Kids and Heroes
Recenze: Kniha Brutal Assault 20 let (1996 – 2015)
Danny 14/12/2015 Magazín

Když se Shindy a Vladan rozhodli, že udělají jednodenní metalový festival kousek od Blanska a pojmenují ho Brutal Assault, nemohli mít sebemenší tušení, jak silnou pozici na tuzemské scéně si za dvacet let vybudují. A už vůbec žádné tušení o tom, jak silnou pozici si vybudují na scéně světové. Brutal Assault si k jubileu nadělil výpravnou publikaci z pera Pavla Křiklana, a když píšu výpravnou, nemyslím to jen jako klasickou recenzentskou frázi. Tady se nejedná o žádný DIY fanzinek z cyklostylu, ale o víc jak čtyřsetstránkovou celobarevnou knihu na křídovém papíře, která je vzhledově vskutku impozantní. Cena samozřejmě odpovídá tomu, jak luxusně kniha působí.

Cesta festivalu do Josefova přes půl republiky nebyla snadná. A rozhodně nebyla nudná. Už od prvního ročníku, který se konal v lese, a který si ve vzpomínkách pochvaluje Necrocock především proto, že mohl za hospodou s pódiem svléknout a fotit klávesačku z Enochian, bylo jasné, že se rodí kult. Kult, který dále putoval přes takové obskurní lokace, jako je zastřešený hokejový stadion uprostřed města, nebo prašný lom bez přívodu vody. Nadšení a láska k muzice ale vždy překoná sebevětší útrapy – ať už finanční, nebo organizační.

Z knihy zjistíte i to, že v době působení festivalu ve Svojšicích, měl Brutal Assault vždy lepší pověst u místních, než punkový AntiFest. Není divu. Organizátoři Brutal Assaultu jsou také další z pěkné řádky lidí, které ojebal český Malcolm McLaren Petr Růžička, který jim v roce 2001 nasliboval Napalm Death a po vyplacení třicetitisícové zálohy v hotovosti se po něm slehla zem. Zapomeňte na dnešní komunikační kanály, kapely se tehdy bookovaly poštou. To je pravěk, já už při pořádání akcí používal MySpace.

Nejvíc padne brada při čtení o přelomovém roce 2006 po příchodu ToFiho do týmu Brutal Assaultu namísto Vladana. Z lokálního festivalu se z roka na rok stává celorepublikový. Šílený nárůst fanoušků o téměř 300 % organizátoři nezvládají a hvězdní Dimmu Borgir mají mezi horami odpadků problém vystoupit. Zároveň jde ale o první ročník festivalu, který kromě metalových kapel přivezl i Sick Of It All a vytoužené Napalm Death. Žánry se začínají prolínat. Po organizačním fiasku se Brutal Assault v roce 2007 stěhuje do Josefova a vše začíná neskutečně šlapat. Brutal Assault najednou vozí taková jména, jako Ignite, H2O, Terror, Motörhead, Ramming Speed a samozřejmě Slayer. Festival dosáhl absolutního vrcholu.

Knížka je chytře řešena v několika částech, kde první mapuje lokace, logo, nebo ústřední postavy. Druhá se pak věnuje jednotlivým ročníkům festivalu, jejíž součástí je i kapitola, od které jsem si sliboval nejvíc a nejvíc mě zklamala – Očima fanouška. Výpovědím účastníka každého ročníku bych samozřejmě odpustil stylistické chyby, nezajímavost ale už nikoliv. Vítek Šmerda vynechal pouze jediný den festivalu za celých dvacet let a to by mu mělo dávat dostatečný vhled do fungování akce, která je každoročně jednou z nejlepších událostí léta. Nakonec ale si z jeho vyprávění pamatujete jen to, že v roce 2013 už místo ve stanu spal v penzionu a v roce 2009 se jel vykoupat. Škoda nevyužitého potenciálu. Naopak příběhy výpravčího, který po směně zvučil druhý ročník festivalu, nebo pána, co restauruje jaroměřskou pevnost, to je lahůdka. A samozřejmě také vysoce kvalitní příspěvek Kay Buriánka, jehož postřehy si vždy rád přečtu.

Tohle je prostě kousek do knihovničky, který se bude vyjímat. Vypadá jak kniha severských pohádek, čekáte mezi stránkami vylisované luční květy, ale obsah je brutální. Jednou za čas knihu vyndám z police a jen tak si v ní listuju. Pohled na vynikající obrazový materiál se neokouká, i když bych u fotek ocenil popisky. Stejně tak pokaždé pobaví nějaká ta historka headlinera. Tu o vyfetovaném Cavalerovi čtu velmi často a rád. Celé publikaci nechybí nadsázka a vtip, přesto ale obsahuje přesná fakta a zajímavé postřehy, takže práce Pavla Křiklana má vysokou vypovídající hodnotu. Tak všechno nejlepší Brutal Assaultu a aspoň ještě jednou těch dvacet, jo?

Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on Google+Pin on PinterestEmail this to someone

O autorovi

V osmé třídě napsal nejlepší slohovku, na což už bohužel nikdy v životě nenavázal. Každý týden uváděl vcelku bezvýznamný pořad na Rádiu Akropolis. Zkusil to neúspěšně v pár kapelách s kytarou i baskytarou - stejně ho ale jen zajímalo, co si vzít na sebe. Chodí řvát na fotbal, pít na koncerty a číst do hospody. V Kids And Heroes je od ledna 2011. Pražák, otec, introvert. Kontakt: dannyboy@kidsandheroes.com

Comments are closed.