Brody Dalle v Karlíně nezapomněla na své kořeny

Nový mediální palác jednoho z šesti českých dolarových miliardářů Zdeňka Bakaly pod názvem Forum Karlín poskytl 11. srpna pódium pro Brody Dalle a Queens Of The Stone Age. Pro mě jako amatérského obdivovatele architektury byl nový sál s dominantním žlutým schodištěm pastvou pro oči. Prostor pro tři tisíce lidí je svými rozměry i dvěma patry balkonů novou a vyvětranou alternativou velkého sálu v Lucerně. Nic to ale nemění na faktu, že je Forum Karlín vhodné pro punkový koncert stejně tak jako Kotěrova vodárna nebo Šalounův ateliér, byť jsou tyto stavby sebekrásnější. Jenže tohle není punkový koncert, a tak dávám padesátikorunu za pivo a poloprázdným parketem se dostávám blíž k pódiu, na kterém už si šteluje Tony Bevilacqua svého jazzmastera.

Start v osm rovná se k mému překvapení skutečně start v osm. Sál potemněl a jako intro se ozve Rise Above od Black Flag. No tak tohle si nechám líbit. Black Flag se nechají přehlušit prvními akordy songu Rat Race, který otevírá i aktuální desku Diploid Love. Spolu s následující Don’t Mess With Me patří k tomu nejlepšímu, co může debut nabídnout, a tak není divu, že se obě svižné pecky v playlistu objevují. Další dva kousky zahrají na syrovější strunu, Die On a Rope i Dismantle Me vzpomínají na dravou třetí desku The Distillers Coral Fang. Ještě více v letech se vrátí Brody se songem Sick Of It All. Křičím spolu s ní „we are kids we play punk rock and roll”, ale po pravdě nevím, kolik lidí křičí se mnou. Sál sice nežije dál než v prvních čtyřech řadách, ale atmosféra v nich je super. Brody Dalle nasvícená žlutými bodovkami a házející zlatavou hřívou přitahuje pozornost a vlastně si ani neuvědomuju, že zbytek kapely je přehnaně statický. Baskytarista by evidentně chtěl být někde jinde, ale nemám mu to za zlé. Myslím, že ve vyprodaném Futuru by se mu hrálo mnohem líp a to samé si troufnu tvrdit i o Brody. Role předkapely je prostě vždycky nevděčná. Po Meet The Foetus/Oh The Joy dojde na Hybrid Moments od Misfits a na písničku Coral Fang, která měla asi největší drive z celého playlistu. Brody pak trochu zvolní do Parties For Prostitutes, aby pak publiku zas pustila žilou Hall Of Mirrors. Pekelně pak nakopnou i následující Underworld, ale přiznám se, že mi tam chybí nějakej ten chlápek za synťáky. A pak už přijde latino dohrávka a kapela odchází z pódia. Světla. Konec. Bez přídavku. Ach jo…

Vystoupení Brody Dalle bylo precizní a skvěle zahrané, i když vlastně postrádalo jakoukoliv gradaci. Přišli se podívat jak fanoušci beroucí Brody jako zajímavou indie interpretku, tak ti, kteří si přišli zavzpomínat na The Distillers. Mezi nimi třeba nemohla chybět Jopli z děčínských Death House, pár obligátních pražských pásků a potápek, a vlastně ani já. Krásný týšrta u merče ignoruju kvůli drastické cenovce a nakonec si vybírám místo na jednom z balkonů. Tenhle večer byl totiž tak trochu rodinným podnikem. Brody na pódiu vystřídal její manžel Josh Homme se svými Queens Of The Stone Age. Asi nikdy se mi nestalo, že bych si nedokázal vybavit jedinou písničku od kapely, na jejíž název všude narážím, ale jednou na to dojít muselo. I tak si ale od úvodních úderů bicí říkám, že by mě to mohlo bavit. Během druhé písničky No One Knows jsem fakt nadšený, hlavně teda basák Mikey Shoes je démon, ale pak se to celé nějak zvrhne v celkem nudný a přeboostrovaný koncert. Veliké plus ale patří nápaditě postavené scéně a tomu, že teda na rozdíl od Brody měli ty moje vytoužené synťáky…

Že bych šel z Karlína směr Vinohrady přehnaně nadšený, to se říct nedá. Ale jsem si jistý, že by mě šíleně mrzelo, kdybych si pražský koncert Brody Dalle nechal ujít. A vlastně jen díky tomu jsem si znovu uvědomil, jak je Sing Sing Death House skutečně povedená deska a že celý humbuk kolem Brody není způsoben jen tím, že byla Armstrongovou manželkou. A tak v koutku duše tajně doufám, že by třeba příští rok mohla navštívit Evropu na nějakém klubovém tour, protože i přes mraky mých výtek to byl super koncert.

Za fotku děkujeme Vojtovi Florianovi, celý fotoreport najdete tady.