Kids and Heroes
SPS a Nežfaleš: V punku mají k sobě kapely mnohem blíž
Johnny Násilník 18/03/2013 Rozhovory

Legenda českého punku SPS a jedna z předních kapel současné punkové scény Nežfaleš vyrážejí v těchto dnech na společné turné. K této události nám poskytli rozhovor frontmani obou partiček – Zdeněk z SPS a Radek z Nežfaleš.
 

Jedete spolu turné poprvé. Jak jste se k tomu vlastně dostali, jak dlouho se spolu potkáváte a jak vnímáte navzájem svoji tvorbu?

Zdeněk: Na nápad vyjet na společné turné přišel náš basák Skleník, který oslovil Nežfaleš na tyhle akce k našim 25 letům. Potkáváme se spolu řadu let na různých festivalech, kluci už to mydlej myslím jedenáct, ale společných klubových akcí jsme paradoxně moc neodehráli.

Radek: Skleník podal návrh, my ho s chutí přijali a pak se na toto téma konalo několik sezení ve vinárně U Sudu, na kterých se v duchu toho, že to je punkové turné, vlastně nic nedomluvilo.

Co je tedy přesně v plánu? Jak dlouhá tour bude a kolik měst se chystáte navštívit?

Zdeněk: Turné začíná 15.3. v Olomouci a končí 24.5. v Litoměřicích. Společně odjedeme deset koncertů po českých a moravských městech.

Je známo, že punkové kapely bývají na turné tak trochu pořád. Bude v něčem tahle tour odlišná, můžeme se těšit na něco speciálního?

Radek: Takovýhle věci většinou vykrystalizujou až přímo během toho turné. Kdo ví, co speciálního se za těch deset akcí udá? Ale jak říkáš, máš pravdu, punkové kapely hrajou v podstatě pořád, ale jasně dané spojení dvou kapel pod hlavičkou společného turné, to je vždycky tak trošku svátečnější věc.

Cesty na koncerty v dodávce, obzvlášť když někde bloudíte, můžou být zatraceně dlouhé. Co vlastně děláte během krájení kilometrů a kilometrů?

Zdeněk: Máš pravdu, že někdy je to zatraceně dlouhý, za rok najedeme kolem 50 000 kilometrů. Já osobně skoro pořád řídím, kluci popíjej vínko a prochrápou, co se dá. Teda mimo Skleníka, který mě hlídá, abych za volantem neusnul, což se už párkrát stalo.

Radek: No nevím, jak to s tím hlídáním je, slyšel jsem story o tom, jak Skleník cestou z koncertu pozvracel z místa spolujezdce celé přední sklo…ale tak nevím, co je na tom pravdy. My s Nežfaleš cestou dělali už ledacos, rádi třeba čteme lechtivé příběhy z obskurního časopisu Erotikon. Ale jinak vesměs to samý, co naši služebně starší kolegové.

Co na cestách posloucháte, nehádáte se o muziku?

Zdeněk: Ne ne nehádáme se, posloucháme od Perkele až po Tublatanku. Nemáme problém poslouchat cokoli.

Radek: My se taky nehádáme, v drtivé většině případů totiž řídí náš bubeník Petr a ten pouští jen GG Allina. No občas se nám tam podaří propašovat něco jinýho, ale v podstatě jedeme celou diskografii téhhle jeho modly furt dokola.

Jak vaše turné přežívají třeba benzínky? Nemáte během pauz na záchod sklony k výtržnostem? Rozbíjíte hotelová apartmá jako správné primadony?

Radek: Když pominu třeba to, že jsem pár benzínek navštívil s holou prdelí, občas jim od bagety umastíme časopisy, které si drze půjčíme a Moucha s Degim kdysi rozflákali na pumpě dýni asi za pětikilo, kterou jsme pak museli zaplatit, tak mě těď momentálně jinak nic velkýho nenapadá. No a v těch hotelích, kde přespáváme, tam toho moc k rozbití není.

Zdeněk: Tak to určitě ne. Na benzínku se po těch letech jdeme tak maximálně vychcat a najíst a na hotel jsme rádi, když dorazíme k ránu a trefíme se do postele.

Ale vážně, jak dobře funguje punková komunita, co se týče třeba přespávání po koncertech nebo samotného přístupu klubů?

Zdeněk: Je super, že v punku mají k sobě kapely mnohem blíž a vlastně nejen kapely. Není problém někde přespat, jak u různých kámošů a známých anebo zajistí spaní přímo klub.

Radek: Tak tak, punková komunita funguje na přátelské úrovni a třeba já osobně spím u někoho známého raději než na tom hotelu. Před spaním se ještě dá drink na dobrou noc, ráno je snídaně v domáckém prostředí, poznám, jak ten dotyčný žije… Lidi nám vždycky vyšli vstříc a na oplátku musím říct, že i u mě už spalo poměrně dost lidí od kapel a tak.

SPS vydali nový singl Právo, Nežfaleš zase k narozeninám klubu song Modrá Vopice, nějaký pátek už utekl od vydání nejnovější desky s názevm Každej klub i bar. S jakými reakcemi jste se setkali? Chystáte v blízke době nový materiál?

Zdeněk: Singl Právo se setkal s výborným ohlasem. Je to trochu jiná pecka než ostatní písničky od SPS. Já osobně si myslím, že teď nebudeme vydávat žádný cd. Natočíme pár nových písniček a budeme je dávat volně ke stažení. V dnešní době není žádná sranda sehnat peníze na natočení a vydání cd. Ta doba, kdy se prodalo 30 000 nosičů alba Jsme v hajzlu, je pryč.

Radek: Máme to momentálně stejně. Chceme jít teď taky cestou singlů ke stažení, rarit na různých kompilací, třeba i coverů. Modrá Vopice je taková první vlaštovka, ale máme už další plány. Máme tři řadová cd a jeden výběr ze starších věcí a tak než dělat zase za rok další cd, chceme to uchopit z týhle strany a vlastně se holt i trošku podřídit době. Ale něco novýho dělat musíme, ten proces tvoření by nám chyběl.

Jak si desky vydáváte a jak sháníte peníze na nahrávání? Přece jenom, z koncertů, merche a už vůbec z prodeje nosičů se u nás přežívá těžko. Je podle vašeho názoru lepší příštup DIY nebo vydávat pod labelem?

Radek: Starý věci jsme si dělali DIY a ty nové pod labelem. Obojí má asi svoje plusy i mínusy. Ani v jednom případě jsme si ale nemuseli nikdy nechat nic diktovat a v kapele panuje poměrně jasný názor na tyhle věci. Nadšení kapel, které mají radost z toho, když je vydavatel nechá přetočit celou desku nebo dostanou přikázáno, jak se na pódiu hýbat a tvářit, což je pro ně známkou toho, že jsou teda zřejmě už velká kapela, to holt asi nikdy sdílet nebudem.

Zdeněk: My si vydáváme všechno sami. Jak už jsem říkal, není nic jednoduchého sehnat na vydání peníze, ale naštěstí máme pár dobrých známých a zbytek si doplatíme. Myslíme si, že je to mnohem lepší než se upsat nějakýmu labelu.

S tím souvisí i další otázka. Máte manažera? Zamlouvá se vám spíš přístup mít všechno pod kontrolou a nenechat si do ničeho kecat, nebo nechat zařizování na jiné osobě a mít i třeba takový ten producentský kritický náhled na samotnou tvorbu?

Zdeněk: Managera jsem zažil asi 17 let, ale je to jak se ženskou… jednou všechno končí. Od tý doby si děláme všechno sami. Velký dík patří právě Skleníkovi, který má na tuhle práci vyloženě vlohy a co se týče koncertů, všechno zařídí.

Radek: Chudák Skleník, mít na tuhle práci vlohy, to je prokletí. U Nežfaleš odjakživa tuhle záležitost zajišťuju já a to víš, že mi za tu dobu problesklo milionkrát hlavou, jak bych se na to nejradši vysral a nechal to dělat někoho jinýho. Pak si ale zároveň uvědomím, že chci mít vlastně nad vším okolo kapely dohled, mít možnost svýho rozhodnutí a celý to tak trochu řídit. Je to boj. Ale slyšel jsem spousta historek o různých vypečených manažerech a pseudomanažerech a to tím nemyslím žádné MacLareny, ale postavy na našem malém rybníčku a tak jsem zároveň rád, že jsme se s ničím takovým díky tomu potkat nemuseli. Co se týče producenta, tak práci s ním bych si představit uměl, ale šlo by o to, co by to bylo za člověka, jak by vnímal styl muziky, jaký hrajem a jak bychom respektovali my jeho zkušenosti a přínos.

Vrací se k nám obliba vinylů. Vydat si album na tomhle krásném nosiči je dost drahé, ale přeci jen, nechystáte se to zkusit?

Zdeněk: Nám vyšlo na vinylu jen album Jsme v hajzlu a to v roce 91. Je to super pocit, když ho i po těch letech držím v ruce, má to svoje kouzlo. Nedávno ho kamarád sháněl a na Aukru za něj dal 1500, což je obrovská rána. Jednou bych si ještě rád poslechl něco od nás na vinylu.

Radek: To je přesně ono. Vinyl má svojí hodnotu, kterou žádný jiný nosič nemá, a sběratelé si rádi zaplatí za to, aby měli tu svojí oblíbenou desku ve sbírce. O vinylu se uvažovalo teď s vydáním našeho posledního alba Každej klub i bar, ale sešlo z toho. Každopádně, v horizontu dvou tří let chceme vydat všechny naše řadovky na tomhle nosiči a už se těším na ten pocit, co má teď Zdeněk.

Měli jsme v rubrice Úhel pohledu dotaz na kouření na koncertech a jelikož basák Skleník z SPS má firmu na elektronické cigarety, zeptám se ještě vás. Vadí vám kouření na koncertech?

Zdeněk: Jelikož já jsem docela velký kuřák, tak mi na koncertech kouření nevadí. Patří to ke klubu, k pivu… nevadí mi to.

Radek: Souhlas, narvanej a zakouřenej klub, to je přece to správný místo!

A na závěr: Kam se vy v rámci turné osobně nejvíc těšíte? Máte k nějakému klubu nebo městu vyloženě srdeční vztah?

Radek: To se nedá takhle vyselektovat. Máme rádi místa, na kterých jsme hráli již mnohokrát a zároveň jsme i zvědavý, když jedeme do nějakého klubu, kde jsme ještě nebyli. O klub ani o město nejde, jde o to, když se sejde dobrá parta, co se chce pobavit, zatrsat, zahulát si, popít… a takový lidi se najdou v každým městě.

Zdeněk: Tak na to ti ani já nemůžu odpovědět, jezdíme všude rádi. Hrajeme proto, aby se lidi bavili a užívali si koncert. Pak má hraní smysl a my děkujeme všem, kteří s námi těch 25 let vydrželi. Jsme tu pro ně a bez nich by to nešlo. Díky!

Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on Google+Pin on PinterestEmail this to someone

O autorovi

Jsem král panku, nikdo není víc pank než já. Napsal jsem dvě knížky, jedna se jmenovala Pank a druhá jinak, protože Pank se jmenovala už ta první.

Comments are closed.