Kids and Heroes
Rise Against tomu v Praze i přes bídný zvuk dali všechno
Danny 15/06/2015 Reporty

To se můžete na pódiu předřít, fanoušci se můžou uskákat a ukřičet a stejně je to málo. Proti vám je totiž jedna jediná, ale podstatná věc. Zvuk. Doplatili na to bohužel i Rise Against, kteří se 9. června představili po třech letech v Incheba Aréně.

S osmou hodinou startují večírek na Výstavišti Man With a Mission. Tohle je možné fakt jedině v Japonsku. Pětice chlapíků s ksichtem vlka hrající pop-nu-metal-j-rock-crossover se brzkého času nezalekla a před solidně natřískaným prostorem zahrála asi šest songů plus Smells Like Teen Spirit. Na každý pád byla ale největším zážitkem jejich pecka Fly Again, kterou jsem celý večer nemohl vytěsnit z hlavy a po zhlédnutí na youtube nemůžu doteď. To je tak chytlavé, až je to trestné. Pokud pominu zbytečné DJ sólo, byla to nejzábavnější kapela večera a navíc nejlépe nazvučená. Což je dost průser.

Po Man With a Mission se na pódium dostala plzeňská post-cokoliv kapela Donnie Darko a pokud bych měl tuhle kapelu charakterizovat jedním slovem, to slovo zní zbytečnost. Nedokážu si zapamatovat melodie, obličeje, ani slova mezi písničkami. V kombinaci s prachbídným zvukem, který se těsně před pódiem zformoval v nečitelnou kouli, to byla ztráta času. Ten jsem měl raději trávit ve frontě na cider, dřív než došel. Zaujal jsem strategické místo na balkoně, kde by mohl být o něco lepší sound. Nebyl.

V deset hodin se pódium rozzářilo s prvními tóny písničky The Great Die-Off. Otvírák dával tušit, že dojde i na ukázky z aktuální desky The Black Market. Bohužel, díky stále mizernému zvuku šlo jednotlivé písničky poznat prakticky až těsně před refrénem. Nasazení kapely ale neznalo hranice a publikum energii zpět na pódium vracelo ve formě sborových refrénů a nekonečných circle-pitů. Když Incheba Arénu ovládly songy jako Satellite nebo Give It All, nadšení se ještě stupňovalo. Mizerný zvuk byl patrně i na pódiu, což vedlo Tima k prapodivnému frázování, ale v tu chvíli to bylo každému jedno. Jako vrchol celého základního setlistu Rise Against beru Collapse (Post-Amerika). Zatímco McIlrath byl nepřirozeně statický (ale zachránil to charismatem), Zach Blair s kytarou byl naprosto nezastavitelný (mimochodem, slyšeli jste jeho vedlejšák DRAKÜLAS?). Druhým vrcholem pak byl akustický přídavek, ze kterého čněla písnička Hero Of War, a v celém cca třítisícovém davu si nikdo netroufl špitnout. Zakončení v podobě Savior a Dancing For Rain pak nutilo všechny přítomné si večer bezezbytku užít dalším spontánním circle-pitem.

Nechci se opakovat, ale dojem z koncertu opravdu neskutečně zkazil zvuk, který byl špatný před pódiem, stejně jako v nekonečné frontě na jediné záchody. Ještě o něco horší byl vzadu u zvukaře a o něco méně tragický na bočním balkonu. Rise Against se ale po profesionální stránce nedá nic vytknout, byť místy působily trochu rutinně. I tak si ale budu víc pamatovat Man With a Mission, a to především pro to příjemné překvapení.

Za fotku dík Vojtovi Florianovi, celý fotoreport zkoukněte tady.

Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on Google+Pin on PinterestEmail this to someone

O autorovi

V osmé třídě napsal nejlepší slohovku, na což už bohužel nikdy v životě nenavázal. Každý týden uváděl vcelku bezvýznamný pořad na Rádiu Akropolis. Zkusil to neúspěšně v pár kapelách s kytarou i baskytarou - stejně ho ale jen zajímalo, co si vzít na sebe. Chodí řvát na fotbal, pít na koncerty a číst do hospody. V Kids And Heroes je od ledna 2011. Pražák, otec, introvert. Kontakt: dannyboy@kidsandheroes.com

Comments are closed.