Demented Are Go - Welcome Back To Insanity Hall

	Typ:	CD
	Rok vydání:	2012
	Label:	People Like You Records
	Délka:	40:21
	Autor:	Johnny Násilník
	Hodnocení:	8.0/10
	Odkaz:	http://www.peoplelikeyourecords.com/
	Datum vložení:	02.04.2012

Cože? Já myslel, že jsou mrtví. To není možný. To bylo to jediné, co jsem si mohl myslet během prvního poslechu nové desky psychobilly legendy Demented Are Go! Na víc myšlenek nebyl čas, protože následoval totální výplach mozku a nutkání něco rozbít nebo minimálně poskakovat do rytmu čtrnácti nových pecek.

Cesta ke zrodu Welcome Back to Insanity Hall, nástupci dnes už sedm let (!) starého alba Hellbilly Storm, nebyla očividně jednoduchá. Především smrt producenta Tima Buktu, jenž zemřel na následky srdečního infarktu při cestě ze Švédska, kde probíhalo mixování nové placky, kapelu nejvíce zasáhla. Nakonec i přes tuto ztrátu velšská parta desku dokončila a ze stáje People Like You se k nám dostává nahrávka se stylovým hororovým přebalem.

A výsledek stojí za to. Je to útěk z psychiatrické léčebny plné šílenců, v krví potřísněném hotrodu, jenž není zrovna v nejlepším stavu a každou chvíli se hrozí porouchat. A to by bylo v temném lese, odkud se ozývají hrůzostaršné epileptické skřeky, dost nemilé. Obzvlášť při vzpomínce na mrtvoly ve sklepě, retardované kurvy, hlavy na špalkách, zombíky a ďáblem posedlé vraždící stvůry, které obývají zdejší krajinu. Blázinci šéfuje zmalovaný Sparky s injekčními stříkačkami zabodnutými v hlavě a ten kašle na pravidla a na to, co si o něm kdo bude myslet, když vás rozřeže motorovkou. A nejspíš u toho bude vřeštět, vyšinutě se řehtat a zpívat hlasem, který se od neuvěřitelného chraplavého ječáku z dob (pro mne) nepřekonatelného debutu In Sickness & In Health s věkem dostává do sípavější bluesové polohy, někdy dokonce dost připomíná Lemmyho z Motörhead. Pořád je to ale řev, ze kterého se poděláte strachy.

Novinka nepřináší žádná hudební překvapení, Dementi svůj styl měnit nepotřebují a za těch 30 let v podstatě nikam moc nevyvinuli, všechno se drží zaběhnutých psychobilly klišé. Jen je to tentokrát větší nářez. Protože tak, jako se valil v předstihu vydaný singl a asi i největší hit Retard Whore, tak se v punkovém tempu řítí i zbylé pecky. Špinavý rokenrol z blázince občas dokonce připomene i death metalový rej čarodějnic, hlavně díky zmutovaným hororovým vokálům v Devil Says Kill či Heads on Poles. Nechybí ani oldskůlová rockabilly pecka, v tomto případě dokonce jeden z nejlepších songů s názvem Gone. Kromě Retard Whore jsou nejvýraznějšími písněmi jednoznačně Lucky Charm nebo Bodies in the Basement. A hodně silný je i závěr alba v podobě Sparkyho zpovědi The Life I Live a bluesově laděné pecky Dark Angel.

DAG servírují už po sté to samé, jen obléknuté do vostřejšího kabátu, ale komu to může vadit? To, že některé pecky dost splývají? Čekali jste snad něco jiného, čekali jste snad, že se budou tihle nemrtví veterání posouvat napříč žánry? Jestli jo, tak patříte do téhle psychiatrické léčebny, kde vás "příjemné" přivítání nemine. A já si budu užívat vaše zoufalé skřeky a sadistické mučení a muziku ohulím pořádně nahlas, protože tohle mě zatraceně baví.

Tracklist:
01. Intro
02. Welcome Back To Insanity Hall
03. Bodies in the Basement
04. Retard Whore
05. Engine Trouble
06. Falling Up
07. Epileptic Fit
08. Devil Says Kill
09. Gone
10. Heads on Poles
11. Out in the Dark
12. Lucky Charm
13. The Life I Live
14. Dark Angel