Recenze

Rancid - Let The Dominoes Fall

	Typ:	CD
	Rok vydání:	2009
	Label:	Hell Cats records
	Délka:	45:29
	Autor:	Hurvy
	Hodnocení:
	Odkaz:	http://www.rancidrancid.com/
	Datum vložení:	25.06.2009

Pamatuju se jako by to bylo včera, když jsem ohrnoval nos nad Rancid. Nad jejich parádní deskou "Out Come The Wolves", kterou teď skoro miluju. Pamatuju se, jak jsem viděl jejich klip v Esu a říkal si, no není to zase tak špatný. Pamatuju, jak to do nás hustil Pája cestou do Chorvatska a mě se to vcelku líbilo. Pamatuju se, když Miško říkal „Rancid! není nic lepšího“ a měl sakra pravdu. Pamatuju se, jak jsem překonal strach z létání a vydal se na jejich koncert do Londýna. A pamatuju se, jak jsem cítil chvění v těle, když jsem tuhle čtveřici spatřil na pódiu. Ušel jsem velkej kus, ale to dobrý jsem nakonec našel. Dneska není dne, kdy bych si neposlechl nějakou tu písničku od Tima nebo Larse.

     O co bylo horší, když Rancid po desce "Indestructible" oznámili konec a každý se věnoval svým projektům, které byly velice povedené. Říkal jsem si, tak hochu další kapela, kterou už nikdy na pódiu neuvidíš. Punkovej bůh ke mně byl ale velice štědrý. Rancid se vrátili na scénu a o dva roky později i oznámili novou dlouhohrající desku. Díky a ještě jednou díky.

     Od tý doby co jsem viděl jejich show v Londýně, jsem netrpělivě čekal, až deska s názvem "Let The Dominoes Fall" vyjde. A nakonec vyšla po nekonečných 6 letech od poslední desky "Indestructible" z roku 2003. Rok 2009 tedy byl, je a bude rokem, kdy Rancid vydali svou sedmou řadovou desku a nic nemůže změnit tuhle velkou událost. 

    Ale pojďme se podívat, co se skrývá na stříbrném kotoučku. Nová deska začíná tam, kde skončila předposlední deska. A RANCID nám "nenabídnou nic nového". Pořád si jedou svůj ska punk styl, který jim jde nejlépe. Dočkáte se dvouminutovejch hymen plných zlosti, strachu, smutku i oslav. Desku začně pořádná punková vykopávačka s názvem "East Bay Night", která je o vyrůstání na východním pobřeží. "This Place" se dotýkají problému v American Rust Belt, kde se těží uhlí. Další pecka je moje nejvíc oblíbená "Up To No Good", která jako by vypadla starejm twotone peckám z oka. "Last One To Die", o který nový bubeník kapely Branden Steinecker říká, že to jako Oi muzika mixovaná s Bruce Springsteenem. Já jen dodám, že to je naprostá pecka… Další z mnoha povedených písních je balada "Civillian Ways", která je o návratu Timova bratra z Íráku. Další skladba "New Orleans" vyjadřuje solidaritu s tímto tornádem postiženým městem. Další song s názvem  "Lulu" pojednává o současné ekonomické krizi. Celkově vzato co song to pecka. A každý si najde tu svou oblíbenou písničku. Tohle jsou prostě RANCID, pro každého něco. O kvalitě nahrávky nemá cenu hovořit, jelikož je prostě perfektní. Celé album bylo nahráno ve studiu Skywalker Sounds a jako producent byl zvolen opět Brett Gurewitz. Co víc dodat…:-)

Další věcí je, že album bylo vydáno v několika verzích. Samotné CD a deluxe verze s CD akustickým CD, které obsahuje skoro všechny skladby a jednu, kterou nenajdete na regulerním CD, a DVD na kterém najdete jak se natáčelo celé album. Sám jsem vlastníkem druhé verze, která vyjde na pár kaček a dostanete za ní hodně muziky. Pokud nebudu počítat čtyři trsátka, tři velké plakáty, tak opravdu za 22$ (400kč když nebudeme počítat poštovné) dostanete tři placky, které vám vydrží opravdu, ale opravdu dlouho. Jak samotné CD, tak i akustické CD. A akustické nahrávky RANCID jdou velice dobře. Co mě zklamalo je, že dokument na DVD je v černobílém stylu, ve kterém jsou skoro všechny videoklipy RANCID. Takže si člověk moc neužije, když Tim Armstrong vysvětluje, kterou kytaru používá na co, a který čudlík na jeho kytarové hlavě dělá co. Škoda. Ale tohle je jen jediná skrvna na jinak precizní Deluxe verzi.

Těšil jsem se na tuhle desku dlouho a jsem rád, že jsme se jí dočkal. Teď budu zase čekat… Buď na koncert, který by byl v Praze, a nebo další desku, kterou si pro nás tahle kalifornská ikona představí příště….