Kids and Heroes
Tim Vantol: Jelikož jsem na cestách minimálně 100 dní v roce, užívám si i dny bez hlasité muziky
Danny 18/10/2017 Rozhovory

Tim Vantol se v záplavě flanelových kluků s kytarou neztratí. Nevylévá si srdce spolu s dalšími uplakánky, ale naopak se snaží všechny okolo nakopnout, pomoct odrazit se ode dna a překonat starosti všedního dne. Tahle upřímnost mu zajistila slušnou fanouškovskou základnu i v České republice, kde se představil před Against Me! a Royal Republic, stejně jako odehrál i pár menších klubových akcí. Svoji aktuální desku Burning Desires veze 18.10. do pražského Café V lese a my Tima odchytli na pár slov.

ENGLISH VERSION

Before going solo, you played in several hardcore / punk bands. Do you still consider yourself as a part of punk rock scene?

It’s a tough question, of course there’s still a punkrock feeling and a punkrock-ish mind, but it also goes into different directions. I like Punk Rock but I also like to get in to these different scenes. But that Punk-rock mind set (whatever that means) will always be there.

Do you remember the moment, when you realized that you do not need the band but only the guitar?

Yeah I do, my friends took me with to a concert of Chuck Ragan in Rotterdam (in front of 30 people or so), and I thought: Yes that guy is right!
I was always struggling to get my bandmates to the same enthousiastic vibe as I was, so when I saw Chuck, I directly started to write solo songs.

What was the best crowd reaction ever at your gig?

I can’t give you a single example, but when the people in front of me have a smile on their face, that’s the biggest gift that people can give me.

What’s the place where you feel really happy, Tim?

In The Mountains and on the Beach, I grew up close to the beach, and I now I live in the Mountains in the south of Germany. Nature is something amazing especially where I live now. The stage isn’t a bad place either ;)

What is the thing you never leave at home when going on tour?

Swimshorts!

Do you enjoy watching supporting bands and opening acts of your shows? And when you are not on tour, do you have the time and mood to see some gig in your hometown?

Yes I do, I always try to check out a couple of songs, it’s nice to support each other. When I’m back home, I’ll try to take it easy, I will check out friends-bands, or bands that I really wanted to see. But as I’m on the road for over atleast 100 days, I also enjoy the days where there’s no loud music/bands involved.

How is the punk (and DIY scene in general) in Netherlands nowadays?

I don’t have a clue to be honest, I live in Germany now and haven’t been much in Holland the last years, so I’m not really up to date anymore, and I haven’t played there for a while.

Few days ago I saw on your Instagram picture of gig ticket with Good Night White Pride logo, Refugees Welcome logo and it made me very happy. What are your feelings about popularity of alt-right, white supremacy and so on. And how popular are those anti-immigrant political parties in Netherlands?

Although I’ll try to keep an eye on what’s going on in Holland, I’m afraid I lost a bit of track on the politics there. But I guess Geert Wilders (who’s the weird ass right wing dude) actually fucked up big time, and he’s losing followers so that’s a good thing.
And about my feelings regarding the alt-right, white supremacy thing…. It’s all bullshit. It Pisses me off. I don’t know what’s wrong with those people. Sometimes I feel sorry for them and I hope they somehow missed on some education, cause I think that must be the reason in some way.

When you played your show in Prague Cross Club few years ago, your parents showed up. Do they still travel to see your shows and to surprise you?

Yeah they do so now and then, but less nowadays. I haven’t seen them on this tour, but they will come to one of the Holland shows.  Their support (by showing up on some of the shows) is amazing, they are great.

I love the colors of your vinyls. Tim, what is your favourite one?

I love the very first edition of Road Sweet Road, it was a see-through Yellow with a little splatter in there…. Looked good.

This year you’ve released your 3rd full length record, but last month you’ve entered the recording studio again. What are the plans?

No, well, yeah…. But we were having a recorded practise session. Tim (the bass-player) has a studio, and it’s actually really good to hear it back, so we could fine-tune it quicker for the tour. So it was not really to record and release something, just for a practise session. Burning Desires is out now, so first some tours with this record and than slowly start to write new songs.

It’s great to see you in Prague again, but your tour schedule is always very tight. Have you ever had enough time to walk around the city, grab a beer, have some absinth and enjoy Prague?

Yeah I had a bunch of short walks, but yeah it’s hard, on this tour I hardly been out. We drive at day, arrive, than load in, than I’ll have dinner, than the doors are open, and than the show, and than hang around a bit….. That’s why nightliners are great, when you drive/sleep over night, and wake-up in the city and got plenty of time…. But we’re still a long way apart from that.

Než jsi do ruky popadl kytaru a vydal se na sólovou dráhu, hrál jsi v pár punkových kapelách. Považuješ se, Time, pořád za součást punkové scény?

To je hodně těžká otázka. Samozřejmě je tu pořád to punkrockové cítění a punkrocková mysl, ale taky se vydávám i jinými směry. Mám rád punk rock, ale taky se rád dostávám do jiných scén a žánrů. Ale to punk rockové nastavení mysli, ať už to znamená cokoliv, tady bude pořád.

Pamatuješ si okamžik, kdy jsi pochopil, že potřebuješ jenom kytaru a ne celou kapelu?

Ano, pamatuju. Kamarád mě vzal na koncert Chucka Ragana v Rotterdamu, kde bylo asi jen třicet lidí, a já jsem si řekl: Ano, ten člověk má pravdu! Vždycky jsem měl trochu problém dostat spoluhráče v kapele na stejnou vlnu, aby byli zapálení jako já. A když jsem pak viděl Chucka, hned jsem začal psát písničky jen pro sebe.

Jaká byla kdy nejlepší reakce publika během tvého vystoupení?

Neumím ti dát jednoznačný příklad, ale když se lidi v první řadě usmívají, je to ten největší dar, co mi můžou dát.

Kde se, Time, cítíš nejšťastnější?

V horách a na pláži. Vyrůstal jsem nedaleko pláže a teď žiju v horách na jihu Německa. Příroda je naprosto úžasná a obzvlášť tam, kde teď bydlím. No a pódium taky není úplně špatné místo. (smích)

Bez čeho nikdy nevyrazíš na turné?

Bez plavek!

Máš čas a chuť se jít podívat na vystoupení ostatních kapel během tvých koncertů? A pokud zrovna nejsi na tour, chodíš na koncerty místních kapel?

Ano, vždycky se snažím podívat aspoň na pár songů ostatních kapel. Přijde mi to hezké, když se kapely navzájem podporují. Když jsem doma, snažím se být v klidu, občas ale zajdu na koncerty kámošů nebo kapel, které opravdu vidět chci. Ale jelikož jsem na cestách minimálně sto dní v roce, užívám si i dny bez kapel a hlasité muziky.

Jak je na tom v současnosti nizozemská punková a DIY scéna?

Abych pravdu řekl, nemám moc tušení, protože se v Holandsku poslední roky moc nepohybuju, tím že žiju v Německu. A už delší dobu jsem tam ani nehrál, takže nemám úplně aktuální pohled.

Před pár dny jsi na Instagram dal fotku vstupenek na tvůj koncert, a když jsem viděl logo GNWP, potěšilo mě to. Co říkáš na popularitu „alternativní pravice“ a neskrývaně rasistických politických uskupení?

I když se snažím sledovat, co se děje v Holandsku, obávám se, že politika mi trochu uniká. Ale myslím, že Geert Wilders (takovej divnej pravičáckej sráč) promrhal svoji velkou příležitost a ztrácí na popularitě, což beru jako dobrou zprávu. A co se týče alternativní pravice a nadvlády bílé rasy… To jsou sračky. Fakt mě to sere. Těm lidem úplně přeskočilo. Někdy je mi jich líto a jenom tak doufám, že jim uteklo něco ve vzdělání – to musí být aspoň trošku ten důvod.

Kdy jsi před lety hrál v pražském Crossu, přišli se podívat i tvoji rodiče. Pořád se tě ještě snaží překvapit na některém z tvých koncertů?

Ano, sem tam se snaží, ale teď už míň. Na právě probíhajícím tour se ještě neukázali, ale určitě dorazí na některý z holandských koncertů. Jejich podpora, když se ukážou na nějakém koncertu, je úžasná. Jsou prostě skvělí.

Miluju barvy tvých vinylů, která je tvoje nejoblíbenější?

Já miluju úplně první vydání Road Sweet Road, byl to průhledný žlutý vinyl s malými cákanci. Vypadal skvěle.

Letos jsi vydal svou třetí desku Burning Desires, ale minulý měsíc jsi s doprovodnou kapelou zas vyrazil do studia. Jaké jsou plány?

Ne, no, jo… Ale měli jsme jen nahrávanou zkoušku. Náš basák Tim má studio a je vlastně super to zpětně celé slyšet, takže to můžeme na tour rychleji vyladit. Takže to nebylo, že bychom nahrávali něco, co bychom chtěli vydat, prostě jenom zkouška. Teď je období Burning Desires a nejdřív uděláme nějaké koncerty a pak pomaličku začneme psát nové songy.

Je skvělé, že jsi zase v Praze. Měl jsi vůbec někdy čas si to tu pořádně projít, dát si pivo a absint… ?

Jo, měl jsem pár kratších procházek po městě, ale je to těžký. Třeba na tomhle tour jsem ještě prakticky neměl čas se kamkoliv podívat. Ve dne jedeme, vyložíme, dáme večeři, už se otevírá klub, jdu na pódium a pak se trochu poflakuješ s lidmi… Proto jsou nightlinery skvělý, jedeš a spíš přes noc, probudíš se na místě a máš mraky času. Ale k tomu máme ještě hodně daleko.

Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on Google+Pin on PinterestEmail this to someone

O autorovi

V osmé třídě napsal nejlepší slohovku, na což už bohužel nikdy v životě nenavázal. Každý týden uváděl vcelku bezvýznamný pořad na Rádiu Akropolis. Zkusil to neúspěšně v pár kapelách s kytarou i baskytarou - stejně ho ale jen zajímalo, co si vzít na sebe. Chodí řvát na fotbal, pít na koncerty a číst do hospody. V Kids And Heroes je od ledna 2011. Pražák, otec, introvert. Kontakt: dannyboy@kidsandheroes.com

Diskuze

  • Facebook(0)