Kids and Heroes
Struggling for Reason – Belgie, obleky a punkrock
Redakce 01/04/2013 Rozhovory

Před rokem jsem měla  poprvé možnost vidět belgickou kapelu Struggling for Reason, která mě zaujala přátelským přístupem a dobrou hudbou, kterou dělají. A tak jsem v průběhu roku navštívila i další koncerty kapel, ve kterých jsou její členové angažováni, jako ska-punkový Overweight a punk-rockový Corbillard, a vždy jsem z koncertu odcházela nadšená. Protože je u nás moc lidí nezná a během několika hodin vyjedou Struggling for Reason na své druhé evropské turné, rozhodla jsem se s nimi seznámit české publikum a na dálku vyzpovídat frontmana Jaye.

Když jsme se viděli poprvé, tak vaše turné bylo teprve na začátku, poprvé jste zamířili na východ od Belgie a Praha byla mezi prvními zastávkami, jak se vaše cesta vyvíjela dál a co se za ten rok událo?

Minulé turné bylo opravdu úžasné, měli jsme šanci objevit spousty skvělých míst a milé lidi. Navštívili jsme celkem šest nebo sedm zemí a to bylo poprvé, kdy jsme měli šanci cestovat tak daleko a při tom hrát punk-rock! Města jako Berlín, Praha, Budapešť nebo Miláno byly pro nás hodně příjemným překvapením. Byl to velký krok v historii naší kapely. Od té doby jsme měli ještě jedno menší turné „Fish and chips“ po Francii a Anglii. Nahráli jsme nové CD pojmenované Mental Disaster/Natural Diseases, které povezeme s sebou. Je více vášnivé a agresivnější než ty před tím, ale stále melodické a rychlé.

Na minulém turné jste si nechali udělat v Itálii vtipná tetování v podobně chleba a topinkovače, plánujete letos něco podobného?

Příběh zrovna tohohle tetování pro nás znamená hrozně moc, protože mi všichni patříme k Andymu. Další tetování plánujeme a pravděpodobně si ho necháme udělat v České republice.

(Pozn.: Andy má topinkovač a ostatní členové chléb.)

Můžeš naše čtenáře trochu obeznámit s Andym?

Andy je vlastně pátý člen kapely. Známe se strašně moc let a tak dlouho jsme přátelé, že vždycky je všude s námi. Říkáme mu „golden roadie“, ale je rozhodně mnohem víc, jsme jako rodina.

(Pozn.: Andyho vždy potkáte, jak doprovází kapelu, není ani jejich manager, ani bedňák, ani záskok. Dalo by se říct, že je to jejich živý talisman. A ač neumí anglicky, budete si s ním rozumět.)

Jak to chodí v belgické scéně?

Jako belgická kapela máme hodně možností hrát v jiných zemích, ale ne v té naší. Je to paradox, protože si hodně lidí myslí, že máme silnou nejen punkrockovou, ale všeobecně hudební scénu v zemi. Jenže Belgie je rozdělená na dvě jazykově rozdílné části, i když ve skutečnosti se mluví třemi jazyky, které jsou i hodně odlišné. V severní části je hodně silná HC a punková scéna a tak je pro nás z jihu těžké se dostat k nim na pódium. Máme hodně dobrých spřátelenených kapel na severu, takže si pomáháme, aby mohli hrát v blízkosti našich měst a to samé se snaží dělat oni pro nás. Tímto si hodně pomáháme a snažíme se vytvořit opravdu skvělou a silnou belgickou scénu. Nová generace je více otevřená a tím se snad i konečně prolomí ledy.

Slyšeli jste nějaké české kapely?

Minulý rok jsme měli možnost vidět nějaké české kapely a líbily se nám, hlavně mají dobrou motivaci. Hodně dobrý jsou Pipes and Pints. Ale jedna věc je jistá. Pokaždé, když si povídáme s našimi přáteli z jiných kapel o tom, kde se nám líbilo, říkáme jim, ať k jedou k vám pokud je to jen trochu možné.

Co se vám v České republice líbí?

Jsou to přívětivý lidé a hlavně pivo! Po dalším turné toho bude pravděpodobně víc :) Už se moc těšíme, až budeme zpět v Praze.

Teď se na chvíli vrátíme k vaší kapele. Jaké byly vaše začátky? Jak vůbec vznikl váš název?

Začali jsme hrát před pěti lety, každý máme hodně zkušeností z jiných kapel např. ska-punkových. Ale potřebovali jsme udělat něco jiného, víc osobního a agresivnějšího. Hodně z nás poslouchalo kapely jako No Use For A Name, Good Riddance, Belvedere nebo Strike Anywhere.

Struggling for Reason není jen jméno, je to všechno co děláme, všechno co potřebujeme. Je důležité v životě stát pevně a mít čistou hlavu. A o tom jsou i naše texty, o životě. O osobních zkušenostech, o lidech, které jsme ztratili. O tom jak život může být někdy těžký, o vztazích a útrapách. Nemáme rádi politiku v našich textech, nejsme politická kapela, protože si myslíme, že je spousta jiných kapel, které to umí líp.

Hodně kapel má svůj dress code. Proč jste si vybrali zrovna tmavý oblek?

Nejdřív to byl jen vtip. Už si už nepamatuji jak to vzniklo, byli jsme pravděpodobně opilý a tak jsme si šli koupit obleky. No a zůstaly nám, protože nás to baví a lidi to baví taky. Nakonec se ani před koncertem nepřevlékáme. Jedeme turné v oblecích, ve kterých odehrajeme koncert. Máte se na co těšit, Praha je jedna z posledních zastávek na turné (smích).

Je něco, co byste chtěli ještě říct?

Že máme bancamp, kde si nás můžete poslechnout, pak nás můžete sledovat ještě na Facebooku, ale nejlíp uděláte, když dorazíte na některý z koncertů třeba 12. dubna do Otrokovic nebo 13. dubna do pražského klubu Bažina.

Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on Google+Pin on PinterestEmail this to someone

O autorovi