Kids And Heroes.com
Úhel pohledu: Veteráni českého punku E!E slaví 30 let na scéně
Danny 29/03/2017 Magazín, úhel pohledu

Po čtvrt roce oprašujeme rubriku Úhel pohledu, i když tentokrát jsme si nevybrali společenské téma, které rezonuje celou komunitou. Přišlo nám ale fajn se u příležitosti 30 let existence jedné z nejznámějších českých punkových kapel zeptat pár jejich kolegů na tyhle dvě otázky: Kdy jsi viděl poprvé kapelu E!E a jaká je tvoje nejoblíbenější písnička od E!Eček?

Skleník (SPS)

S E!E jsem se poprvé setkal koncem 90. let, ještě když jsem hrál v kapele Model 77. Později jsme se potkávali na různých festivalech a posledních osm let spolu jedeme každý podzim turné. Je to pro nás kapela, ke které máme lidsky nejblíže.

Nejradši mám asi Poslouchej. Je to taková romantická zpověď zhrzeného muže k ženě. Hodila by se jako znělka do TV pořadu pro celou rodinu Výměna manželek.

Kečup (The Fialky)

První koncert E!E jsem viděl někdy v roce 1999 a bylo to, myslím, v Rock Café. Znal jsem samozřejmě všechny písničky nazpaměť. Kazeta Mrtvák, nahraná od starších kámošů ze sídliště, se hodně dlouho nepřestala točit v mým walkmanu. Pamatuju si ještě, jak jsem před tím koncertem dostal vynadáno od mámy, že jsem zaflákal celou vanu barvou na vlasy. No a pak už koncert s Bakčou za mikrofonem a brutální pogo, kdy jsem, tenkrát v první roky mého punkování, nepřestal vycházet z úžasu, že když spadneš, všichni tě zvednou. ;) S Bořkem jsem je pak poprvé viděl na nějakém koncertu s Třema sestrama. Všude se šuškalo: Ty vole, vrátil se tam ten původní zpěvák, co vypadá a dělá show jako Johny Rotten. :) No a dneska jsme kamarádi a zahráli jsme spolu už pár desítek koncertů včetně aktuálního TurnE!Ečka.

Původně jsem chtěl říct Míša, protože ta písnička mě prostě dostala svým významem, na kterej jsem přišel asi až deset let po tom, co jsem ji znal a uměl hrát na kytaru! Je to hodně silný. Ale nakonec řeknu Pelikány, a to proto, že se mi líbí text, i když ta naše parta nám pořád ještě dost dobře drží, a taky proto, že mám jednoho malýho Pelikána doma. ;) A hlavně jsou to Pistole. :)

Štěpán (N.V.Ú.)

Takže, E!E jsem poprvé viděl a slyšel live v Kutné Hoře, kde jsme také hráli, bylo to, tuším, v roce 1990, a od té doby jsme se setkávali nespočetněkrát.

A nejoblíbenější song? No přece: „Tak jako indián taky velkej rypák mám!“ :) Tenhle song mám rád i v originále od Adama Anta a s Bakčou jsme se shodli na tom, že patří k našim oblíbencům.

Radek (Nežfaleš)

Jako asi většina naší generace, která se začala zajímat o punk, jsem přišel s E!E do styku jako s jednou z prvních českých kapel tohoto žánru (spolu s Visáčema). Mrtvák mě tehdy dostal do kolen svojí energií a Číro jsem si hulákal furt, ač jsem žádný neměl. Jako mnozí jsem tenkrát taky netušil, že spousta pe!ecek jsou vlastně covery, holt jsem neměl ještě žádný pořádný přehled. To jsem pak ale začal vnímat vlastně jako osvětovou činnost, protože E!E nás takhle směrovali ke spoustě skvělých kapel, které milujeme dodnes. Koncertně jsem kapelu (pokud pominu období, kdy už jsme se začali potkávat na akcích jako „kolegové“) vídával hodně v období, kdy v ní nebyl Bořek a zpíval Bakča. Ten byl taky fanouškem naší kapely, budiž mu zem lehká!

Rád si dodnes pouštím výběr Dvacet pe!ecek, kde je většina klasik pěkně po kupě, byť právě s Bakčou za mikrofonem. Pokud mám vybrat jednu písničku, vyberu Ú.let. Přijde mi taková trošku jiná, není to žádná legranda, alá Mravenec, spíš právě naopak. Ten závěr „Těšit, těšit, těšit, máš se na co těšit…“ mě přijde hodně silnej.

Petr Hošek (Plexis)

S pražskou partičkou jsme rádi jezdili do Příbrami na koncerty kapely Bon Pari (příbramská novovlnná legenda). Tam jsme se poprvé setkali. Byl tam Bakča i Bořek. Tenkrát se to tam sjíždělo ze všech stran a hlavně tam jezdili i s námi nejvíc spříznění punkáči z Plzně. Myslím, že pak někdo i říkal, že stačí zajet třikrát na Bon Pari a budeš znát všechny starý punkáče. Až na to, že jsme byli všichni stejně staří.

Baví mě ty covery, jim se podařilo něco neuvěřitelnýho – udělat ze starých punkových a new wave hitů český lidovky. Ty jejich písničky zná prostě každej a málokdo ví, že tohle jsou 999, támhleto Stiff Little Fingers a tak dále. Každopádně nejradši mám tuto trojici: HumusákIndiánMravenec.

Rusák (Zputnik)

Na začátku devadesátejch let jsem nalitej Bořkovi a Bakčovi vykládal, že v punku nahradí samplery kytary a všechno bude elektronicky. Já jsem si myslel, že jsem vizionář, a oni, že jsem debil. Tak proběhlo naše první setkání.

V roce 2003 jsem míchal cd festivalu Big Fire Hat v Abatonu. Mohl jsem si vybrat, co smíchám a co půjde na album. Od E!E jsem toho vybral nejvíc. Byla to chyba s trvalými následky. Vidim chlápka v montérkách a hodiny si zpívám Dělník. Mravenec je ještě horší. Nechodím kvůli tomu ani do lesa.

Sváťa (Totální Nasazení)

O E!E jsem prvně slyšel na gymplu ještě za komunistů, krátce před revolucí, když začínaly naše první hudební pokusy, dokonce se ke mně dostalo demo Obyčejní poserové, ale bylo na tý kazetě tak strašně špatně nahraný, jak to byla bůhvíkolikátá kopie, že už to nešlo nahrát dál. Až v roce 1992 jsem si krátce předtím, než jsem musel na vojnu, koupil kazetu 0001 a dost vydatně mi tehdy pomáhala, jak jsem ji prakticky denně soustružil ve svým walkmanu, ten šílený rok v zeleným mundůru přežít. A netrvalo potom dlouho, kdy jsme se s Eéčkama potkali na pár punkových festivalech a od přelomu století se potkáváme prakticky pravidelně.

Nevím proč, ale už tehdy, v těch devadesátkách, mi nejvíc v hlavě utkvěl song Míša, a dokonce jsme si ho tehdy hrávali na zkouškách, protože se nám líbil všem. I dneska ve mně vždycky vyvolává takovou tu nostalgii na ty skvělý devadesátky, nejsvobodnější a nejpohodovější období, kdy se nám po pádu režimu otevřel celý svět a mohlo se úplně, ale úplně všechno.

Rudee (Degradace)

E!E jsem prvně zaregistroval asi někdy v roce 1999, možná už 1998, ještě před tím, než jsme založili kapelu. To už jsem v punku „jel“ a dostala se ke mně jejich kazeta s legendárním živákem Mrtvák. Tenkrát jsem to poslouchal pořád dokola. Potom jsem slyšel album Deska, to jsem žral hlavně kvůli úvodní skladbě Rock & Roll je král. Za rok za dva už jsme měli kapelu a začali hrát, no a po asi třech koncertech se nám poštěstilo zahrát si na tehdy největší punkové události na Severní Moravě, která se jmenovala Noc plná punku a dělal ji kamarád Peťa Benke. A kdo byl hlavní hvězdou večera? E!E. Takže se mi hned ze startu splnil můj první sen, zahrát si s punkovou legendou.

Nejoblíbenější skladbu je těžké vybrat, ale zřejmě to bude Poslouchej nebo něco z toho alba. Když o tom ale uvažuju, tak moje hodně oblíbená je tak trochu méně známá O životě z alba Děláme co můžem. Má fajn text, skvělý drive a energii, pokud se nepletu, tak ji zpívá Bakča a i díky němu to zní tak trochu jinak. Je to správně našlapaná punkovka a vždycky, když si ji pustím, tak mě nakopne. Naopak mě vůbec nebaví profláknutá Kleš a takové ty jejich zlidovělé halekačky.

Pixies (Visací Zámek)

Éčka znám z doby, kdy se od nich na nějaký čas odpoutal Bořek. Viděl jsem je v Českých Budějovicích ve Slávii a byl to fakt punk! Bakča dřel jak kůň a lil pivo a kořalku jak Rus. Měl fakt hustý nasazení a já ho obdivoval, zvláště pak, když jsem viděl, jak je ke konci unavenej tím chlastem a nasazením. Po letech začalo období festivalů a my se potkávali mnohem častěji a stali se kamarády. S Bakčou jsme byli dokonce jak pokrevní bratři, vyměnili jsme si kapelní potítka a dělali spolu různé blbiny.

A jakou pecku mám nejradši? Tak asi Mravence!

TurnE!Ečko 2017 30 let E!E + The Fialky

Pá 31.03. Ostrov u Karlových Varů/ M klub – fb event
So 01.04. Praha/ Storm + Nežfaleš, Cirguz – fb event
So 08.04. Brno/ Eleven – fb event
Čt 13.04. Plzeň/ MC Kalikovák – fb event
Pá 21.04. Jihlava/ Soul – fb event

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:Share on Facebook218Tweet about this on TwitterShare on Google+0Email this to someone

O autorovi

V osmé třídě napsal nejlepší slohovku, na což už bohužel nikdy v životě nenavázal. Každý týden uváděl vcelku bezvýznamný pořad na Rádiu Akropolis. Zkusil to neúspěšně v pár kapelách s kytarou i baskytarou - stejně ho ale jen zajímalo, co si vzít na sebe. Chodí řvát na fotbal, pít na koncerty a číst do hospody. V Kids And Heroes je od ledna 2011. Pražák, otec, introvert. Kontakt: dannyboy@kidsandheroes.com

Diskuze

  • Facebook(0)