, takže je super být zpět. Laťka je nasazena hodně vysoko, jsme zvědaví, co se bude dít tentokrát.

V říjnu jste tu představovali album American Spring, nyní přivezete kompilaci Cease Fires. V čem je na těch albech největší rozdíl?

Cease Fires je sbírka, na které se vracíme do minulosti a prohrabujeme se spoustou starých songů. Je to úplně jiný typ nahrávky, nemá prakticky nové písničky, jen nově nahraný starý materiál. Jenže když jsme slavili 20 let existence Anti-Flag, cítili jsme najednou spojení s úplným počátkem kapely. Cítili jsme to, proč vlastně Anti-Flag začali hrát. A tak na Cease Fires najdeš jen tři nové songy a jinak se jedná o nově nahrané písničky z našich předchozích desek.

S American Spring (recenze) jste opustili Side One Dummy a vsadili na učesanější zvuk. Byla to plánovaná změna, nebo přirozený sled událostí?

Neřekl bych, že to bylo plánované, ale víš, desky na Side One Dummy byly fakt hodně reakcionářské, takže to může vypadat, že jsme se s American Spring zaprodali, že je to vykalkulovaná deska. Poslední dvě alba byla hodně vyhecovaná: napsat songy, vypustit je ven, vyjet zas na tour a valit to dál. Tvorba American Spring trvala tři roky a to je fakt hodně času stráveného psaním písniček, nahráváním demoverzí a natáčením alba samotného. Rozhodně to pro nás byla nová zkušenost. Takže American Spring může znít učesaněji, protože takové prostě je. Vše od artworku, přes texty, postupy až po samotné písničky je propracovanější, protože jsme tomu věnovali mnohem víc času než jakékoliv jiné desce od Anti-Flag. Ale já to nevnímám jako negativum! Jsme kapela, která je fakt už dlouho dobu spolu, chtěli jsme udělat naši nejlepší desku a myslím, že se to povedlo. American Spring je nejlepší deska od Anti-Flag. Postavila se vedle For Blood And Empire a Die For The Government, což si myslím, že jsou naše stěžejní nahrávky.

Mluvil jsem nedávno s jedním muzikantem a ten říkal, že dnes by svou kapelu pojmenoval jinak. Ty jsi sice do kapely přišel v roce 99, ale přijde ti název Anti-Flag stále aktuální?

Jo, samozřejmě! Věřím, že v roce 2016, s Trumpem bojujícím o křeslo prezidenta USA, s teroristickými činy v Bruselu, s útoky v Paříži a klidně se můžeme ohlédnout až k 11. září, je víc důvodů k názvu Anti-Flag než kdy jindy. Chceme vidět lidi jako jeden celek, ne rozdělené na národy, nepotřebujeme tohle dělení. Ty jsi z České republiky, já ze Států. Jasně, že máme trochu rozdílné kultury, ale jsme lidské bytosti, definují nás stejné věci, a tak bychom pro sebe měli mít pochopení. Nezáleží na tom, odkud jsme, kolik vyděláváme, jestli jsme černí nebo bílí, muži nebo ženy, gayové nebo heterosexuálové. Tohle dělení už by v roce 2016 vůbec nemělo existovat. Měli bychom jít kupředu, osvobodit svoje myšlenky, osvobodit sebe. Pro mě je teď název Anti-Flag nejaktuálnější za celou existenci kapely.

A už z názvu vyplývá, že jste politicky angažovanou kapelou. Určitě to není jen problém ČR, ale s příchodem většího množství imigrantů do Evropy se rozmáhají xenofobní nálady i mezi punkery, některé kapely se profilují jako nazi-friendly a říkají, že to je jejich věc a že politika a angažovanost do hudby nepatří. Dokážeš si vůbec představit Anti-Flag jako kapelu, kteří se nevyjadřují k aktuálnímu dění?

Nikdy. Anti-Flag nemůžou existovat bez své agendy, dokud svět nebude světem, kde se s lidskými bytostmi bude zacházet jako s lidskými bytostmi. S uprchlickou krizí, kterou vidíme v Evropě, a s vzrůstající hrozbou terorismu, si lidé kladou otázky. Musíme ale mluvit spíš o válce v Sýrii a ptát se: Proč probíhá? Musíme se ptát: Kdo vydělává na válce? Musíme mluvit o tom, že Německo, Francie a USA vyvážejí do světa víc zbraní než kdokoliv jiný. A za prodej všech těch bomb a tanků a samopalů, které se ve válce použijí, dostanou neskutečný objem peněz. Lidé jsou nuceni utíkat před válkou ze svých domovů jen s nejnutnějším vybavením.  A země, které na válce vydělávají miliony a miliardy dolarů se k nim otáčejí zády a to je strašně špatně. Když cestuješ Evropou, vidíš různá místa spojená s holocaustem a říkáš si: Jak se tohle mohlo dít? Jak to, že jsme se tomu nepostavili? A teď, v roce 2016, máme šanci být lepší než naši prarodiče. Máme šanci být lepší než lidé, kteří se hned napoprvé fašismu nepostavili. A když posloucháš rétoriku Donalda Trumpa… Vždyť to zní přesně jako fašismus! Věřím, že punkrock musí být opozicí tohohle chování, že se tomu musíme společně postavit. Jinak se bude historie opakovat.

Oblíbil jsem si váš slogan To Hell With Boredom. Západní civilizace žije v blahobytu, přesto nám pořád něco chybí, kupujeme další a další věci. Je to právě nuda, co za tenhle stav může?

Je to cyklus. Když nemáme nic, co udrží dlouhodobě naši pozornost, jsme znudění. A je naivní myšlenka, že budeme šťastní skrze věci, které si koupíme. Není náhoda, že jsou utráceny milióny dolarů, aby v nás byl vyvolán pocit, že potřebujeme další a další píčoviny. To Hell With Boredom pro mě znamená: Podívejme se na sebe, máme toho tolik, co ze sebe můžeme dát, co můžeme sdílet, a když si to uvědomíme, můžeme být nad věcí. Nejsem lepší než kdykoliv jinej. Ráno vstanu a podívám se do zrcadla a někdy fakt nejsem nadšenej z toho, koho tam vidím. Tenhle pocit má spousta lidí po celém světě. A reklamy nám říkají, že když nebudeme mít nejnovější iPhone, nebudeme mít ty nejlepší fotky, a tím pádem ani dokonalý kamarády na internetu. Že když budeme mít na tváři pupínky, nikdo nás nebude milovat. To ale není pravda, jen nás tím nutí nakupovat a nakupovat. Nejsem vůči tomu imunní, samozřejmě se mě to dotýká, ale když se pokusíme tomu čelit, když budeme nad věcí, tak nám bude líp. Korporace těží z toho, že nás nutí cítit se zle, ale na světě je přece tolik věcí, co nás můžou nabít energií. Lidé, kterým je vše lhostejné, jsou většinou znudění. A já nevěřím v apatii, věřím v empatii. Svět je větší než já, a proto mám přátele. Mám je v České republice, mám je v Německu, mám je napříč Amerikou. A když se cítím znuděný, osamocený, jsou to právě přátelé, kdo mě vytáhne nahoru, a díky tomu jdeme dopředu.

Pamatuju si, že jste před lety vkládali veliké naděje do Baracka Obamy, před druhým volebním obdobím jste ale měli výhrady. Jak se na něj díváte dnes? A jaký je nejčernější scénář, pokud vyhraje příští volby Donald Trump?

Víš, když se vrátíš zpět v čase a vzpomeneš si, jaká to byla doba, samozřejmě jsme podporovali Baracka Obamu. První afro-americký kandidát, kterého k výhře hnala protiválečná hnutí. Samozřejmě jsme ale nemysleli, že když bude prezidentem člověk, který má stejné hodnoty, všechno se hned vyřeší a my nebudeme muset nic dělat.  K Obamovi jsme stejně kritičtí, jako bychom byli ke kterémukoliv jinému prezidentu, protože nevěřím, že prezidenti, ministři, papežové, FBI, CIA nebo ISIS jsou tím, kdo nám diktuje dějiny. Dějiny píšeme my, obyčejní lidé. Když byl Obama zvolen, na jeho inauguraci se přišla podívat spousta lidí z Baltimoru a D.C. Většinou to byli černoši, chudí lidé, často z okraje společnosti, viděli prezidenta a plakali štěstím, protože to pro ně bylo vítězství. To mnou pohnulo. Obama nastoupil do úřadu a mluvil o zdravotnictví pro všechny, mluvil o uzavření Guantanamo Bay, mluvil o ukončení války v Iráku i Afghánistánu. O osm let později máme sice lepší systém zdravotnictví, ale ne takový, jaký jsme úplně chtěli. Tábor Guantanamo Bay je pořád funkční. Do války posíláme víc a víc vojáků. Žádný jiný prezident v celé historii neshodil víc bomb. Nemůžu říct, že bych byl osmiletou vládou Baracka Obamy extrémně potěšen. Byl ale lepší, než by byl John McCain a jiní, zbraněmi posedlí republikáni? Pravděpodobně ano.

Ale nerad vybírám menší ze dvou zel, chci změnu, chci pokrok. Chci uskutečněné myšlenky, z kterých vzešla výhra Baracka Obamy. Teď máme Bernieho Sanderse, politika, do kterého vkládám naději, politika, který oslovil mladé lidi, aby se více zajímali o politiku. Hillary Clintonová je politička, která pracuje jen v zájmu velkých společností, které vládnou světu, tu podporovat nebudu. Samozřejmě nebudu podporovat pravičáckýho zmrda Teda Cruze, což je mizerný politik, který rozděluje společnost. A už vůbec nebudu podporovat Donalda Trumpa, který vede fašistickou kampaň, založenou na zastrašování. Žít ve světě, kde vládne on, opravdu nechci. Pokud dojde na souboj Trump vs. Clintonová, budu volit Zelené, kteří sice nemají moc šancí na vítězství, ale aspoň budu mít pocit, že jsem nevyplýtval svůj hlas ve prospěch další politické dynastie.

Kdybys vlastnil stroj času, je něco, co bys v minulosti změnil?

Jasně, změnil bych pár věcí ve svém osobním životě, ale kdoví, jestli by to mělo nějaký dopad. Věci se často stanou tak, jak se mají stát, nehledě na to, jaká k nim vede cesta. Mít magickou hůlku není úplně to, o čem sním. Ale vrátit se časem, mohl bych třeba zachránit Martina Luthera Kinga. Amerika by možná vypadala jinak, kdyby žil. Nebo zastavit vědce při výrobě jaderných zbraní. Ale nemáme stroj času, který nás vrátí do minulosti. Máme jen ten, co nás posouvá do budoucnosti. A tak je jen na nás, abychom tvrdě pracovali na tom, aby byl svět lepším místem pro ty, co přijdou po nás.

Nenechte si Anti-Flag ujít v úterý 5. července na Rock for People!