Pražská banda Reverends vydala v druhé polovině roku 2011 vlastními silami svou první dlouhohrající desku, navazující na troj písňové promo EP z léta 2009. Ačkoliv se jedná více méně o hardrockovou partu, nemůžeme opomenout, že byla založena odpadlíky z kapel The Fialky a Nežfaleš a že je s tou naší subkulturou stále svázána. Ačkoliv si kapela prošla velkými personálními bouřemi, stále obráží republiku jako support takových veličin, jakými jsou Radio Dead Ones, Vains Of Jenna nebo Adam Bomb.

Obal desky je slušivý digipack s povedenou grafikou a ne příliš rozsáhlým bookletem. Postrádám například line-up nebo fotku kapely. Na desku kluci natočili jedenáct nových songů a doplnili je původním, dva roky starým EP. Už od prvního songu, kterým je Delight, je jasné, že kluci mají rádi stejně tak klasický rock’n’roll, jako Axla Rose. Kapele sluší jednoznačně rychlejší písničky. Naplno nám to ukážou v následující Everything, s vychytanou zpěvovou linkou. Jenže stejně tak, jako v úvodní písničce mi trochu vadí skřeky, které vydává zpěvák nahodile všude tam, kde tuší, že už byl dlouho zticha. Třetí song Drugs má strašně pomalý a nudný začátek, ale s nájezdem na refrén se z toho vyklube dobře šlapající pecka. Naopak Feelings Are So Special má na začátku skvělou temnou předehru, jenže pak mi smysl písničky úplně začíná unikat. Ale kapela se jen šetří na další pecku, a tou je Hate. Hutně znějící písnička jako by z ucha vypadla Brides Of Destruction. V téhle poloze by se mi kapela líbila nejvíc a tímhle směrem by se měla ubírat. Potvrzují to i v následující Dear Diary, která i když je poněkud utahaná, zní díky kompaktnosti nástrojů fakt monstrózně. Rokenrolové pecky Dew a Liar patří taky k tomu lepšímu na albu.

Odvrácenou stranou desky jsou pak songy Live Or Die a taky Do You Think He’s A Fool. Nechápu, proč se kapela vrhla do vln funky, takového zbytečného žánru. Tyhle songy se asi v rámci zachování zdravého rozumu vyplatí přeskočit. A pubertální odpaňovák Revolution celou desku kopne do koulí a ta se zhroutí jak dům z karet.

Kdyby tady mělo album končit, tak nemám chuť si ho poslechnout znova. Naštěstí za Revolution kapela zařadila ještě své první EP a to tahá desku zpět vzhůru.

Jako většina prvotin má deska dost dětských nemocí. Trošku selhává spád desky, songy jsou nevyvážené. Zpěvák spoustu slov polyká a v několika případech zaměňuje svou výslovností význam slov. Všechny songy mají kolem čtyř minut, což je prostě sakra dlouhá doba. Jenže jsou to dětské nemoci, a kapela z nich vyroste. Reverends mají potenciál, dobré muzikanty a až se vrátí hardrock tam, kde byl, budou mít pánové těžký náskok. Ale příště, prosím, víc Motörhead a míň experimentů, ano?

Info

Tracklist

Facebook

Twitter

Google+

Pinterest

email