Kids and Heroes
The Gaggers: Punk rock za tebe účty nezaplatí
Johnny Násilník 03/10/2013 Rozhovory

Exkluzivní rozhovor s Dekleš se mi sice v Británii nepodařilo sehnat, ale namísto toho na moje otázky odpovídal zástupce současné punkové generace. I u nás na webu se o nich aktuálně mluví víc než dost. The Gaggers, živelný londýnský rokenrol a pod pseudonymem Terminal Gagger jejich zpěvák a frontman, Marco Palumbo Rodriges.

 

Začněme trochu otravnou otázkou. Jak začali The Gaggers?

Začali jsme před čtyřmi lety. Dagger a já jsme se vídávali na koncertech. On toho času hrál v London Guns a Seminals, zatímco já byl v Shanghai Wires a Botox Rats. Mluvili jsme o tom, že bychom měli založit nějakou drzou punkovou kapelu, a tak vznikli Gaggers. Okamžitě jsme nahodili zvuk, takový, jaký jsme si přesně představovali, a rychle začali psát první songy.

Jaké byly první reakce? Umím si představit, že kdyby se u nás objevila kapela jako vy, možná by to měla na některých štací dost těžké. Zažili jste divoké koncerty a uhýbání před naštvaným publikem?

Ve skutečnosti je londýnská scéna celá frackovská, orientovaná na sedmdesátkový zvuk, tudíž jsme skvělě zapadli! Hodně londýnských pankáčů vypadá jako my. Vůbec se nechceme spojovat s moderními „punk rockovými“ kapelami. Scéna drží při sobě, takže lidi věděli, co čekat. Byl tu jeden koncert, kdy na mě kdosi hodil pintu piva, ale to bylo nejspíš proto, že to byla anarchistická crusterka, která to celé nepobrala. Jo, a já na ni vlastně flusnul, tak možná proto.

Členové Gaggers hrají v několika dalších kapelách, namátkou třeba již zmiňovaní Botox Rats nebo Disco Lepers. Máte problémy s workoholismem? Jak najdeš čas pro Gaggers a zbývá vůbec nějaké publikum?

Rozhodně jsme workoholici! Kromě Gaggers náš najdeš v těch Botox Rats, taky Miscalculations, Ladykillers, The Truebadours, Electric Cocks, Shanghai Wires a v mnoha dalších. Disco Lepers už nehrají a Dagger jede sólo jako Brandy Row.

Nedávno jste vydali sedmipalcový split s The Stitches. Jak k tomu došlo a jak probíhalo nahrávání?

Na splitko došlo díky naší společné tour. Mluvili jsme o společném vystoupení, a já dělám do No Front Teeth Records, takže jsme dospěli k tomu, že by bylo super udělat k tour sedmičku s exkluzivními skladbami obou kapel. Song od Stitches je ze sessions předcházejících nahrávání 12 Imaginary InchesGag on This jsme nahráli minulý rok a šetřili jsme si ji na nějakou nahrávku, která nebude součástí nové desky.

Terminal Gagger

A jak to tedy vypadá s novým LP? Kromě toho právě vyšla nahrávka Rip You Off, pověz něco o ní.

Blame You se děláme celou věčnost, ale čekání bude stát za to! Už jsme fakt blízko, zbejvá nahrát sólový kytary a pár vokálů a plánujeme mít hotovo v listopadu. Deska by pak měla být venku do konce roku. Rip You Off je kompilačka a vyšla, protože naše první album Rip You Apart jsme vydali na americkém Dead Beat Records a hodně lidí v Evropě se k ní pak nemohlo dostat. Takže jsme vzali hodně pecek z první desky, přidali pár singlů, povětšinou těch vyprodaných, a vydali je pro evropský trh.

Zaslechl jsem o tom, že jste součástí filmového soundtracku, co je na tom pravdy?

Jo, skladba Hostage je ve filmu Bath Salt Zombies (volný překlad: Zombíci v koupelové soli), společně s Antiseen, Murder Junkies, The Dwarves, Meat Men a dalšíma. Je to naprostá béčková prasárna, hodně nechutností a sexu, přesně jak bys je chtěl!

Jaké kapely na tebe měly největší vliv? Pamatuješ si moment, kdy tě punk rock dostal?

Byli to Sex Pistols, když mi bylo dvanáct. Odjakživa jsem se hodně zajímal o muziku, ale do té doby jsem byl metloš – dělal jsem do heavy metalu, který pořád poslouchám, ale Sex Pistols mi otevřeli oči. Najednou jsem viděl, že hudba nemusí být „heavy“, aby byla agresivní. Metal není nebezpečný. Je to všechno jenom šaškárna, ale Pistole mě opravdu zasáhly tak, že jsem byl ohrožený a vyděšený, což bylo vzrušující. V patnácti jsem ostříhal háro a prodal veškerý metalový hadry, abych si mohl koupit punkové desky, a neohlížím se zpátky. Další kapely, který mě bezprostředně zasáhly, byly Dead Boys, GG Allin and the Jabbers, The Injections a Angry Samoans.

Na první pohled zaujme vaše image. To si vyrábíte sami?

Jasně, přizpůsobujeme si oblečení, sprejujeme ho, sešíváme, trháme.

Nepředpokládám, že si vyděláváte hraním. Nebo jo?

Máme všichni práci na plný úvazek. Punk rock za tebe nezaplatí účty.

Mám kamaráda, který poslouchá punk, i Gaggers, ale často mi říká, že musí věřit, že kapela žije to, co zpívá. Zajímalo by ho, jak muzikanti žijí, co dělají celý den, kupříklad v pátek.

Některé naše skladby jsou založené na skutečném životě, některé jsou fiktivní. Rozhodně ze sebe neděláme něco, co nejsme. Hodně textů je napsaných ze sexuálního nebo psychologického pohledu, ale v nitru najdeš to, kdo jsme a jak nás lidé vnímají. A jak jsem řek, máme práci. Někteří z nás mají holky – já jsem se zasnoubil se třema klukama. Chodíme na koncerty, poflakujeme se, obvyklý blbosti.

Kde berete inspiraci? Čteš třeba knížky? A nějaké magazíny nebo weby?

Píšu 99 procent textů Gaggers a nepotřebuju nikde hledat inspiraci, nápad jenom probleskne a já ho hned zapíšu, nebo se potom stane něco, co ten nápad rozvine a dá dohromady celý text. Čtu hodně knihy o umění, o Francisu Baconovi, Rodčenkovi, o Bauhausu (výtvarná škola, ne kapela, pozn.) a věci, které mám rád. Nečtu romány, nestarám se o ty sračky. Čtu třeba autobiografie. Musím vědět, že jde o reálný příběh, jinak mám pocit, že ztrácím čas. Z fanzinů mám rád Razorcake, taky High Heels Slut, a někdy čtu Maximumrocknroll.

Dostal jsem od tebe sedmičku tvé nové kapely. Můžeš Miscalculations představit ?

Chtěli jsme udělat něco trochu jiného, víc melodického. Gaggers jsou brutální zábava, ale je to furt agresivní, takže je fajn dělat něco s víc vrstvami, něco melodického. Je to naprosto jiná věc, než jakou dělám s Gaggers – jsou tam post-punkové prvky, musel jsem nadoraz vyzkoušet rozsah svého hlasu. Za měsíc vyjde na Dead Beat dlouhohrající debut a uvidíme, co se bude dít dál. Zůstaňte naladěni.

Máme u nás rubriku nazvanou „Úhel pohledu“, kde se ptáme na názory pankáčů a hudebníků. Zeptám se tě na pár otázek, které jsme tu měli, oukej? Co si myslíš o dvou reunionech Black Flag a reunionech obecně?

Myslím, že je skvělé, že lidi jako Keith Morris rozjíždějí nové věci jako OFF! Je pak vidět, že to dělá kvůli muzice a má hodně energie, ne, že by se rozhodl vydělat na stará kolena prachy. Reuniony jsou podfuk, jestli je kapela v hibernaci deset let nebo víc, proč se vůbec zajímat o nějaké probouzení? Koho to zajímá? Je to nesmyslný. Když přijde na reunion a kapely nahrávají nové desky, je to většinou kurva špatný, tak, že to poškozuje i všechny předešlý věci.

Vadí ti kouření na koncertech?

Na to kašlu. Lidi si můžou dělat, co chtěj.

Co soudíš o stahování a sdílení hudby?

Je to skvělý. Když má někdo čas nahrát naše věci na internet a lidi si to stáhnou, je to v pohodě. Pokud někdo chce nahrávku, koupí si ji, takže si nemyslím, že bychom přicházeli o prodeje nebo něco podobnýho. Většina našich nahrávek je stejně vyprodaná, a jak by to jinak mohli ostatní slyšet?

A co takhle nějaký koncert Gaggers u nás v Čechách nebo na Slovensku?

Doufejme, že jednoho dne na to dojde! Zatím plánujeme tour po východním pobřeží ve Státech na začátku roku 2014, ale určitě budou další evropské štace.

O autorovi

Jsem král panku, nikdo není víc pank než já. Napsal jsem dvě knížky, jedna se jmenovala Pank a druhá jinak, protože Pank se jmenovala už ta první.

Comments are closed.

WP Twitter Auto Publish Powered By : XYZScripts.com