Berlin Blackouts – Bonehouse Rendezvous

Z ulic Berlína, které mají dosud v paměti ty opěvované časy špíny, squatů a divokého autonomního hnutí, přicházejí Berlin Blackouts. Pro ty, kdo se o tamní hudební dění zajímají, budou patrně tváře členů relativně známé, ale to o reálné hudbě přenesené do drážek nakonec nic nevypovídá.

Úvod desky obstarává hymnická skladba Slay The Demons, jejíž vyznění by se dalo popsat jako variace na americký street punk se slokovou linkou zpěvu uprchlou z raných nahrávek The Clash. Skladby bezchybně šlapou ve středních tempech, kytarové vyhrávky a harmonie odkazují na jihokalifornské punkové vlivy a všemu dominují zpěvné sborové refrény. Dostanete tu po dílu od starého punku, britského i kalifornského, dávku street punku i špetku glamu, to vše smícháno s citem pro písničku a styl. Skladby na první poslech ale trochu splývají v jednu linku, to z nich na jednu stranu dělá velice kompaktní celek, na druhou tu ve větší míře chybí momenty, jež mají potenciál vytrhnout vás z posluchačské letargie. Ovšem rozumná stopáž a počet písní tento hendikep poměrně zdárně eliminují a zabrání momentu, kdy by deska jako celek začala nudit. Je tu na mě trochu moc „Ooohhh Oooohhh“ zpěvů a v určitých chvílích se při poslechu neubráním pocitu z návštěvy hudební punkové konfekce, ale na druhou stranu nutno podotknout, že některé melodie jsou vskutku vydařené, namátkou třeba Echo nebo Fade + Fallin a v neposlední řadě závěrečná Stay Away, obstarávající skvělý konec desky. Je třeba navíc zmínit, že Berlin Blackouts jsou zcela novou kapelou a Bonehouse Rendezvous je první vydanou nahrávkou a jako takovou ji je nutno vnímat. Je to slibný debut.

Ti, kdož si ujížděli na Radio Dead Ones, by si měli jméno Berlin Blackouts zapsat za uši.