Tim Armstrong

Jak se tohle všechno přihodilo? Je to něco nad čím si přemýšlel delší dobu?

Přesně, myšlenka Rock'n'Rollovýho divadla Tima Timebomba byla hudební show, kterou jsem vytvořil. Potom můj kámoš Dave Robertsone, který vyprodukoval přes 300 hedebních klipů a spolu jsme udělali tucty klipů pro Rancid a Hellcat, se se mnou spojil. Měl jsem příběh, který sem napsal s kámošem Johnem [Roeckerem], s nímž jsem spolupracoval už dříve. Měli jsme vizi muzikálu založeném na Dantově pekle, který bude moderním pohledem na příběh korupce a chamtivosti. Potom jsme přibrali do party kamaráda režiséra hudebních klipů a filmaře Kevina Kerslakea. V minulosti odváděl skvělou práci a pracoval i s námi. Prostě jsme dali dohromady tenhle zábavnej team s davey Havokem a Larsem Frederiksenem, se kterýma se znám už dlouhou dobu. Samozřejmě, znám Larse, ale znám i Daveyho od jeho 17ti. Znám tyhle lidi odvždycky. Byla to sranda a jedna velká party.

Ušil jsi jim ty role na míru?

Jasně, mysleli jsme si, že Davey bude pro roli Ďábla perfektní, ale AFI byli v době, kdy jsme chtěli natáčet, na turné s Green Day, takže jsme si mysleli, že ho pro Danteho nezískáme. Přesunuli jsme natáčení a potkali jsme bubeníka AFI v kavárně, tak si říkám "No doprdele,jsou zpátky ve městě!" Tak jsme zavolali Daveymu a on z toho byl úplně mimo, do deseti sekund byl ve hře. To ale nebyl konec mojí smůle. S tím, že nezískáme Daveyho jsem se už smířil a on anjednou řekl "Zní to hustě, jdu do toho." Byla to ale jenom jedna z věcí, která to dala dohromady.

Jak jste nakonec obsadili Roberta Davida Halla z CSI?

Je to můj přítel, country zpěvák. Má nádhernou kariéru sólového zpěváka a dělá tradiční country muziku, takže jsem si ho představil v té roli a řekl jsem si "No jasně!" Byl to voják, miloval to, je to hustej týpek. To byl ten nápad, každý má v tomhle zpívat, žádný vyjímky. Jestli máš pejzy a naparuješ se, zpívání je až na druhym místě. Získat herce, kterej umí zpívat je hustý, ale zpěv byl důležitější. Nechávali jsme to otevřený. Každý byl zvaný, protože miluju všechny druhy muziky, samozřejmě punkrock je můj nejoblíbenější, ale miluju všechny žánry. Máme tolik nápadů na další epizody a tolik různých umělců, na které myslíme. Je to vzrušující, vypadá to, že se to vyvíjí a nabírá rychlost.

Byl proces skládání hudby pro tohle v něčem jiný než obvykle?

Dobrá otázka. Když se vrátíme k Operation Ivy a "Bad Town"-vyprávím příběh. V některých písničkách s Rancid, jako "Rats in the Hallway"-vyprávím příběh. V těch písničkách je nějaké vyprávění. Tenhle nápad byl sepsaný za víkend a všechna hudba napsána a nahrána za 5 dní. Udělali jsme to rychle. Hrál jsem s mnoha z těchto kámošů po dlouhou dobu, takže jsme jenom přišli a natřískali to tam. Psaní, hraní a nahrávání hudby, to je to co já miluju. To je to co opravdu rád dělám a strašně si to užívám. Miluju ale i filmovou stránku věci. Miluju filmy, režiséry, kino. To byl důvod proč zapojit do projektu velké zvíře formátu Kevina Kerslakea. On kinematografii cítí, rozumí jí. Všechno bylo točené na scéně. Miluju ty scény a ty miniatury. Chtěli jsme to mít natočené pořádně, to pro nás bylo důležité.

Není to divné vidět dívky tančit choreografii na tvoji muziku?

Není, ale je to sranda, myslím že je to vzrušující. Trochu jsem to nakousl i v minulosti, měli jsme pár tanečnic pro skaldbu "Into Action" na mém solovém albu "Poet's Life. The Transplants měli tanečníky. Song "Fall Back Down" od Rancid měl několik tanečníků a v "Salvation" byl B-roll s tanečníky. Něco málo jsme s tancem už spolupracovali, ale plně choreografický tanec je pro nás nový. Je to část celkového pocitu z show, takže je to vzrušující část Rock'n'Rollového divadla. Čerpali jsme z Rocky Horror Picture Show.

Co tě vedlo k rozhodnutí vyprávět, namísto obsazení sama sebe do jedné z rolí?

Taky dobrá otázka. V pár epizodách se objevím, jen jsem nechtěl mást lidi, tak jsem se rozhodl být hostitel. Jsem veliký fanda televizních souborů z pozdních 50. a počátku 60. let. Miluju Thriller Borise Karloffa, kde je hostitelem a také zbožňuju The Twilight Zone s Rodem Serlingem. Alfred Hitchcock udělal to samé s Alfred Hitchcock Presents a já to zbožňuji. Tihle chlápci udělali úvod a každá epizoda byla úplně jiný příběh. To byla pro mě veliká inspirace k Rock'n'Rollovému divadlu. Chtěli jsme udělat soubor tak, že každá epizoda bude jiná. To nám taky dovolí pracovat s různými, rozdílnými umělci. Davey Havok se měsíc nemůže vázat, ale pak může přijet na jednu noc nahrávat v East Bay a pak dvou-třídenní natáčení. Soubor bude fungovat v náš prospěch a já jsem hostitel. A to je pro mě zábavná role. Miluju Krajní Meze a ty měly vypravěče. Taky v některých budu, tak jako to dělával Boris karloff. V některých epizodách skončil, i přesto že by měl dělat úvod.

Kdy jsi si uvědomil, že hudba je to, co chceš dělat do posledního dne života? Byl nějaký moment, který tě v tom utvrdil?

jo, to už je dávno, prostě jsem si uvědomil, že to je všechno co chci dělat. Chci se kolm hudby motat a hrát. Když jsem byl dítě, hrál jsem dlouhé hodiny na kytaru. Všechno na co jsem myslel byla hudba a všechno co jsem dělal bylo, že jsem hrál. Pět, šest nebo sedm hodin denně jsem hrál na kytaru. Bylo to všechno na co jsem myslel. Miloval jsem to. Vždycky tu pro mě byla. Cítil jsem se bezpečně, když jsem hrál. Vložil jsem do toho hodně energie. Později jsem se začal obklopovat lidmi, kteří měli stejný pocit. Poznal jsem Matta Freemana (Operation Ivy) a na střední jsme se stali nerozlučnými, protože on měl stejnou vášeň pro basovku. Miloval hraní na basu, stejně jako já na kytaru, no a pak jsme objevili Gilman Street a bylo to. Měli jsme klub kam jsme mohli všichni vždycky zajít. Jediné co jsme dělali bylo, že jsme mluvili o muzice a to se ukázalo být velmi dobré. Pořád ve mě je ta vášeň, neztratil sem ji. Změnil se přístup, ale pořád to dělám. Pořád se vracím ke hraní s Rancid. S Rancid stále vydáváme nové nahrávky, nová přijde brzy. To je moje rodina. Chystá se i nahrávání s Transplants. Miluji Transplants. Navíc spolupracuji s Jimmym Cliffem (ska/reggae zpěvák z Jamajky). Tyhle skvělé projekty mě udržují zaneprázdněného.

Víš, kdy Rancid a Transplants budou vydávat nové album?

Vyjdou v příštím roce. V prosinci se chystáme se soustředit na Transplants, ale už toho máme dost nahraného. Setkávali jsme se v nahrávacím studiu Travise Barkera každé úterý, říkali jsme tomu úterý Transplants. Chodili jsme si tam jen zahrát a vzniklo pár songů, ale hodláme to dokončit v prosinci, takže to bude vydané příští rok. A Rancid určitě až příští rok, produkovat to bude Brett Gurewitz (Bad Religion). Byl s námi u každého kroku. Vydá to Hellcat/Epitaph label, už se na to moc těším. Klíč k úspěchu je soustředit se na jednu věc a blokovat všechny ostatní. Teď pracuji na Rock'n'Rollovém divadle. Když pracuji s Jimmy Cliffem, tak je to to jediné co dělám. Potom dělám Transplants a pak Rancid. Musel jsem to rozdělit, nemůžu to dělat najednou, musím si to zorganizovat. Ale dobrá zpráva je, že to miluji, miluji hudbu.

Jedna z věcí, která mě na Rock'n'Rollovém divadle zasáhla, byla věta "Nebe jednoho je peklem pro druhého." Co je tvým osobním nebem a co je tvým osobním peklem?

Někdo se mě kdysi zeptal "Co bys dělal kdyby jsi se nikdy nenaučil hrát hudbu?" a já řekl "Okamžitě bych se to naučil." Nedokážu si život bez hudby představit. To by pro mě bez pochyby bylo peklo. Nikam nechodím bez své kytary, vždycky mám svojí starou kytaru s sebou. Ten starý Fender '62, se kterým jsem otevíral rock'n'Rollové divadlo, mám od roku 1986 a je se mnou vždy a všude. Když nemám tuhle, mám u sebe jinou kytaru, nikdy necestuji nikam bez kytary. Takže, neumět hrát hudbu by pro mě bylo určitě peklo.

Takže tvé nebe je pokračovat v hraní po zbytek tvého života?

Bezpochyby, stoprocentně.

Co tě drží nad vodou během vzestupů a pádů během tvě kariéry muzikanta?

Prostě miluju muziku. Když nastane den kdy můžu hrát co nejvíc, vyhrál jsem. Udělal sem nejlíp. Měl jsem dobrý den. Pořád se na kytaru učím nové věci. Pořád zkouším nějaké nové vychytávky. Pořád vymýšlím nové druhy muziky. To je toho součástí, to je to vzrušující. Učím se nové způsoby jak hrát a miluji to. Lidi vzrušují různé věci. Mě vzrušuje když se naučím věc hrát jiným způsobem, nebo když objevím nový styl hudby. Sbírám knihy o muzice. Jakákoliv kniha o muzice, o jakémkoliv stylu, beru jí. Prostě je miluji. Je pro mě zábavné procházet si knihu o muzici a hrát u toho. Může to být kniha o country z 60. let a já nemůžu být šťastnější. Když v knihkupectví objevím knihu o country z roku 1965, jsem šťastný, protože můžu jít domů a celé si to zahrát. To je pro mě zábava. Mám spousty knih o muzice. To je věc, kterou mě dostanete na Vánoce, nebo narozeniny. Najděte tajemnou knihu o muzice, o které nikdy nikdo neslyšel a já budu velice šťastný.