Kids and Heroes
Redakce Kids and Heroes doporučuje z line-upu Mighty Sounds 2014
Redakce 09/07/2014 Magazín
Přinášíme vám první díl našeho letního seriálu, ve kterém vypíchneme to nejlepší z programu českých festivalů, na které se v redakci chystáme. Čekejte velká jména, ale i zástupce domácí scény, kteří si zaslouží pozornost, nebo zcela neznámé kapely. A protože do vypuknutí jubilejního desátého ročníku Mighty Sounds zbývá pár hodin, startujeme právě s ním!

 

Ciba

Britští Deadline sice nepatří mezi ty největší hvězdy letošního Mighty Sounds, přesto v lineupu festivalu rozhodně nebudou hrát druhé housle. Šlape jim to už hezkých 13 let a na svém kontě mají šest studiových alb. Navíc posledním počinem je výtečný best off výběr Where were you. Celou partu chalanů kočíruje charismatická zpěvačka Liz Rose. Kapela se rozhodně nestraní návštěvě české kotliny, takže o českou premiéru se jednat nebude. Nemusíme hned smutnit a utírat slzy, protože každý koncert slibuje energickou šou a skvělou podívanou. Kdo, podobně jako já osobně, miluje kapely s ženským vokálem a má rád poctivý streetpunk made in UK, měl by v sobotu v 0:50 (respektive v neděli ráno) stát pod pódiem Ice & Fire stage a naplno si užívat, ať už hudebně nebo vizuálně.

 

Danny

Pro mě nejzajímavější jméno z celého festivalu, které by si zasloužilo být na plakátech uvedeno mnohem větším písmem. Pod názvem Only Crime se totiž skrývá zpěvák z Good Riddance, bubeník z Descendents a kytarista z Bane, dohromady hrající úderný hardcore punk, prošpikovaný fantastickými melodiemi. Frontman Russ Rankin je jedním z největších kocourů v punkrocku a navíc talentovaný písničkář (jeho dva roky stará nahrávka Farewell Catalonia je famózní) s obrovským charismatem. Měl jsem za to, že Only Crime budou na svém tour Evropu ignorovat, ale česká zastávka je velmi příjemným překvapením, a doufám, že si tahle neprávem opomíjená a nedoceněná kapela získá u nás zástup nových fanoušků. Jejich pár měsíců stará deska s názvem Pursuance je rozhodně jedním z důvodů, proč si je v neděli v 17:05 na Ice And Fire Stage nenechat ujít mezi záplavou dalších velkých kapel letošních Mighty Sounds.

Dommynick

 

O Hentai Corporation se dost mluví, píše a začínají být známí i mimo klubovou scénu. Nikdy mě jejich koncert nezklamal a vždycky pobavil. Co se hudby, image a projevu týče, bezpochyby se jedná o jednu z nejoriginálnějších kapel, na kterou můžeme na české scéně narazit. Jejich hudba je mixem rock’n’rollu, trash metalu a jazzu. Frontman Ráďa se na pódiu rád dělí o své názory a zážitky a se zbytkem kapely, která funguje jako celek více než dobře, dělá vynikající show. Suma sumárum, v neděli v 15:00, efektivní léčení kocoviny na Jan Hus Stage.

Šukat kozla!

 

Dušan

Patříte do skupiny lidí, co se proháněla na skejtu ještě v době, kdy k tomu neodmyslitelně patřila punková muzika? Nebo jste jednoduše fanoušci říznýho, ale melodickýho punkrocku? Pak byste si rozhodně neměli nechat ujít (zvlášť pokud jste nestihli ani jeden z jejich čtyř předešlých koncertů v ČR) vystoupení The Generators z Los Angeles! Tahle banda ovlivněná jak těmi největšími klasikami let sedmdesátých (Ramones, The Clash atd.), tak tím nejlepším z novější vlny (Social Distortion, Bad Religion apod.), má od roku 1997, kdy vznikla, za sebou tisíce koncertů po celém světě a rozhodně patří k těm kapelám, díky kterým se říká, že to co musí evropské kapely tvrdě nadřít, s tím se v Kalifornii už rodí. Tihle borci do toho jdou zkrátka po hlavě a vy jim to budete všechno věřit! V neděli v 18:00 se o tom můžete přesvědčit na Jan Hus stagi.

Hoges

Nacpání Palahniuk do žánrové škatulky tak jasně, abyste si dokázali představit, co hrají, je takřka nemožné, stejně jako vyslovení jejich názvu na první bezchybně („pólanyk“). Nejlépe uděláte, když si prostě najdete buď jejich tři roky staré debutové self titled album nebo sedmipalec, který vyšel na tuzemském labelu Damage Done Records začátkem letošního roku. V kostce se dá však říct, že Palahniuk má nejvíce společného s kapelami z devadesátých let mající své kořeny ve Washingtonu DC, které stály jednou nohou v hardcoru a druhou v začátcích pozdějšího fenoménu emo. Autenticitu zajišťují melancholické, naléhavé texty zpívané v mateřské češtině. Nutí k zamyšlení a bezmezně jim všechno věříte. Živě je to navíc ještě o kus lepší. Nástup v pátek pět minut před půl pátou na Lucky Hazzard Stage.

Hrusa

 

Bavorské The Prosecution jsem poprvé objevil díky jejich účinkování na jednom z předchozích ročníků Mighty Sounds. Hráli v zapařeném šapitó, a když začali svou pecku Our Kind Of Art, spustila se hrozná mela. Prezentují se těžko definovatelným mixem ska-punku s hardcorově znějícím vokálem, čehož je důkazem také jejich loňská deska At The Edge Of The End. Dle mého názoru podobná kapela na letošních Mighty Sounds není, takže neváhejte, seberte v neděli odpoledne poslední zbytky energie a doražte na The Prosecution. Tentokrát hrají pod širým nebem, v 15:40 na Jan Žižka stage, takže to určitě bude stát za to.

 

Johnny

Můžeš si přečíst, že Hanba je kapela složená z členů Lahar, Pipes and Pints nebo Repelent SS. Můžeš je zaškatulkovat jako hardcore punk. Jejich muzika je jednoduchá, zní přirozeně a zní česky, přitom ne pitomě. Dopředu ji žene zběsilá energie, pohled na svět snažící se vyhnout rasovým a jinak xenofobním předsudkům, ale i závislosti na společnosti, všemožných lektvarech, konzumní ideologii předkládající dětem jako normu úspěšného a lhostejného člověka. Hrají desítky let starou hudbu, která je hlasitá a agresivní. Žádnou revoluci tím nezpůsobí. Ale takovým malým povstáním je každý jejich koncert – všecko to z nich cáká a společně s těly rozhýbanými v prachu a potu, vybuchne bomba, v níž se dá zapomenout na nemoci a žít tady a teď. Tohle si nejdeš poslechnout, to musíš fyzicky prožít. A věř, že když to prožiješ, budeš o tom dlouho mluvit a chtít to prožít znova.

Jura

Když jsem dostal za úkol vybrat jednu kapelu z letošního Mighty, byli pro mě The Detectors jasnou volbou. Pánové hrají po celé Evropě a zahráli si i v USA, ale přesto mi přijde, že se jim u nás nedostává patřičné pozornosti. Kapela se dala dohromady v roce 2003 v Hamburku. Za tu dobu vydali dvě opravdu skvělé alba. The Detectors mají moderní zvuk a z jejich tvorby je cítit obrovská energie. Jejich muzika je charakteristická svou melodičností a zvučnou basou, která spolu s kritickými texty dodává kapele lehký „Anti-Flag nádech“. Pánové se s hraním nemazlí a sází jednu pecku za druhou. Energická show a sborové refrény, pro ně tak typické, nenechají nikoho chladným i během vlažné sobotní noci. Kdo má rád současný melodický punk, sborové chorály a v srdci mu hoří oheň revoluce, nesmí v sobotu propásnout The Detectors v 01:10 na Lucky Hazzard Stage!

Martin Suicide

Píše se asi rok 1984, pár punků ve věku čtrnáct až patnáct sedí v pokoji jednoho z nich, když se z reproduktorů jeho kotoučáku ozve krátké tikání a pak hudební atak, který nesmělého adolescenta posadil na prdel a změnil jeho pohled na punk. City Baby Attacked By Rats od GBH, deska, po níž pro mě punk už nebyl tím čím předtím. Všechny ty věci ze 70. let byly rázem jako něco z pravěku. Tohle byl soundtrack naší generace a otevření nového hudebního světa, punk dostal nový náboj a nový rozměr. Mluvíme tu o době, kdy GBH patřili k těm, co pomohli zásadně proměnit nejen punk, ale posléze i metal. Svou tvorbou se sice už nikdy nepřiblížili tomu, co vytvořili v letech 1981 až 1986 (a vidět je pak v roce 1991 bylo trochu rozčarování), jenže o dalších 20 let později jsou GBH stále zde a ve slušné koncertní formě. Ovšem, jsou to už pánové v letech, ale Colin jako by zůstal zakonzervován někde mimo jakékoliv vnímání rostoucího věku, a dokáží i po vší té době prodat své klasické hity tak, že stojí za to si je nenechat utéct.

michaela

Všichni, co jste si sem dneska přišli postát, jděte do prdele!“ burcoval přímo uprostřed kotle pražský publikum zpěvák Kung-Fu Girlz na jejich křtu společnýho sedmipalce s Cirguz. A jako všechny předchozí (a ruku do ohně že i budoucí) koncerty to byla jízda! Nečekejte kapelu, která si angličtinu vybrala proto, aby zamaskovala názorovou vágnost. Naopak, k šlapajícímu pouličními punkrocku ráže 80. léta si přidejte nesmlouvavý názory, který vám kapela nadiktuje stejně nekompromisně jako Nagyová Nečasovi. To všechno navíc okořeněný o neskutečně živelnou show à la Dead Boys na tom nejlepším tripu, která k týhle hudbě sedí daleko víc než hecování lidí do dalšího circle pitu. Přesvědčit se můžete sami, když v pátek lehce po osmé hodině večerní zavítáte do svatostánku Lucky Hazzard stage, kde se stejně jako loni sešla plejáda výborných (nejenom) domácích kapel. Punkrock got the message!

Nekro

 

Nekromantix, už samo jméno smrdí záhrobím, což po pětadvaceti letech existence asi není nic novýho. Přesto když se tohle trio objeví na pódiu, tak začíná skutečná šou, rocknroll na 666 procent. Jakmile se rozezní klapání pro ně typického kontrabasu ve tvaru rakve, tak budete hotový, jako když jste poprvý zabloudili na Redtube. Nikdo z nás si sice nebude přesně jistej, jestli je to fakt psychobilly, swing, hardcore, country nebo co, ale hlavní je, že to má motor, krev vařící texty s notnou dávkou nadsázky, líbivou melodii a neskutečnou salvu energie, jaká se každýmu z nás bude v neděli večer v 20:50 určitě hodit. Tak na Žižkovi!

 

[poll id=“16″]

O autorovi

Comments are closed.

WP Twitter Auto Publish Powered By : XYZScripts.com