Kids and Heroes
Recenze: Po nás ať přijde potopa! – František Gellner
Metoděj Pivko 18/01/2016 Magazín

Napadlo vás někdy, co dělali punkáči před sto lety, kdy hudba jako taková, jak ji známe dneska, neexistovala, poslouchat desky si zkrátka nemoh a na první křivák bys pár desítek let ještě musel čekat? Těžko říct, možná punkáči prostě nebyli, vždyť přece 77 vole, a nebo taky dost dobře možná psali básně. I když mi to ve škole úspěšně zatajili a celý se to snažili schovat pod nálepku „nějakejch buřičů“.

Ti, kdo mají maturitu už za sebou, tak ruku na srdce. Kolik z poezie jste toho opravdu přečetli? Vždyť nečíst je přece punk. Tak možná právě teď je čas ulehčit svýmu svědomí (který stejně nikoho netrápí) a třeba i zjistit, že to zas takovej shit být nemusí. Po nás ať přijde potopa od Františka Gellnera se mi tu už nějakou dobu válí na stole. Kniha rozhodně jako nová nevypadá, ale politou pivem jsem ji už tenkrát dostal. Vážně.

Narodit se v Mladé Boleslavi není žádná výhra. Zjistil jsem to někdy v době, kdy mi mou oblíbenou hračku přejel na silnici kamion vezoucí nové Felicie ze Škodovky s šoférem ve fešných bílých montérkách. Svoje o tom věděl i František Gellner. Ten na své rodné město a kraj vzpomíná vůbec v jedné z prvních básní sbírky. Nutno říct, že očividně ani celé jedno století na mentalitě lidí jednoho města moc změnit nedokáže.

Můj rodný kraj! Chci v duši vtěstnat

požitek turisty a dost.

Vzpomínat hnusno. Dobře je snad,

že k srdci mému nepřirost.

 

Láskou jej nezdravím, leč smíchem.

Mně vstříc po žluté silnici

jde měšťák s naduřelým břichem

se svojí tlustou samici.

Když budeme pokračovat sbírkou dál, narazíme na řadu básní, které svou jednoduchostí a ironií občas chtě nechtě nenechají člověka číst bezmyšlenkovitě dál. Alespoň na chvíli je třeba se zastavit a zapřemýšlet, proč například verš Má nečinnost se mně již k smrti hnusí a k práci své jsem byl vždy bez lásky (Bezcestí), dnes odbíjíme bezduchým slovem jako prokrastinace.

Poměrně těžko se u Gellnera hledají typické básnické obraty a prvky. Kdo by čekal hluboké metafory a rozplývání se nad krásou světa, dostane flusanec přímo do ksichtu v podobě vína, piva, lehkých žen a ranních návratů po probdělých nocích. Do té doby u nás věc prakticky nevídaná. O to víc pobuřující, když s ní přijde teprve dvacetiletý mladík, který až na výjimky přispívá pouze do školního časopisu.

Po nás ať přijde potopa není ani tak temnou, jako spíše smutnou sbírkou. Loučení básní Epilog vše jen podtrhuje. Gellner přináší na papír svou nenaplněnou touhu žít na plno, a tak trochu nepochopení k lidem, kterým takovýto život stačí. Za dva roky se na literární pole vrátí se svou druhou sbírkou Radosti života. Z melancholického Gellnera je aktivní anarchista. Řada textů právě z Radostí byla zhudebněna kapelami jako Visací zámek, Malomocnost prázdnoty, Mňága a Žďorp nebo Jateční ulice.

Gellnerův život dává všem jednu obrovskou naději. Nezáleží z kolika škol tě vyhodí, kolik let strávíš bez práce, jak dlouho se budeš flákat po barech a jaký ztracený existence budou tvými nejlepšími přáteli. Pořád je tady šance, že se o tobě jednou budou učit a psát na kidsandheroes.

Edice Bouře, svazek 15
pevná vazba
Počet stran 64
ilustroval František Gellner
vydal Maťa, 2015

Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on Google+Pin on PinterestEmail this to someone

O autorovi

Comments are closed.