Rabies - čerstvý punkrockový vítr z Vysočiny
-
Čerstvý vietor z českej Vysočiny priniesol ambiciózny závan. Rabies vydali dosku ešte v máji, ale ak ste ich ešte neobjavili, určite stoja za vypočutie. Veľmi neštandardný zvuk na miestne pomery, výrazná basová linka a hudobnícky kreatívne dielko. Frontman Marifu prezradil ako sa dostávajú medzi ľudí ako vidí kapelu on...
Zdroj: www.kidsandheroes.com, Autor: dr.no
Nová doska je už zopár týždňov von, aké máte na ňu reakcie?
Deska je už od 20. května venku a dá se říci, že se lidem líbí, což potvrzuje nárůst fanoušků na našich internetových profilech a na koncertech. Máme pár kontroverzních reakcí na zvuk, ale tentokrát jsme to prostě chtěli podat jinak, než se to dělá obvykle, a trošku se odpoutat od klasiky. Je to vesměs chvála, což nás nesmírně těší a hlavně jsme se snad už konečně dostali do povědomí a ukázali, že se na Vysočině taky něco děje.
Stále ju promujete na koncertoch a pustili ste ju celú aj na svojom bandzone profile zadarmo. Akou cestou sa snažíte dostať k ľuďom?
Nejlepší cesta je hlavně jezdit, jezdit a jezdit. Vylisovali jsme CD, udělali jsme digipack, ale tohle médium jde rychle do pozadí a většina lidí spíše volí poslech muziky na internetu, protože je to nejsnazší cesta, jak se k tomu dostat. Tak jsme jim vyšli vstříc.
Zatiaľ ste relatívne mladá kapela, ktorá však prišla s veľmi zaujímavou muzikou, ktorá je na miestne pomery „novým vetrom“. Je to tou inšpiráciou kalifornským punkom?
Marifu: Já jsem na kalifornským punkrocku odkojenej. Když mi ve 13 letech pustila ségra klip Salvation od Rancid, byl jsem jasnej. Pak to šlo samo – kapely z Hellcat records, Epitaph, atd...
DJ: I přesto, že jsem odkojenej na metalu, kterej poslouchám už od svejch 11 let a nedám na něj dopustit, jsem rád, že už mě asi tři roky znatelně ovlivňuje podobnej hudební směr. K tomu ještě nesmím opomenout členství ve ska kapele, ve které jsem působil předtím. Na CD se tím pádem projevuje vliv všech těchto směrů a vzniklo to, co vzniklo.
Pezza: Do týhlé sféry jsem se dostal skrze Blink 182, kde hraje moje modla Travis Barker, kterýho obdivuju. Pak jsme s klukama začali zkoušet věci pro Rabies a šlo to tak nějak samo. Rancid, Yellowcard, New Found Glory, Street Dogs atd..... Lars Frederiksen and the Bastards. Teď jsem v tom namočenej až po uši.
Je dobrý že si každej poslechne bokem něco jinýho a že jsme různorodí.
Nový album I Have Got Rabies má neštandardne prevedenú mixáž, výrazná basa v popredí ho robí veľmi zaujímavým. Bolo to tak plánované alebo vám to tak vyšlo pri mixáži?
Basa byla ve studiu častým tématem a mixmajstrovi v SONIDOS studiu se náš záměr moc nelíbil. Nakonec jsme se ale dopracovali ke kompromisu, který je na cédu slyšet. My u nás totiž pokládáme basu za další sólovej nástroj, a tak jsme nechtěli, aby brumlala v pozadí. To by tam pak DJ nemusel nic hrát a mohl by to odlupat v rockovým rhytmu. Tohle je punkrocková basa se vším všudy. Takže jo, je to záměr... pokud na to umíš, tak proč to neprodat.
Takže vy ste chceli pôvodne dať basu ešte viac do popredia?
Chtěli jsme to ještě trošku radikálnější. Dá se říct, že v určitých fázích mixu měla trošku jinej zvuk a lezla sama o sobě víc ven. To, co jsme ale na konec namixovali, vyhovovalo oběma stranám. Hodně jsme se přiblížili našim představám.
Rozmýšľali ste niekedy aj nad klasickým kontrabasom?
Marifu: Já osobně Pýdžeje sem tam pošťouchnu, ať si vezme na zkoušku kontrabas, se kterým hraje v místním orchestru, ale vždycky se vymlouvá, že se mu s tím nechce tahat a že tam nemá snímač. Nějakej rok už na to hraje a určitě by to byla setsakramentská výzva!
DJ: Zatím o tom nepřemýšlím a spíš se tomu straním. Můj kontrabas patří do orchestru a zatím ho tam nechám. :)
Pezza: Ne. Je to další krám do auta. Už takhle se tam dozadu nevlezu. :)
Kontrabas by tomu už dal viac rockabilly nádych, takto je v tom viac „štavy“ a punk-u. Ale na druhej strany, na koncertoch by to bolo určite oživenie...
Je to tak, kontrabas je show sama o sobě. Dají se s ním dělat psí kusy a pěkně hrne rytmus s bicíma dopředu. Na koncertech si to moc rádi poslechnem.
Osobne sa mi veľmi páči, že ste neskĺzli do klasického „rock’n’roll“ prevedenia ale nechali ste tam tvrdší booster na gitare... ale opäť sme pri tom zvuku. Inšpirácia je stále Rancid?
Když jsme točili demo Just Jump, tak všechno vypadalo úplně jinak. Tentokrát jsme už šli do studia s myšlenkou a chtíčem takovým, aby nahrávka pořádně, jak my říkáme, chcala, byla podpořená bicíma a výraznou basou. Důležitý faktem je to, že náš kamarád a producent hrál na kytaru v několika metalových kapelách, což se na našem zvuku taky projevilo. Troufám si říct, že pokud se zase dostaneme k nahrávání, tak to bude zase něco jinačího. Rancid mají podle nás odlišnej zvuk v hodně ohledech. Možná si to lidé spojují s tím, že máme výraznější basu.
Presne o tej base to je, je to atypický jav na miestne pomery... Je tu množstvo štúdií, ale väčšinou z toho lezie obdobný zvuk... Premýšľali ste aj nad zahraničným štúdiom alebo aspoň mixážou?
Právě tímhle studiem, který jsme si vybrali, jsme udělali naprosto odlišnej zvuk než je u nás zvykem. Nebáli jsme se použít triggery na bicí a udělat vostřejší kytary. Je to pro nás zajímavá zkušenost s pohodovejma lidma, kteří to chtějí dělat prostě jinak. Na tohle studio jsme narazili při poslechu Mad Pigs na bandzone. Na jednom koncertě na Melodce, kde dělal promotéra Máša (Mad Pigs), jsme dostali kontakt a šlo to ráz na ráz.
Nový album ste vydali pod vlastnou vlajkou, vydavateľstvo ste neskúšali osloviť?
Určitě by to stálo za to, ale spíš se zatím jen tak rozkoukáváme a čekáme, co bude dál. Po pravdě řečeno jsme nad tím ani nepřemýšleli a ani se na to moc necítíme. Kdyby přišla nabídka, asi bychom ji uvítali. I když jsme si říkali, že si dáme od skládání voraz, tak nějak nám zase vznikají ve zkušebně další fláky.... myslím, že už máme čtyři songy v kapse.
Nebojíte sa, že budete vždy „tí český Rancid“? Jednoducho, že či vás ľudia nebudú vnímať ako niečo nové, ale ako niečo podobné známej legende...
Každej je něčím inspirovanej, ale my to v naší muzice třeba zase tak necítíme. Připadne nám, že jsme to prostě my. Už jenom to, že mixujem ska, punk, rock, metal, dechovku, rockabilly...
No to áno, ale celkový vizuál albumu ste spravili alá Rancid...
Je tam podobnost, je to tak. Ale musíme se kouknout trošku dál do historie. Musíme se kouknout na obaly desek Ramones, Jimmyho Cliffa, Clash, Jimyho Hendrixe, Johnnyho Cashe, Elvise Presleyho, Chucka Berryho a na dobu a módu, ve který tyhle věci vznikaly. Žerem starý vintage plakáty dělaný ve stylu popart, fake trailery Grindhouse atd... Všechno je to stejná atmosféra, grafika, cit...

Doska je v angličtine, skúšali ste ho posielať aj do zahraničia? Predsa len tá svetovosť angličtiny môže pomôcť presadiť sa miestnej kapele aj v zahraničí...
Jo, poslali jsme CD Brandenovi Steineckertovi do Unknown Studios, ale to je jen tak z hecu. Švára DJe nám zase dělá distributora ve svým kamionu, když jezdí po Evropě – takže to máme trošku podchycený, hahaha. Čekáme na výroční zprávu, jak je na tom s tržbou, ale zatím prej nic moc.
Samozřejmě je to výhoda, že se dostaneš k širšímu záběru publika a nejseš omezenej jen na ČR. Základem pro nás ale zůstává udělat si jméno v ČR, poznat zajímavý lidi, a až pak se vrhnem na něco víc. Nehrotíme to, zatím nás to baví tak, jak to je. Cítíme, že to leze trošku vejš a že se ta dřina ve zkušebně vyplácí.
Skúšali ste to aj v rodnom jazyku alebo ten proste do danej hudby nejde?
Bylo by to určitě zajímavý a taky o tom přemýšlíme, nebo nás někdo hecuje. Největší problém je ten, že pokud už půjdem do češtiny, tak to musí být texty jak víno. Nechtěli bychom totiž spadnout do takový škatulky jako mnoho punkrockových kapel v ČR. Baví nás jak to zvládaj třeba kapely jako jsou Houba a Punk Floid, ty jsou fakt dobrý. V angličtině se nám to zdá trošku jednodušší a nemáme s psaním žádnej problém. Texty si pro jistotu necháme vždy opravit od Angličana Tonyho, kterýmu dáme vždycky flašku a je.
Takže v angličtine sa skôr „skryjú“ nejaké tie klasické klišé?
Určitě. U nás se dá rozdělit vrstva posluchačů do dvou jednoduchých škatulek. Ti, kteří poslouchají jen hudbu a mnohokrát nejsou na takový jazykový úrovni (výjimka potvrzuje pravidlo) a ti, kteří to berou jako celek. Známe spoustu kapel, který mají u nás fakt talent a nadání a nikdo by nepoznal, že to a ono skládal Čech, ale zase spoustu takovejch, u kterejch to stojí za hovno. Já doufám, že my jsme na dobrý cestě. Nic nejde hned.



























