„Život je kabaret a klam,“ zpívá Liza Minnelli v dech beroucím muzikálu a opavský Bart z dálky jen s šklebivým úsměvem přikyvuje. Tak už je to oficiální – z kapely, která měla být tak nějak jen pro radost, se vyklubala plnohodnotná klubová záležitost, která teď plní sály víc než Pušky a Proťáci (byť spíš proto, že obě kapely koncertují sporadicky). Když jsem před dobrými sedmi lety dostal do rukou debutové CD Střepy, úplně jsem nevěděl, co si myslet o směru, kam Baby Secondhand míří. Trochu barokní Backyard Babies, cirkusovějsí Mötley Crüe (pokud to ještě vůbec jde), Misfits, Trashcan Darlings a Walda Gang v jednom. Jen mi asi chyběl ten tah, hity na první dobrou a vlastně patrně i nějaké sdělení. Ale teď je tu deska V Zrcadlech a s ní Baby Secondhand mění hru.
Ten rozdíl ve zvuku při srovnání s prvním albem je markantní. Zmizela veškerá podomácká zastřenost nahrávky a je tu sound velké kapely a vlastně i velké nahrávky. Pořád se Baby Secondhand drží až naddimenzované pompéznosti stadiónové kapely, do které jí ale pořád ještě něco chybí. Hity? Nemyslím si.
Hitů je na nové desce dostatek, i když jsem se album V zrcadlech naučil poslouchat odzadu, protože mi pak ten spád víc vyhovuje. Ten vývoj od temnoty k „bezstarostnosti“ mám totiž zažitý spíš opačně. Ale dneska dodržím pravidla Baby Secondhand a začneme klipovým singlem To. Je to vlastně dost odvaha, pojmout kultovní téma jinak než kultovní česká punková kapela v kultovním songu. Ale povedlo se, je to víc King a míň lopata. A je to rozhodně víc 1990 než 2017. A jedeme dál – Jmelí. Vlastně můj nejmíň oblíbený song z desky, protože pak přijde Vrána. Krásně gradující track, slyším 69 Eyes a vidím Jamese O‘Barra. A asi první moment, kdy Bartovi odpouštím ten jeho vzletný slovník romantismu devatenáctého století charismatického milovníka dívek a Pikových dam.
Jo, pokračuje se v odlehčenějším duchu. Pikový král a Plyšový král. Trochu se to plete, navíc mi vždycky naskočí Jaroslav Uhlíř, ale co už. O to víc baví Dokonalý partner a hlavně V Síti. Kritiku online světa jsem měl vždycky rád a v podání Baby Secondhand ji ještě umocňuje skvěle uchopený a řemeslně povedený videoklip. A pak Naděje, vlastně vrchol desky. Refrén i sloky, co neumím dostat z hlavy. Díky, baví moc. Desku zakončí Outro, které nechává prostor pro další pokračování. No a teď si to zkuste pustit odzadu.
Je to punk, je to glam, je to hard rock a je to pop. Je to vlastně všechno, co miluju, jen to potřebuje do sebe ještě trochu zapadnout, minimálně v mých očích. Je to moc málo písniček na moc velké stopáži. Ale jako vždy oceňuji češtinu a vlastně i kabaretní formu, s jakou Baby Secondhand fungují. Takže co tomu chybí? Asi jen širší publikum, protože glam cool už byl a bude asi zas až za dlouho…
