Kids and Heroes
Ratpack – Mor
Marek Hadr 17/04/2019 CD, Recenze

„Jsme přesvědčeni, že doba moru již dávno pominula. Již nepřekračujeme mrtvé na ulicích. Mor byl úspěšně vymýcen, myslíme si. V ulicích denně míjíme nespočet obětí moru, nepřekračujeme je, některé zdravíme…“

Takhle začíná ještě pořád docela nová deska Mor od teď již bohužel neexistující brněnské hardcore punk kapely Ratpack. Nahrávka vyšla DIY na začátku roku 2019 jako následovník dva roky starého debutu Negative State of Carol, kterým se tahle pětice představila světu.

CD nakažené morem je ukryto pod vyvedeným DIY coverem, který ve mně spíš než angažovaný hardcore evokuje nějaký old school black metal. Kdo se už ale s Ratpack setkal, asi tuší, pro co je mor metafora. Mimochodem, u desek s názorem, jakou Mor určitě je, se vždycky pídím po nějakém kusu papíru s texty, i tady by se hodil!

„Nechutnej mor jménem fašismus…“

Už ale dost keců okolo. Mor je hodně nařvanej a DIY produkce je správně raw a osobitá. Ratpack se zvláštním způsobem podařilo ten lomoz ukočírovat a celkový výstup zní prostě dobře, nic se neztrácí, nic netahá za uši. Na albu se s hardcore punkem propojují různé metalové aspekty, které desku někde více a někde méně ovládají. Mor tak není běžné hardcore album, není ale ani metalová deska. Korzuje na ostré hraně, po které se neúprosně řítí vpřed.

A právě to je doménou celé nahrávky, neodbytný pocit, že se deska žene kupředu pronásledovaná něčím děsivým. Atmosféra působí strašně naléhavě, jednotlivé nástroje a vokály jako by se stále předháněly, hnaly se k hladině za nádechem. Loyd za mikrofonem chvílemi opravdu zní, jak když ze spodku plic tahá poslední vzduch, ale ani v tu chvíli se nezpomaluje. Nechci tím říct, že je Mor uhnanej speed metal, jen ta atmosféra je tak naléhává. Je to nepříjemně příjemný a funguje to.

Album má rychlejší nástup a hned druhý song Nespatříš Provazy je asi tím nejlepším, co deska nabízí. Dvojice kytar se perfektně sype vpřed, ta naléhavost tu z toho úplně cáká, a vokály, ve kterých se střídají growly a vysoko umístěný screamy, na uši posluchače opravdu tlačí. Song vám dá v druhý polovině vydechnout a když už čekáte konec, otočí se refrén ještě jednou.

„Ráno si omlouváš, zas tak to nebolí…“

Z trilogie Ze Dna, která se schovává uprostřed desky, zase nejvíc baví poslední kousek. Oproti Nespatříš Provazy se pohybuje výrazně jinde, první tóny ve mně evokují nejnovější Amenru, a song se pak pomalu hroutí v duchu atmospheric sludge eposu s pomalou a hutnou atmosférou. Až doteď kupředu spěchající deska tak padá zpátky do temnoty.

Mor má ale taky svoje slabší místa. Strachem Šach například je song o refrénu. Nebýt refrénu, píseň by totálně zapadla. Podobných plonkových momentů je na desce několik. Navíc, pro někoho bude Mor, obzvlášť kvůli intru a outru, nejspíš až moc zahnaný do patosu. Mně ale stačilo pár poslechů k tomu, abych se tam našel a pochopil to propojení celé nahrávky.

O autorovi

Diskuze

  • Facebook(0)
WP Twitter Auto Publish Powered By : XYZScripts.com