Jonestown / Messerschmitt 109 - split EP

	Typ:	7"EP
	Rok vydání:	2009
	Label:	Phobia Records
	Délka:	10:09
	Autor:	Buky
	Hodnocení:	7.0/10
	Odkaz:	http://www.insanesociety.net/phobia
	Datum vložení:	26.03.2009

Sliby se maj plnit ikdyž lehla vláda, koruna stále klesá a o nevěrohodnosti justice se mluví už i v médiích. Nic novýho pod sluncem, tak se číhnem aspoň na další novej sedmipalec. A opět z onoho novoročního balíčku od Phobia Records, kterej obě splitka vydal za spolupráce se slovenským Hardcore Attack. Stejně jako v případě toho předchozího, i zde se na nás z první strany valej Jonestown, nyní s dalšíma dvěma flákama. Druhou stranu okupujou jihlavský stíhačky Messerschmitt 109. A není třeba psát, že obě kapely znaj dobře recept na to, jak hrát rychle a tvrdě, ostatně jinou recepturu ani nepotřebujou, protože s touhle si bohatě vystačej. A my taky.

Pouštim Jonestown a jsem zvědavej na další dvě nábojnice. Jenže... začíná utahaný intro a pak nájezd, jak když se Bolt Thrower pokoušej hrát dis-beat. Tady je něco špatně. Nojo, přehazuju gramec na 45 rpm a to je hnedle jiný kafčo. Trochu matoucí, když to první splitko bylo na 33 otáček, ale na to sere pes / fenka (abychom byli korektní). Takže znova, krátký intro a už to valí jak má, špinavej d-beat crust s pekelně uřvanym zpěvem, žádný kudrlinky kolem, tahle parta na to jde stejně přímo, jako u baru. Na předchozím splitu mě přišly ždibec výraznější refrény, ale tyhle vály zas působěj víc živelně, takže obojí má svoje plusy. Druhej zářez taky s intrem, už o něco delším a s mírně epickym nádechem (skoro jako Appalachian Terror Unit, hehe), o to nemilosrdnější je to ale potom palba. Syrovost jako prase, tahle skladba je hodně raw a hodně povedená, rytmika super, zkáza! V úvodní pasáži vyniká plechovej zvuk rytmičáku, pro ten jsem měl nevim proč vždycky slabost, vše podpořeno anglickými texty.

Stíhačky Luftwaffe (eh, no dobře...) vznikly v roce 2005 jako vedlejšák kluků z Průmyslový smrti, pozdějc se přidal kytarista Rapsöd a zpěvák z Edith Yurka. Myslim, že sestava se pak eště trochu pozměnila, nicméně moc dobře si vzpomínám, když jsem na koncertě v Liberci viděl tuhle chásku prvně řádit, hráli tam ještě s Rapsöd a finskou Diskelmou a všechny tři kapely byly parádní. A první dojem je důležitej, co si budem nalhávat. Kapela s "nejšvédštějším" zpěvákem u nás se hlásí k odkazu zejména skandinávských a japonských d-beat a crust kapel, ikdyž na týhle straně je to slyšet o poznání míň než v případě Jonestown. Kytary vymetaj převážně hc punkový riffy a proto se celkový vyznění blíží spíš tomu hardcore punku než tomu, co známe ze Skandinávie, čemuž nahrává i míň uřvanej zpěv. Celek tedy nezní tolik dirty, nicméně mě to sedí a M109 zněj taky moc dobře, někomu můžou navíc imponovat texty v mateřském jazyce.

Stejně jako v případě předchozího splitka, i tohle seženete za 90 kaček, z nichž třetina poputuje na AFA aktivity, což se vždycky vysoko cení. Limitovaná edice pak vyšla ve 30 ks nákladu, ve spešl přebalu, s plackama a nášivkama obou kapel navrch jako bonus.