Recenze

Malignant Tumour - In Full Swing

	Typ:	CD
	Rok vydání:	2008
	Label:	Insane Society
	Délka:	37:37
	Autor:	Buky
	Hodnocení:
	Hodnocení čtenářů:	?
	Odkaz:	http://www.malignanttumour.com/
	Datum vložení:	02.06.2008

Když napíšu, že Anglie a Švédsko se střetávaj někde mezi Bazalama a Stodolní, možná to nebude ještě tak úplně jasný. Ale když řeknu, že Motorhead a novější Disfear se potkávaj v Ostravě, je myslim vymalováno. Mix okořeň špetkou starýho dobrýho metalu a osol trochou rokenrolu a máš Malignant Tumour v celý svý kráse.
Co na tom, že Baník nevyhrál titul, MT vítězej za ně na plný čáře! A dostávaj se dál, než jen do Evropy. Tahle pekelná čtveřice vydává svoje nové album opět na Barvákově labelu a stejně jako v případě předchozího počinu (split s Gurkha), i tady zaujme na první pohled netradičně dělanej obal. K CD se prokousáváš skrze jednotlivý průhledný listy, z nichž každej patří vyobrazení jednoho člena kapely a textům, popř. děkovačce, atd. Teď ponechám stranou, na kolik je to praktický řešení, zkrátka to vypadá dost dobře.
Všech 11 skladeb je jedna velká jízda. Už od prvních tónů. Nekompromisní rocknroll crust metal drtička, místy víc do rokenrolu, jindy zas víc sever. Každopádně neustále doplňovaný Bilosovym vokálem, ze kterýho cejtíš lih a nikotin i přes repráky. Takovejhle hrdelní hlas by každýmu jinýmu smrtelníkovi rozřezal krk jak žiletky. Hned první dva válce jsou kvalitní nášupy, ve třetí "Bristroll" MT trochu přišlápnou brzdu, leč těžkotonážnost a valivost kytar ti přiváže vězeňskou kouli na obě nohy. Ostatně hned při následující "Smack The Fools" se jí zas hodně rychle zbavíš, protože se opět jede z kopce. Vřeštící vokál v úvodu druhý skladby mě nutí zařvat "jooo!" a oprášit starej vinyl Europe hehe (zase Švédsko! ...hrůza). Velká pecka je šestka (High Time To An End), která je dalším zvolněním mezi rychlejma sázečkama, ale refrén "čonejdou, čonejdou!" si budeš se zdviženou pěstičkou jistojistě dávat s kapelou. Dva velký trumfy si MT nechávaj na samotnej závěr - opravdový esa v rukávě se jmenujou "Dressed to Kill" a "Hellbooze Armageddon". První jmenovaná je totální hymna! Při troše nadsázky má melodičtější refrén než všechny předchozí vály dohromady a začínám se obávat, aby Bilosovi při jeho zpívání nevyrašily na tvářičce dvě malý bradavičky (sorry, Lemmy). Ta druhá má taky silnej refrén a jsem moc rád, že závěr alba je takhle silnej, je to hodně důležitý, protože když tě album (všeobecně) nebaví až do konce, není to dobrý. Kromě zmiňovanejch jsou největší hitovky ještě songy "We Are The Metal" (kvalita!!) a "Renault Star". A jestli to bylo v poslední době 60:40 pro Disfear, tak teď už to minimálně 50:50, ne-li s mírnou převahou Motorhead. Ostatně poslední album Disfear mi to svou stavbou a strukturou celkem připomíná, což je znát hlavně v rozjezdech některejch válů. A když už mám totálně ulítavat - už jsem říkal, že začátek "In bottle there´s no law" jsou Skitsystem jak vyšitý?
Jako bonus je na CD multimediální příloha v podobě textů (pravda, jejich přečtení v bookletu není zrovna nejsnadnější, takže určitě dobrej tah) a 3 videí, ve kterejch se s MT podíváte do ruské metropole, do studia Šopa během nahrávání této platně a na trailer k DVD "Europe Football Championship", které je za 90,- kaček taky k dostání u Barváka (odkaz dole). V součtu videa dávaj nějakejch 8 minut.

MT nahráli další hodně našláplý album a v mejch očích jdou pořád nahoru. Tohle je jeden z nežhavějších kandidátů na (ve svý kategorii) domácí album roku. Za 250,- jej seženeš u Insane Society Records.