Kids and Heroes
Úhel pohledu: Co se vám vybaví, když se řekne Mighty Sounds? vol. 2
Marek Švamberg 25/06/2018 Ankety, úhel pohledu

Léto se nezadržitelně blíží a to znamená jediné – festivaly. Konkrétně za tři týdny čtrnáctý Mighty Sounds, a tak stejně jako loni i letos oslovení členové vystupujících domácích kapel odpovídali na otázku, co se jim za ty předchozí navštívené roky vybaví za historku, když se řekne Mighty Sounds.

 

Vítek (Discoballs)

Ač je to už pěkná řádka let, nejšílenější byly samozřejmě první ročníky konané na krásné louce u Olší, která se po dešti, který se nám snad nikdy nevyhnul, brzy proměnila v bahenní lázně zahraničními kapelami nazývanými „Muddy Sounds“. Vůbec nechápu, jak lidi prostě natáhli igeliťáky na nohy nebo zkrátka na nohou neměli nic a pařili dál, skoro jakoby se nic nedělo. Řekl bych, že kdyby se to samé opakovalo dnes, 90 % lidí by se sebralo a odjelo. Takhle mi okamžitě vyvstane na mysli pohled na Dr. Zhor, tehdejšího zpěváka Elektrick Mann, ležícího a rozjimajícího v bahně tak, že mu byly vidět jen brýle, malý kus obličeje a pár dredů.

František (LVMEN)

Každej rok jezdim pracovně na několik festivalů, ale Mighty Sounds z nich jednoznačně vyčnívá ve všech směrech a je názornou ukázkou toho, jak se dá takhle velká akce dělat na profi úrovni a zároveň srdcem. Prostě takovej jeden velkej punkovej potlach, na kterym se podílí velká parta kámošů, který si to sem kromě práce přijedou taky maximálně užít a s tím jdou ruku v ruce taky nejrůznější bizarní situace a vtipný historky. Mně se každopádně z fleku vybaví tři zásadní vzpomínky. Jedna se váže hned k mýmu prvnímu a zároveň poslednímu ročníku v Olší, kterej se změnil ve veletrh gumovek a exhibici zemědělských strojů… kdo byl, ví, o čem je tady řeč.

Druhá je na rok 2011, kdy jsem poprvý dělal na Mighty stage managera: neděle večer, všechno probíhá parádně, tři kapely do konce a naše crew se veze na vlně vítězné euforie. V tu chvíli se do backstage přiřítí ředitel hlavního pódija Špáča se slovy: „Dělej, jedeme k nám, není moc času, za chvíli na to jdeme.“ Vůbec jsem nechápal, o tradici svlíkání stage managerů na hlavním podiu ke konci každýho ročníku před zraky tisíců majtypíplů jsem netušil nic… ale za pár minut jsem tam už stál v celej svej kráse s těma dalšíma dvěma nádherama, stejně jako všechny následující roky.

Kdybych měl vypíchnout jen jeden moment, tak by to bylo setkání s Red Fang před třemi lety, na který se naše parta důkladně připravila. K pochopení situace je nutný znát jejich vtipnej videoklip „Prehistoric Dog“, v kterym si kapela vyrobí brnění z plechovek od piv a vyrazí do parku rozsekat partu cosplay nadšenců. Když jsme se dozvěděli, že budou v neděli večer u nás na podiu, byli jsme nadšený a zrodil se nápad vyrobit si podobný brnění na jejich show. Všichni dobře známe, jak podobný plány pak vezmou na místě za svý, protože na to není čas ani energie, když mně ale dva dny před odjezdem napsal kolega Lukáš: „Mám nýtovací kleště, nějaký nářadí a drát.“, začal jsem věřit, že to tentokrát dotáhneme do vítěznýho konce. Tři dny jsme sbírali plechovky ze všech možných zdrojů a každou volnou chvilku na to makali. V brnění jsme na podiu přišli, až když měli Red Fang hotovou zvukovku a jejich reakce nemohla bejt lepší: „To si děláte prdel? Tenhle song hrajeme jako poslední, tak vlítněte na stage ve stejnym momentu, jako v klipu.“ Jo! Přesně tohle byl náš scénář, ale přišlo nám blbý cokoliv podobnýho kapele navrhovat… mimochodem, nedovedu si moc představit, že by na jinym obdobně velkým festivalu běhá po podiu na jednu z hlavních kapel „obrněná“ stage crew se „zbraněma“ v ruce a ze strany tomu ještě nadšeně tleská celej pořadatelskej tým.

Uvidíme, co nás čeká letos, každopádně line up je silnej jak noha u prdele, takže neváhejte a vidíme se v červenci na místě činu or die!

Kečup (The Fialky)

Ukradenej sud piva. Je to asi nejslavnější historka, kterou dokonce citovali v Mighty zinu svýho času a rok potom, než se stala, tak to psali jako jeden z důvodů, proč máme na festivalu vystoupit – abychom se zabavili a nedělali takovýhle kraviny. Vzniklo to celý tak, že jsme se po zavření areálu se Sidem z Pušek a pár dalšíma kamarádama odebrali k Rafanovi do stanu, kde byly nestřežený pípy. Po vypití jednoho sudu jsme už další plnej nenašli, takže jsem si všimnul telefonního čísla na sudu, zavolal jsem na dispečink, že je nutný udělat doplnění před otevřením areálu, protože u Rafana budou hrát první kapely a lidi budou mít hroznou žízeň. A opravdu asi za 15 minut přijela ještěrka se sudem, týpek dokonce nám i ten sud narazil a bez sebemenšího problému odjel. Potom v neděli mi volal Rafan a nějaký další lidi a postupně se přišlo na to, že ten jeden vypitej sud, co neseděl nikomu do účetnictví a kterej byl doplněnej v 5 hodin ráno v sobotu, jsme vypili my. Tak jsme ho pak taky zaplatili, takže happyend.

Honza (Supertesla)

Na MS letos hraju počtvrté a těšíme se jako nemálo, že. První dva koncerty byly s Bombs From Heaven a oba byly speciální v tom, že jsme Mighty otevírali. Takže úloha nelehká, ale zase pak celý tři dny můžeš nezodpovědně felit, co hrdlo, nebo cokoliv jinýho, ráčí. Naposledy jsme se Shipwreck akusticky rozehřáli čtvrteční Warm up ve stanovým městečku. Všude byl strašnej chaos, celý to potunila průtrž mračen, zima jak v říjnu, ale atmoška byla nezapomenutelná. Když si na to vzpomenu, ještě dneska se mi vrátí kocáb. Jaký to bude letos se Superteslou, netuším. Ale tak dáme do toho srdíčko jako vždycky a to se počítá, ne? Stavte se poplakat pod stage.

Vojta (Burning Steps)

Když se řekne Mighty, asi se mi nevybaví žádná konkrétní historka. Nebo aspoň ne taková, která by se dala vyprávět bez újmy na zdraví nebo porušení zákona. Nicméně se mi vybaví taková mozaika střípků různejch vzpomínek. Vybaví se mi, jak Mighty začínalo a jak jsme tím festivalem pohrdali, protože jsme byli oprsklý náctiletý punx ze sídláku z Mostu a Mighty pro nás byla zasraná elitářská akce pro skáčkaře a zkérovaný pozéry. Vybaví se mi, jak jsme se skrz tohle léta na dálku hejtovali s Přemkem, kterej už mezi náma bohužel není a chybí mi teď každej den, a jak se z nás pak teprve po letech stali kámoši a začal jsem pro Mighty pracovat. Vybaví se mi šílený adrenalinový dokončování Mighty Zinu vždycky noc před uzávěrkou. Vybaví se mi moje osobní rekordy ve spánkový deprivaci. Vybaví se mi, jak jsem zkolaboval a vážně za to nemohly drogy. Vybaví se mi tři koncerty se třema kapelama za jedno Mighty a totální vyčerpání a kóma.

Na druhou stranu se mi vybaví tuna naprosto skvělý muziky a tolik kapel, interpretů a lidí, který jsem poznal právě díky tomuhle festivalu. Taky se mi vybaví banda lidí, který přes všechny svoje chyby a nedokonalosti a přes svojí různorodost a často šílenost dělaj tenhle festival, protože jim na něm fakt záleží a je to na tom kurevsky znát. A především se mi vybaví atmosféra, která mě i coby absolutně nefestivalovej typ člověka pohltila od prvního okamžiku, co jsem vstoupil na půdu Mighty Sounds. No, máme to už skoro za měsíc. Let the games begin!

Martin (Jet8)

Mighty je vždycky jedna velká pikantní historka. My dost vzpomínáme na to, když jsme tam hráli naposledy. Asi každý kapele se stane, že někdy nějakej člen vleze na stage pod obraz. A to se přesně stalo našemu kytaristovi. Měli jsme hrát v sobotu, myslím, že kolem třetí. On ze začátku všechny dost moralizoval, ať se šetří, aby to v sobotu stálo za to a podobně. No a tak všechny během páteční noci hlídal tak, že se prokalil až ke stage timeu. Na stagi to byla pak celkem prdel. Potom, co jsme dohráli, slezl z pódia, dostal schýzu a s kytarou v ruce se vydal na vlak a jel “s brekem” rovnou domu?? Z vlaku pak psal ostatním esemesky, aby mu sbalili věci v chatce, že už se nevrátí… Když to někomu nejde ve studiu, tak vždycky říkáme, ať se podívá, v kolik mu to jede. A hele, ono se to jednou povedlo. Že to bylo zrovna tady, se vlastně není vůbec čemu divit. Letos prej přijede až těsně před show, tak se přijďte podívat, jestli to klapne.

Petr (Saint and Sinners)

No jooooo MAJTY! To je prostě fesťák s nezaměnitelnou atmosférou. Nikdy jsem nic podobnýho nezažil. Je to takovej zvláštní a dokonale přátelskej časoprostor. Když si k tomu připočtete profesionální zázemí pro kapely i dokonalý servis pro návštěvníky, tak vám z toho nemůže prostě vyjít špatná akce. Navíc to tam mám rád, protože to je jediný místo, kde najednou potkáš opravdu většinu kámošů ze všech koutů nejen naší republiky. Takže když tam dorazíš, tak si dáš pivo, pozdravíš se s prvním kámošem hned u vstupu a o pár kroků dál už na tebe zas někdo huláká. Takhle to pokračuje do ranních hodin a druhej den zas to samé – a najednou je neděle. To je třeba pro mě taková klasika na každém ročníku – že vždy jdu jen na třetinu kapel, co jsem chtěl vidět a místo toho je někde prokecám s lidma. Jinak vzpomínek a zážitků je za ty roky hromada, jen jsou většinou buď z různých důvodů nezveřejnitelný, a když už jsou zveřejnitelný, tak by zase nezúčastněným pravděpodobně nepřišly moc vtipný.

Každopádně letos už se zase těšíme, když jsme naposledy hráli na Mighty, bylo to v sobotu hned jako druhý v takovém tom obřím šapitó. Den předtím bylo děsný vedro a já klasicky šel spát až někdy ráno. Třeba hodinu před vystoupením začalo strašně pršet. Takže na podiu se nedalo skoro dejchat a člověk byl totálně zpocenej už jen při lazení kytary – ale zas ten déšť měl jedno velký pozitivum – všichni se přišli schovat, a tak jsme měli totálně nabušenej stan, kterej se po pár tónech rozjel, a byla to fakt slušná mela

Ondra (Pipes and Pints)

Zaprvý Kuba Siňor. S Kubou jsem chodil na gympl, on byl o ročník níž a byl to takovej malej zapálenej skejťák, chtěli jsme spolu nějak dělat kapelu, ale můj tehdejší ženský idol Efka (nyní DJka Efka), punkerka s červenými dready, která byla na potenciálním postu frontmanky řekla, že chce mít kapelu ze samejch pankáčů a ne tam mít partu pubertáních skejťáků, takže z toho klasicky nic nebylo. Ale s Kubou jsem se přesto i nadále kamarádil, jen před Efkou jsem dělal, že se s nim už jako nebavim. Jo a Kubu jsme dost masili při přestávkovým fotbálku s tenisákem na chodbě mezi učebnama, byl to takovej otloukánek, než vyrostl v tahouna ska-punkový scény… a než mu narostl pupek. :)

Zadruhý bahno. Náš první koncert s Pipes and Pints na Mighty byl ještě v Olší u Tábora, lilo snad non stop, všechno bylo totálně zničený bahnem. Hráli jsme v cirkusovým chapitó, kde bylo bahna asi do půlky lejtek a snad i díky tomu to byl nezapomenutelnej koncert. Takže díky Mighty, že jste se nevysrabili a nezatáhli to!

Zatřetí Špačkovo pér*. Mighty rituál po poslední kapele na hlavní stage, aneb nic tak dlouhýho jsem do tý doby asi neviděl.

Začtvrtý můj pes a krabicový víno. Má první účast na Mighty byla asi na prvním ročníku, tehdá ještě bez kapely tedy v pozici vobyčenskýho smrtelníka. Přijel jsme tam svou obytnou dodávkou s partou kámošů s svým psem Tomem, kříženým dobrmanem, dogou a dalmatinem. Kámoše jsem ztratil během první krabice vína a na vstupu jsem se děsně divil, že mě tam nechtěj pustit se psem. No a pak jsem se probral ve stanu záchranářů, a pak už nevim…

Zapátý hlavní stage a V.I.P. catering. Zlatý časy, kdy jsme s Pipes odměněni hlavní stageí a tudíž i V.I.P. cateringem, který bývá na festival velice rozmanitý a chutný i pro vegetariány a vegany.

Fido (Fast Food Orchestra)

Za těch čtrnáct let Mighty těch nevšedních zážitků bylo tolik, že těžko říct, který z nich byl ten nejzajímavější. Vlastně každý rok přinese něco, na co se už nikdy nedá zapomenout. O třetinu těch šíleností se postarají návštěvníci, druhé třetiny se ujmou členové kapel a o poslední třetinu se postarají sami pořadatelé. Některé situace jsou doslova bizarní. Například jedna fanynka v dobré víře poslala pořadatelskému teamu nějakou buchtu, která byla ovšem zelená jako louka, což ve tmě úplně nebylo vidět. Přiotrávila tak půlku teamu, z nichž se někteří v noci plazili k vodě, jeden v hlubokých halucinacích dokonce skončil na den v táborské nemocnici. O nejmenované španělské kapele, která náhodně ochutnala buchtu a posléze v hotelu ukradla několik předmětů včetně dančích a jeleních paroží a v tomto stavu odlétla domů, ani nemluvě.

Připomeňte si loňský díl, kde na stejnou otázku odpovídali členové RozpoR, Peshata, Nežfaleš, Queens of Everything, Highstreet Hooligans, Green Småtroll, Plus Minus, Sto Zvířat a Hentai Corporation.

O autorovi

Comments are closed.

WP Twitter Auto Publish Powered By : XYZScripts.com