Kids and Heroes
Tales of Error – Ritual
Johnny Násilník 28/05/2013 EP, Recenze

Přestože byl začátek dubna, z nebe padaly trakaře, a já v zimní bundě dorazil na Sedmičku na nějaký hardcory. Tales of Error křtili desku a já o nich nevěděl nic, netušil jsem, že jde o pohrobka bývalých P:N:S se členy mosteckých Burning Steps v sestavě, očekával jsem spíš nějaký nezáživný hipsterský post hardcore. O to víc mě jejich neskutečná show strhla a smetla od baru, kde jsem hodlal netečně vysedávat.

O měsíc později si z dalšího koncertu nesu domů debutovou sedmičku s názvem Ritual, potom, co jsem celý koncert neměl jediné pivo. Oni se totiž TOE, jak je patrno už z výmluveného přebalu desky, netají veganstvím a straight edge filozofií, ale sympatické je, že ač tyto myšlenky šíří, nikomu je nijak egoisticky necpou a na koncertech se víc hraje než kecá (a upřímně, tehdy jsem prostě jen neměl prachy).

Hudebně jsou TOE neuvěřitelně živelná smršť, v podstatě starý hardcore v současném provedení. Nejde o nějaké poddávání se trendům, moderní zvuk odkazuje někam k H20, hlavně zpěv občas připomené AFI, někomu se vybavují Ignite. Ve zpěvu je ten melodický, místy až pop punkový feeling, kytar se metal víc než dotkl a především je cítit, že nejde jen o naštvaná hardcore děcka z garáže, která vzala nástroje před týdnem do ruky a teď nahrávají desku. TOE moc dobře vědí, co chtějí hrát, a taky hrát umí.

Angažované, inteligentní a rozhodně ne prvoplánové texty v angličtině kritizují mlčení a lhostejnost veřejnosti, mluví o zneužívání dětí, pouličním umění či každodenní rutině. Mám pocit, že rodilý mluvčí by možná poznal, že angličtina není rodným jazykem zpěváka, nicméně oproti jiným czenglish kapelám je jazyk v tomhle případě bez problémů, navíc, pro cizince může být drobný přízvuk naopak zajímavým.

Od úvodního vazbení v titulním songu Silence se rozjíždí místy trochu temný a ponurý, nicméně nanejvýš agresivní a přitom instrumentálně zvládnutý mess. Zběsilost kontrastuje s mírně afektovaným a melodickým vokálem. Skladby mají kolem minuty stopáže, přičemž nejkratší Ritual rozseká na padrť i moje ucho zaseklé někde na Minor Threat.

Na ani ne desetiminutové nahrávce nehodlají TOE polevovat, přesto nakonec přichází o něco klidnější závěrečná píseň Dead Will Testify. Agitka na téma životní prostředí je nejdelší a nejhitovější peckou. Od ústředního motivu, tedy poměrně neoriginálního riffu, přes halekačky, mocný refrén a závěr, který je jako doznívající bouře, tohle je to, co si každý posluchač či návštěvník koncertu zapamatuje nejvíc.

Když mluvím o těch živých vystoupeních, na tom malém kusu asfaltu zabaleném ve skládacím obalu s jednoduchým designem a texty s českými překlady, mi něco chybí. Jako by se to koncertní šílenství nepodařilo na nahrávku převést dostatečně. Zvuk má dynamiku, ale někde by songům slušely hutnější sborové vokály, nemůžu se ubránit dojmu, že je to všecko až moc naleštěné, jako nové boty, které ale nepadnou tak jako ty staré, zahnojené a okopané.

Ale stěžovat si na to, že songy jsou moc přesně zahrané, je zhýralost. Ritual je český nadprůměr a jasná zpráva od kapely, která je neskutečně dravá, má názor a dokáže tím nechat nasáknout svoji hudbu.

Tracklist

01. Silence
02. War
03. Ritual
04. Dedicated
05. Dead Will Testify

Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on Google+Pin on PinterestEmail this to someone

O autorovi

Jsem král panku, nikdo není víc pank než já. Napsal jsem dvě knížky, jedna se jmenovala Pank a druhá jinak, protože Pank se jmenovala už ta první.

Comments are closed.