Kids and Heroes
Znouzectnost – Beat Simplicitas
Martin Suicide 18/09/2014 CD, LP, Recenze

Je prakticky nemožné, abych byl alespoň trochu objektivní, neb Zastávka Mileč, předchůdci plzeňských Znouzectnost, mají pro mě jako člověka, který prožil punkovou pubertu na jihozápadě Čech v právě přicházející polovině 80. let, naprosto specifické a zásadní místo v srdci. Zastávka Mileč to byl takový autentický soundtrack k raným punkovým dnům na šedivém maloměstě, k černobílým fotkám z té doby a vzpomínky na svět, který již nenávratně pohltil čas. Když ovšem přišli na scénu Znouzectnost, můj punk už byl někde jinde a jejich tvorba se mě dotýkala pouze okrajově. Ale teď už vzhůru k desce samotné.

Pánové se tu, možná dík nevyhnutelné krizi středního věku, tak trochu vrací k rocknrollovým kořenům. Celá deska je o jednoduchém písničkářství postaveném na kytaře, base, bubnech a spoustě výrazných vokálů. Žádné žestě ani ženské zpěvy tu nečekejte, jenže o to je možná deska paradoxně silnější. Je to takový návrat zpět v čase, punk se tu mísí s folkem a nápěvy, jejichž melodie se dokáží zachytit v mysli, ať člověk chce či nikoliv. Je totiž faktem, že Znouzectnost disponuje devizou z nejsilnějších – neuvěřitelným talentem psát písničky, a to písničky s velkým P, které se umí zažrat do hlavy, aniž byste je jen tak dokázali vystrnadit.

Úvod obstarávají punkově svižné skladby, reflektující dost příznačně současnou místní realitu, Čech Orba a Každý věk má hrdiny s parádními refrény plnými sborů a texty, co člověku zůstanou v hlavě. Deska pro mě následujících několik skladeb ani nezakolísá, a když už si na moment říkám “No, tohle nic moc“ (jako ve čtvrtém songu Plán), pánové mě dostanou vynikajícím prolínáním vokálů, které dovedou píseň k excelentní gradaci. Naprosto odzbrojující je sedmá Vlak do Ženevy – ve své podstatě superchytlavý punk s až cimrmanovsky absolutním „Že neví, že neví ve vlaku do Ženevy“. To je tak bezelstně bezprostřední a banální, zároveň ale geniální, až jsem si z toho obrazně sedl na zadek. Jsou tu i slabší momenty, bez ve slovenštině zpívané Federální bych se určitě obešel, ale dokáži si představit, že z ní bude žádaná koncertní klasika. Hned po ní ovšem přichází geniální Trosečníci, nostalgická a s náladou, dík které mi naskakuje husí kůže. Následující Nejlepší ze všech světů pak předvádí totéž v bledě modrém. Tato dvojice v podstatě obstarává vrchol desky, a pak už přichází jakýsi dojezd, ze kterého ještě vybočuje nostalgická Ziggy Boy. Do hry tu pozitivně vstupuje i kouzlo klasického LP formátu, které dík své limitované stopáži nutí důsledněji oddělovat zrno od plev.

Znouzectnost znovu a znovu jen utvrzuje fakt, že rocknroll a zvláště pak to, co si začalo říkat punk, není nic jiného než lidová či pouliční hudba posledního půlstoletí. Tvorba neškolených obyčejných lidí, odrážející jejich životy, k tomu samozřejmě adekvátně jednoduchá, prostá a mnohdy primitivní, ale opravdová a ve své autentičnosti úžasná. Jen na rozdíl od předešlých staletí, my máme elektřinou poháněné nástroje a přístroje k zaznamenání zvuku. Tato návaznost, která je obecná, v tvorbě ZNC vystupuje na povrch o poznání více, než je standardem, dík formě melodií a nápěvů, které mohou pocházet z úst středověkého barda, barokního potulného pěvce, pouličního opilce, trampa se španělkou i punka zápolícího s krizí středního věku. Podobné je to pak s universalitou značné části textů, zvláště těch nesoucích se spíše ve vážné rovině.

V reálu nejsem expert na diskografii Znouzectnosti, jak jsem již předestřel, v době její největší slávy mé hudebně punkové cesty mířily do jiných subžánrových zákoutí a jejich devadesátkovou tvorbu si vybavuji spíše z občasných návštěv vystoupení, ale v konfrontaci s tím, co si vybavuji, na mě Beat Simplicitas působí jak hudebně, tak i textově jako jedna z jejich nejrockověji, či chcete-li nejpunkověji, působících nahrávek, vracející se svým vyzněním o dekády zpět. S nadsázkou lze napsat, že je to jako poslouchat jakousi dospělou verzi Zastávky Mileč, s mnohdy nostalgickým a chmurným pohledem na věci vlastní lidem středního věku. Leč stále svěží, jen oproštěnou od mladické amatérsky bezprostřední rozhašenosti. Nicméně pasovat Znouzectnost do škatulky punk by při dnešním stavu subžánru v téhle zemi bylo spíše ke škodě věci, neb tihle pánové ji široce překračují, ale tím jsou vlastně paradoxně víc punk než ti, kdož se jím ohánějí v každé druhé frázi. Těším se na vinyl!

Info

Label: znc.cz

Rok vydání: 2014

Tracklist
  1. Čech orba
  2. Každý věk má hrdiny
  3. Jedeme v autě
  4. Plán
  5. Jericho
  6. Kovboj jménem Dan
  7. Vlak do Ženevy
  8. Federální
  9. Trosečníci
  10. Nejlepší ze všech světů
  11. Šroubek
  12. Ziggy Boy
  13. Postfederální
  14. Avignon

Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on Google+Pin on PinterestEmail this to someone

O autorovi

Comments are closed.