Kids and Heroes
Tisíckrát přeložená akce se šťastným koncem. Baestien, Lakka a další v Brně
Marek Hadrbolec 20/10/2021 Reporty

Koncert ve složení Same River Twice, Láje, Lakka a Baestien se měl původně v brněnském Vegalité odehrát už dávno, známé okolnosti však byly proti. Dobré věci ale někdy potřebují čas. Několikrát odložená událost tak možná právě proto dozrála do krásy, kterou v polovině října na vlastní kůži okusil lidmi zcela naplněný sál Vegálu.

Jestli jsem někdy o nějaké kapely v reportu psal, že je „domácí“, tak to beru zpět. Žádná sestava se nemohla na koncertě cítit tak doma, jako Same River Twice ve Vegálu. A to hlavně díky Jiřinovi, který kromě za kytarou v téhle sestavě stojí právě za celým Vegalité. A domovská prkna Same River Twice svědčí – na první set večera už čeká množství posluchačů, klasicky ohlušující zvuk ve Vegalité duní a valí se sálem, jak atmosféra díky řevu a postupně budovaným výbuchům hudby kapely houstne.

Láje, kteří jdou na řadu další, mám stále spojené se skvělou deskou Přicházíme ze tmy. A nejspíš právě proto se mi jen těžko stravuje moderní, chvílemi až trochu djenty, metalový sound nové sestavy pod tímto jménem. Chybí mi zpěvy, chybí mi ta přírodní tématika i výstavba pochmurné atmosféry. Musím ale uznat, že to nové sestavě bez zpěvů Láje nehraje zle. A snad kdybych neměl rád Přicházíme ze tmy, užil bych si set jako postavy pohupující se kolem mě.

Třetí, temnotou opředení, Baestien se už těší ze zcela plného Vegálu. Ten jejich dva nebo tři táhlé songy, které staví na extrémně dlouhém budování nálady, jenž se pak sesype do dunivých a temných hlubin, vítá s nadšením. Úplně nejsilnější jsou chvíle, kdy se za tichého doprovodu kytary rozprostírá prostorem řev Baestien nezesílený mikrofonem. Z takové drobnosti běhá mráz po zádech – v tom dobrém smyslu. Set Baestien působí hrozně upřímně, přirozeně. To není samozřejmost a je třeba to ocenit.

Výrazně jiný způsob útoku na sluchové aparáty posluchačů než post-metalová čtveřice upsaná labelu Alerta Antifascista Records volí závěreční Lakka. Pomalé budování atmosféry s Lakkou střídají až nezvykle divoké změny tempa, statické postavy zas nahrazuje zpěvačka Marie, která se i se svým agresivním řevem nebojí vydat mezi publikum. Když Lakka začínají, zbývá do konce vyhrazeného času pro hraní 19 minut. Víc ale není třeba, síla, se kterou kapela do Vegálu vtrhla, je skvělou závěrečnou ranou do zátylku.

Více fotek od Daniela Goliaše:

O autorovi

Diskuze

  • Facebook(0)
WP Twitter Auto Publish Powered By : XYZScripts.com