Scéna 42: Punkáči deťom a Falešný obvinění

Lidem navštěvujícím punkové akce na Slovensku je tato postava dobře známa. Andrej, kterému ale nikdo neřekne jinak než SIGINO, má na svém kontě pořádání pěkné řádky akcí, z nichž k největším rozhodně patří benefiční festival Punkáči deťom.

Ahoj Sigino. Jak si se vůbec dostal k pořádání akcí? Která byla první a jak dopadla?

Ahoj! K akciám som sa dostal úplne náhodou, tak pred 4 - 5 rokmi. Vtedy som začal  „manažovať “ teraz už nefungujúcu kapelu ZDANIE KLAME. To som kapele najskôr iba vybavoval koncerty a musím povedať, že vtedy to celkom išlo, kapela hrávala cca 30 krát za rok. Potom som začal organizovať menšie koncerty v jednom menšom pub-e na Brezovej pod Bradlom. Tieto koncerty boli celkom úspešné, keďže sa návštevnosť pohybovala okolo 100 návštevníkov na akciu. Neskôr som organizoval alternatívne koncerty pre mesto, ktoré sa konávali na námestí zadarmo.

Nezáviděl si jako pořadatel kapelám? Přece jen, oni jsou za ty hvězdy, zatím co ty jsi spíš ten dělník v pozadí...

Kapelám som nikdy nezávidel. Bral som to a doteraz to aj beriem ako hobby, pri ktorom som spoznal mnoho ľudí a teraz sme dobrý kamaráti. A to nemám namysli ľudí iba z kapiel. Niekto má hobby chodiť na ryby a ja sa zase venujem scéne. Nikdy som to nerobil pre peniaze ale pre dobrý pocit. Vždy ma veľmi poteší, keď príde za mnou po koncerte návštevník a povie aký to bol super koncert, že sa dlho tak dobre nezabavil. Kapelám nie je ani čo závidieť, keď človek vie čo sa za tým skrýva driny, financií a času.

Tvoje jméno je spjato s benefičním festivalem "Punkáči deťom," který se koná i letos. Jak myšlenka punkového festivalu, který pomáhá tam, kde je potřeba, vznikla? Jaký ročník považuješ za nejzdařilejší?

Áno som hlavný usporiadateľ festivalu PUNKÁČI DEŤOM. Je to moja láska. (smích) Myšlienka vznikla náhodne pri stretnutí kamarátov pri pive.  Najskôr sme to plánovali ako menší koncert, ale ako sa veci vyvíjali a po rozhovoroch s kapelami z toho mal byť 1-dňový festival. S pribúdajúcim časom a záujmom kapiel bol nakoniec prvý ročník 2-dňový festival, na ktorom vystúpilo 18 kapiel a prišlo 550 návštevníkov. Výťažok pre nadáciu bol takmer 50 000sk. Ako najlepší ročník hodnotím ten posledný. Ten bol najúspešnejší. Prvý krát sme mali na festivale 2 pódia, na ktorých spolu vystúpilo 60 kapiel. Festival prišli podporiť aj prvé európske kapely a zišlo sa tu spolu 3000 priaznivcov punku.

Jména kapel pro letošní ročník už známe...ale čeká návštěvníky i nějaké další překvapení? Nějaká změna oproti loňsku?

Tento rok bude mať pár úprav a noviniek oproti minulému roku. Tento rok začneme o deň skor, teda už vo štvrtok 21.7.2011, keď hudobnú produkciu začne jedno pódium. Už vo štvrtok vystúpia zaujímavé kapely, ako napríklad KONFLIKT, ALKEHOL, ARGIES, ARGY BARGY...Obe pódia pôjdu potom od piatka vždy od rána až do neskorej noci. Spolu tento rok vystúpi 63 kapiel z 10 krajín sveta. Ďalej pribudne 3 stage, ktorý bude krytý. Bude fungovať iba v noci keď skončia hrať ostatné pódia a budú v ňom punkotéky. Taktiež areál bude tento rok dvojnásobne väčší. Oproti minulému roku bude i viac atrakcií a sprievodného programu. Je sa proste na čo tešiť.

Zaskočil tě někdy požadavek nějaké kapely? Máš nějaké mantinely, přes které nemůžeš jít? Nemyslím tím finanční...

Že by ma nejako extra zaskočila niektorá kapela povedať nemôžem. Ale niekedy sa smejem na požiadavkach niektorých zahraničných kapiel. Napríklad počty čistých uterákov iba určených značiek, minerálok, jedla, ubytovania apod. Nikdy to tá kapela nestihne použiť aj keby akcia trvala týždeň.

Můžeš prozradit, se kterou kapelou pro tebe byla nejlepší spolupráce a kterou už by si naopak nikdy nepozval?

Je veľa kapiel čo pozývam na akcie rád. Najlepšie sa pracuje s kapelami, ktorý si už niečo na tej scéne preskákali. Najhoršie sa pracuje s niektorými mladými kapelami, ktoré sa hrajú na hviezdy a majú mnohokrát i väčšie požiadavky ako staré legendy. Konkrétne však menovať nebudem. Je to každého osobná vec.

Byla někdy chvíle, kdy sis říkal, že už na to kašleš, že už nic pořádat nebudeš?

Organizátori koncertov tieto chvíle zažívajú často, ale vždy nás nakoniec niečo nadchne do organizovania ďalších akcí. Človek sa snaží niečo robiť pre scénu, venuje tomu kopec času a svojich peňazí a aj tak z toho nič nie je. Ľudia na koncert neprídu, radšej idú popíjať do parku a potom hovoria, že sa nič pre nich nerobí. A organizátor je pre nich ešte tým nenávideným človekom, čo na nich zarába neskutočné peniaze. Bohužiaľ opak je pravdou. Taká istá situácia je aj s kapelami. Ľudia riešia iba to, koľko kto zobral za koncert, ale nikto nerieši, čo to tu kapelu stojí a stálo úsilia, peňazí, času, obetovaných chvíľ s rodinou. Nemám problém, dať kapele honorár v tisíckach €, keď viem, že tá kapela okolo seba stále tvorí niečo a je zaujímavá pre ľudí. Viem, že aj to udržanie kapely na vrchole stojí veľké peniaze, ktoré si hradí sama kapela. Koncertmi sa snaží vrátiť si aspoň časť tých peňazí. Všetko to robia pre tých, ktorý na nich nakoniec nadávajú. Nikto z tých ľudí to však nepochopí, pokiaľ to sám neskúsi.

Další tvojí aktivitou, byl klub Inferno v Senici, který ale, ač úspěšný, končí. Prozraď čtenářům, co se stalo a co bude dál?

Áno mal som hudobný klub s kapacitou 130 ľudí. V Inferne som bol ešte zo spoločníkom Peťom z kapely STREET SPIRIT. Z pohľadu budúcnosti to bol na 2 ľudí veľmi malý podnik, aby sme sa tam uživili. Peťo s odstupom času preorientoval na iné typy akcií, tak sme sa dohodli, že Peťo si nechá Inferno ale s iným zameraním. Z Inferna sa teda stáva podnik orientovaný na pivné špeciály a whisky a občasnými párty. Mne sa naskytla možnosť, zasa otvoriť podnik v inom meste, ktorý bude 5krát väčší ako Inferno a budú tam bývať koncerty všetkých hudobných žánrov. To mesto je pre návštevníkov aj dopravne dostupnejšie ako bola Senica.

Co si ty osobně rád poslechneš za muziku? Platí, že na akce zveš kapely, které máš sám rád?

Mám rád muziku rôznych žánrov, nie som škatuľkovaný čisto na punk. Keď je to dobré, tak si to rád vypočujem. Občas urobím koncert aj podľa toho, čo sa páči mne, ale väčšinou robím to, čo chcú ľudia. Predsa nerobím tie koncerty pre seba, ale pre nich.

O zajímavé zážitky kolem koncertů určitě nebudeš mít nouzi. Máš nějakou historku na závěr?

Historky sú rôzne. Napadla ma jedna, čo sa stala ešte keď som začínal s koncertmi a zavolali nás hrať do Smoleníc do jedného podniku. Hralo tam vtedy ZDANIE KLAME, STREET SPIRIT a NAČO NAZOV. Po príchode na miesto tam bol nachystaný zvukár, ktorý robil dotiaľ iba diskotéky. Mal tam dve malé bedne, mix, a jeden mikrofón. Po upresnení našich požiadaviek povedal, že ostatné veci si ide zobrať domov. Čakali sme naňho s plným klubom ľudí dve hodiny a potom nám poslal iba sms, že späť už nepríde. Nakoniec sme si aparát pozháňali sami a koncert sa uskutočnil zo štvorhodinovým oneskorením.

Kladenská formace FALEŠNÝ OBVINĚNÍ se na české punkové scéně pohybuje už nějaký ten pátek a trpělivě si rozšiřuje řady příznivců. O kapele, o plánech na nové album, ale i o nerůžové situaci na kladenské scéně s námi pohovořil zakládající člen Jarda a frontman Wajgi.

Zdravím pánové! Falešný Obvinění se z regionální kladenské kapely stále víc posouvá mezi celorepublikové punkové stálice. Bylo vždycky vaším cílem hrát všude, kde to jde, nebo je to spíš souhra okolností, kdy se kapela hrající pro kámoše na Kladně dostala někam dál?

Jarda: Určitě ne, vždy to byla jen zábava a odreagování od stereotypu. Kdyby mi někdo řekl před 8 lety, že budeme hrát okolo 60 koncertů za rok po boku kapel, které jsem v té době poslouchal, asi bych se mu vysmál. Nikdy jsme se nikam netlačili, vše přišlo samo a za to jsem rád. Zůstalo to pořád o kamarádech, pivu a zábavě!

Tak to má být! Zaznamenal jsem, že poslední dobou jste se dostali do takového kolotoče personálních změn. Jak se to všechno takhle najednou seběhlo?

Jarda: To je otázka spíš na naše bývalé kytaristy, než na nás. S Bártem byla naše domluva před vstupem do kapely taková, že jeho hlavní kapela je Vnitřní faktor a my taková bokovka, ale důvod jeho odchodu nakonec byl, že si naplánovali s přítelkyní dítě a nestíhal by všechny ty povinnosti kolem. Co se týče Milana, ten už ztratil chuť hrát tenhle styl a když to někoho přestane bavit, tak nemá smysl, aby pokračoval dál. Jinak už máme nového kytaristu Chlebeho a další se od půlky dubna bude zaučovat, takže od června budeme opět kompletní!

Wajgi, ty jsi do FO nastoupil v roce 2007 vlastně pouze na post baskytary. Jak ses vlastně dostal i k úloze frontmana?

Wajgi: No tak frontman jsem jen na pódiu, jako hlavní zpěv, ale jinak je strůjce všeho náš bubeník Jarda. Po nečekaném odchodu našeho zpěváka Stanleyho nám tenkrát vlastně nic jiného nezbylo, protože jsme dobře věděli, že když přestaneme koncertovat a budeme jen čekat, jestli se najde zpěvák, nemusíme se už vrátit zpět a v té době jsme právě rozjížděli víc a víc akcí. Zbylo to tedy na mě, i když osobně jsem tuto úlohu ze začátku odmítal. Sice jsem už předtím zpíval ve své kapele Reckless, ale to byl o hodně měkčí styl punkrocku a nevěřil jsem, že se naučím podobnou barvu hlasu jako měl Stanley.

Vaše muzika mi přijde citelně ovlivněná slovenskou legendou Konflikt. Je to záměr nebo nějaká podvědomá inspirace? Jaké další kapely máte rádi?

Jarda: Prvopočátky kapely byly ovlivněny partičkami jako jsou např. E!E, SPS, Totální nasazení atd. Po čase se k nám dostalo cd kapely Konflikt a to nám úplně změnilo pohled na československý punkrock. Ovlivnili hodně naší tvorbu a člověk, který je naposlouchá snad tisíckrát, má holt pořád jejich hudbu v hlavě. Těžko se dělají písničky bez toho, aby to něco nepřipomínalo. Jinak hudba, kterou poslouchám je úplně odlišná od kluků za kapely, teda až na pár vyjímek. Poslechnu si Iron Maiden, Tragedy, Volfbrigade, ale taky Kabát, Alkehol, Harlej, Jaromíra Nohavicu a největší úlet je asi Moja Reč! (smích) A samozřejmě i česko - slovenskej punkrock, takže kromě Konflikt třeba Davovka, Vision days, S.n.a.d, S.P.S, the Fialky, Nežfaleš, Pipes and Pints, Odpad a další...je toho milión.

Wajgi: Já jsem zůstal věrný zahraničním kapelám, protože mi přijdou mnohem vyhranější a nápadama na skládání songů úplně někde jinde než ty u nás. Nejvíc si poslechnu Evergreen Teracce, Rise Against, Pennywise, NOFX, Born To Lose...

Ve vaší diskografii najdeme dvě dema - "Ocelové město" a "Zrozen v bolesti." Jardo, můžeš je z pozice zakladatele kapely nějak srovnat, vyzdvihnout pro tebe zajímavé momenty...??

Jarda: Obě desky jsou protiklady a odraz vnitřního rozpoložení, v jakém jsem byl. "Ocelové město" bylo ve skládání věcí vyváženější, surovější zvuk a jednoduchý sound. Bylo to období, kdy jsem skončil s alkoholem a drogami, což se na něm podepsalo v dobrém, ale bylo moc uspěchaný, i když mnohem tvrdší než "Zrozen v bolesti." Tohle druhý demo bylo psaný v ponurém duchu, i když nakonec vyšlo veselejší, než to první. Přibyla sóla, ale zas se ztratily vyhrávky a drsnější zvuk. Rozdíl v obou cd také je, že každé zpívá jinej zpěvák. První cd nás stálo pár tisícovek a bylo natočeno asi za 8 hodin, protože jsme pospíchali na utkání fotbalové reprezentace a na pivo. (smích) Druhý jsme točili asi 3 dny ve studiu Ex –avik v Plzni.

Přípravy nového materiálu jsou taky v plném proudu. Už víte, kdy a kde vznikne albový nástupce? Kolik pecek už máte připraveno?

Jarda: Kvůli posledním událostem v kapele a personálním změnám se vše protáhlo nejspíš na příští rok. Materiál na nový album je, stačí jen dopsat texty a dát nějaké aranže písničkám. Tentokrát to bude hudebně pestřejší, než dvě předešla dema. Rock, folk, metal, ska, reggae. Na cd by se mělo podílet i pár zajímavých hostů, jak z punkové scény, tak i mimo ní.

Jak to vlastně vypadá s kladenskou punkovou scénou? Často slyším, jak si kladenské kapely stěžují, že to u vás stojí za prd, ať už se to týká klubů nebo účasti na akcích...

Wajgi a Jarda: Oba dva máme na Kladno a na to, jak se tu změnila komunita lidí, stejný názor. Před nějakými deseti roky to tu bylo jiný, narvaný kluby a bary, lidi chodili ve dvou stovkách i více na regionální kapely. Bohužel, to se asi zpět nevrátí. Taky i prostory, jako například Klub 19 a Krušovický sklípek, které byly vyhlášené, skončily. Teď tu mladý nemají, krom na diskotéku, kam jít. Když jsme začínali, byli tu kapely S.N.A.D, Totální nasazení, Vnitřní faktor, Propan butan a Ú.P.V (Jonestown), teď je tu asi 30 nebo 40 kapel a začalo se stávat, že se dělaly i 4 akce za víkend a nikdo nedbal na ostatní.

K tomu se váže další otázka. Vy se snažíte kulturní úroveň ve své domovině pozdvihnout serverem STEELCITY.CZ...je to určitě záslužný čin, přibliž čtenářům nejen z Kladna, co na webu najdou?

Wajgi: Na stránkách se snažíme informovat o koncertech a o kapelách, které jsou na Kladně i v okolí . Dále pak s Jardou děláme rozhovory a recenze. Hlavním důvodem, proč jsme ten web zakládali, byla, jak už se tu zmiňovalo, ta malá návštěvnost některých akcí a tím pádem snaha tu scénu trochu spojit. Steelcity.cz je zatím možná trochu v pozadí, ale doufáme, že během pár let si na to ostatní zvyknou. Rozjíždí se pomalu i přes dobrou myšlenku.

Vaše kapela stála i za pořádáním klubového festivalu Ewol fest, který přitáhl na Kladno řadu zvučných jmen ze scény. Přesto jste po jeho skončení přišli s poměrně rozhořčeným prohlášením. Co se stalo?

Jarda: Je to jednoduchý. I přes to, že jsme minulý rok měli rekordní návštěvu, kterou nepřekonala žádná akce v okrese, tak jsme byli zklamaný, protože jsme očekávali ještě nejmíň o 200 lidí víc. Nešlo nám o to, vydělat velké peníze, ale mít dobrý pocit, že to maximum, co si odevzdal po dobu 9 měsíců do přípravy akce, se ti vrátí lidmi, což se nepovedlo. Kdyby jsme si neprošli pochybnými cestami k penězům od města a sponzorů, byli bychom opět v mínusu a za to, že děláme akci pro druhý,  za to přece nechceme doplácet! Neříkáme, že se někdy k festivalu nevrátíme, ale jsou to spíš starosti než radost.

Kladno je v podstatě na dohled od hlavního města, ale přesto v Praze nemají kladenské kapely jednoduchou pozici a špatně se jim tu rozšiřuje fanouškovská základna. V čem vidíš příčinu?

Jarda: Je to pravda. Myslím si, že hlavní důvod bude v zázemí a počtu klubů, kde pražská kapela může hrát. Kapely mimo Prahu hrajou 2 – 3 roky pořád na jednom místě ve svém klubu a jednou za čas vyrazí ven, ale pražská kapela může hrát v Praze a přitom hraje pokaždé v jiném klubu a tak se dostane do povědomí. My sami jsme se do Prahy dostali asi jen 5x za dobu existence. Mít člověka v Praze, který by dohazoval koncerty, bylo by to možná lepší, ale třeba taky ne. Jedna věc je asi pravda - Když se prosadíš v Praze, tak to už pak po celé republice jde snadněji.

TIP: Česká punková legenda Plexis se právě nachází v nahrávacím studiu, kde dává vzniknout novému albu, opatřenému názvem "Vohul to!" Některé z pecek už pánové předvádí i naživo, jako třeba song "Spiklenci" zde:

Připravuje Kapitán Kečup a Radek.

Všechny odkazy na předešlé díly najdeš přehledně na FACEBOOKU Scény:

www.facebook.com/pages/MAGAZIN-SCENA-by-Kids-and-Heroes/121463672257