The Detectors: Nechceme lidem diktovat, spíš jim dát impuls.

Můžes nám hned ze začátku stručně představit The Detectors?

No jasně! The Detectors jsou antifašistická punková kapela pocházející ze severního Německa. Kapela funguje již od roku 2003, ale opravdový zlom pro nás nastal v roce 2007, kdy jsme se upsali labelu True Rebel Records, který sídlí v Hamburku. Momentálně fungujeme v takovémhle složení – Henning a já hrajeme na kytaru a zpíváme vokály, Niklas hraje na basu a Adrian na bicí.

The Detectors vznikli v roce 2003, nyní jsi ale už pouze ty jediným původním členem. Můžeš nám povědět něco více o změnách v sestavě?

Tohle je fakt dlouhá historka, takže se budu snažit ji zkrátit. V roce 2003 jsme já, Matti a Kay založili The Detectors jen pro zábavu. Byli jsme tři mladí punkáči, kteří se snažili najít v kapele únik od každodenního stereotypu, což je podle mě jedna z nejlepších věcí, co můžeš udělat, když jsi mladý a znuděný. Tím, že jsme v roce 2007 přešli pod label True Rebel Records, věci kolem kapely začaly být více vážné a bylo třeba tomu přizpůsobit i více volného času. Matti měl například těsně před svatbou, a nyní je už i otcem krásné holčičky. Byli jsme zkrátka tři kamarádi, jejichž priority se během let změnily, a v důsledku toho docházelo v kapele ke konfliktům. Pamatuju si na naší poslední schůzku v baru, kdy jsme se shodli na tom, že kapela již nemůže dál pokračovat. Alespoň ne v tomhle složení. Kay mě nakonec přesvědčil, že by byla škoda, aby The Detectors úplně zanikli, když už jsme prací na kapele strávili tolik let. Rozhodl jsem se tedy s kapelou pokračovat a najít k sobě nové lidi.

Měl jsem štěstí, že jsem našel právě tyhle tři kluky, se kterýma si teď užíváme ty nejlepší časy The Detectors. Hudba je teď poněkud tvrdší a agresivnější, texty více politické. A hlavně je tu obrovský zápal pro snahu proměnit tenhle svět v lepší místo.

Pověz nám tedy něco víc o textech. Snažíte se v nich sdělit lidem něco hlubšího?

Samozřejmě! Na našem novém albu Deny je spousta politicky zaměřených textů. Máme tam dva songy, které se zabývají problematikou neoliberalismu v reakci na současnou ekonomickou krizi. Více než kdy dříve také lidi vyzýváme k tomu, aby se postavili proti rasismu, fašismu a jakékoliv jiné diskriminaci. A obecně si myslíme, že kapitalismus už vládnul a ničil životy více než dost. Stále tedy věříme v to, že se nám společnými silami podaří bojovat proti všem těmhle problémům.

Celá kapela podporuje vegetariánský a veganský způsob života. Je tahle myšlenka pro vás spojená s hudbou? Je pro vás důležité to lidem sdělit?

Samozřejmě. Myšlenkou není lidem něco diktovat, je to spíš o tom dát jim impuls, aby vůbec věděli, že něco takého existuje. Ani se nebudeš zamýšlet nad tím, že se staneš vegetariánem nebo veganem, když jsi o tom nikdy neslyšel. Využíváme proto kapelu k tomu, abychom šířili mezi lidi tyhle progresivní myšlenky. A je to na nich, zda si z toho něco vezmou, nebo to nechají být. O tomhle tématu jsme napsali song s názvem Slaughterhouse Mentality.

V červenci se chystáte opět zavítat k nám do České republiky. Užíváte si místní koncerty? Pamatuješ si vůbec, kolikrát jste tu už hráli?

Mám Českou republiku moc rád. Letos v létě to bude už po čtvrté, co tu budeme hrát, a za tu dobu už tu máme spoustu známých. Jsme moc vděční za to, že jsou tu lidi jako Stanley a Sabina, kteří si tak užívají pořádání koncertů. Celkově patří čeští fanoušci k těm akčnějším a vděčným. Takové publikum v Německu nenajdete.

Řekni nám něco o vašem nejnovějším albu Deny. Jak dlouho jste na něm pracovali? Nějaké vtipné historky?

Celkově nám trvalo asi dva roky, než jsme postupně napsali všechny songy. Na albu jich tedy najdete celkem 13. Nahrávali jsme asi zhruba rok. A vzhledem k tomu, že jsme se ve studiu fakt nadřeli, tak nedošlo ani k ničemu, o čem by se daly říkat vtipné historky, haha.

Na albu se nachází song Along the Way, ke kterému máte videoklip. Jsou tam mimo jiné také záběry i z prosincových koncertů v ČR a hostuje tam Chazz Rabble z novozélandských The Rabble…

No jasně, jsou tam záběry z našeho zimního tour, to byla fakt sranda. Málem jsme celé tour museli zrušit, protože hned po prvním koncertě Niklasovi spadla basová bedna na prst, a vypadalo to, že nebude moct vůbec hrát. Nakonec mu ale stačil pouze jeden den, aby se vzpamatoval, a koncerty jsme odehráli bez větších problémů.

Co pro vás vůbec znamenají koncerty?

Koncertování a život na tour je pro nás hlavním důvodem, proč hrajeme. Je to skvělý pocit, poznávat všechny ty nové lidi a potkávat po letech všechny kamarády, které máme po různých zemích a městech. To je vlastně i důvod, proč jsme napsali Along the Way. Je to náš způsob, jak poděkovat lidem, kteří nám stále umožňují tohle zažívat.

Jak vůbec funguje německá punkrocková scéna? Doporučíš nám nějaké kapely?

Hmm? Německá punkrocková scéna? Nech mě chvilku přemýšlet. První věc, co mě napadne, je spousta skvělých kapel, ale líné publikum, haha. Moje nejoblíbenější německé kapely jsou We Will Fly, Stumbling Pins, The Vaders, Smile and Burn a Small Town Riot.

Jaké kapely teď posloucháš a jaké kapely tě nejvíce za ta léta inspirovaly?

Wohoo! Těžká otázka. Odpovím pouze za sebe, protože kluci v kapele poslouchají celkem dost rozlišných kapel. Pro mě to byly určitě kapely jako Propagandhi, The Clash, The Flatliners, Beatsteaks, Anti Flag, Twopointeight, Shook Ones a Banner Pilot. Co se týče textů, tak určite Propagandhi, Anti Flag a Strike Anywhere.

Jaký je tvůj nejoblíbenější song od The Detectors a proč?

Mám dva nejoblíbenější. Ten první je A Thousand Reasons to Revolt a mám ho rád hlavně kvůli textu. Přímo volá po revoluci a po tom, že kapitalismus musí být zastaven. Ten druhý se jmenuje Sabotage Silence. Hlavním důvodem, proč ho mám rád, je to, že je fakt těžké ho zahrát, a je vtipné sledovat, jak ho kazíme, haha.

Jaké jsou tvoje plány na léto?

No, měli jsme jet s The Detectors na tour, objevily se ale problémy s nějakými kluby, takže jsme nakonec museli tour zrušit. Naštěstí máme stále domluvených pár koncertů a festivalů. V České republice zahrajeme 13. července na festivalu Mighty Sounds v Táboře a hned následující den, tedy 14. července odehrajeme klubovou show ve Valašském Meziříčí. Tak se nezapomeňte ukázat!

Teď máš prostor vzkázat cokoliv, co ještě nebylo řečeno našim čtenářům a fanouškům.

Děkuju moc za tenhle rozhovor. Hlavně nebuďte pasivní, dělejte něco a buďte tou změnou, kterou očekáváte. Navštivte naše koncerty a kupujte nebo kraďte a stahujte naše nové album Deny!

Keep rocking, fighting and thinking!