Kids and Heroes
The Rocket Dogz – Back in Traumaville
Johnny Násilník 29/03/2013 CD, Recenze

Bylo mi osmnáct, stojím s pivem pod pódiem a koukám, jak The Rocket Dogz valí pecky jako Everything What Makes Me Bad a těžko věřim tomu, že ti kluci jsou ještě o něco mladší než já. V době, kdy se svojí děsnou punkovou kapelou hrajeme pro pět lidí a nejsme schopní vlastně ani pořádně zkoušet, mají za sebou první desku a šlape jim to skvěle. Od té doby se vyhráli v jednu z nejzajímavějších českých mladých kapel, nahráli dobrou desku Generation Zero (recenze) a hlásí se třetí studiovou nahrávkou zpátky do Traumaville.

Na zmiňovaném posledním albu a ještě víc na debutu nechyběly pořádný hity, ale taky skladby, které mě nikdy nebavily a postupem času jsem je přeskakoval. Back in Traumaville je vyrovnanější. Zvuk je syrovější, ale kapela zkušenější a je znát, že nad tím kluci strávili hodně času.

Po kratkém, pro Rakeťáky typickém, intru, se rozjede vyšinutý rokenrol v podobě Donutz from the Outer Space. Vtipný, v rámci žánru perfektně za vlasy přitažený nápad s koblihami z vesmíru, zběsilá jízda. Hodně dodává i Gegenův sick řev, a vůbec vokály, kde je slyšet celá kapela. I u další zběsilé a uřvané, navíc pořádně chytlavé pecky Back in Traumaville si vzpomenete Demented Are Go!, zatímco následující Under My Bedevokují Mad Sin. Vzory tu jsou slyšet, nicméně zůstává originální projev. Woody je za mikrofonem ve svém živlu a jeho hlasový projev vzteklého psa, místy kousavý, jindy plačtivý, stejně jako klasický zvuk kytary, která když zaskřípe a hned víte, odkud vítr vane.

Tempo trochu zpomalí v rokenrolovějším kousku You Have To Go!, který má styl, ale přeci jenom mě víc baví rychlejší pecky jako I’m the Wolf, díky parádnímu refrénu možná úplně nejlepší věc na desce. Na starší desce byly nejvýraznější právě country fláky, teď zakrvácený hot rod uhání, co to jde a až do konce nedává moc nohu z plynu.

Přeci jen ale závěr desky trochu splývá, posleze pak člověk dojde k tomu, že Silent Rail a Dancing on Your Grave jsou slabší, chtělo by se říct, tuctovější, což je při osmi skladbách a dvacetiminutové stopáži škoda.

Rakeťáci fenoménem psychobilly očividně žijí, což je slyšet v každém tónu. Mají styl, jsou to schopní muzikanti a na rozdíl od plejády stejných, tuctových, nudných odrhovaček s kontrabasem a zmalovaným zombie ksichtem, mají vlastní tvář. Ale přeci jen bych počkal na víc materiálu, přidal pár pecek se stejným zvukem a stejným přístupem, mohlo to být ještě lepší.

Tracklist

01. Intro
02. Donutz from the Outer Space
03. Back in Traumaville
04. Under My Bed
05. You Have To Go!
06. I’m the Wolf
07. Silent Rail
08. Personal Psycho
09. Dancing on Your Grave

O autorovi

Jsem král panku, nikdo není víc pank než já. Napsal jsem dvě knížky, jedna se jmenovala Pank a druhá jinak, protože Pank se jmenovala už ta první.

Comments are closed.

WP Twitter Auto Publish Powered By : XYZScripts.com