Kids and Heroes
Punkáčem v malém městě
Jura 08/06/2015 Sloupky

Poslední dobou si čím dál častěji kladu otázku, jak funguje naše punková kultura v jiných obcích a městech. Zamýšlím se nad tím, protože tam, kde žiju, je víceméně nulová scéna, tvořená (teď už) jednou aktivní kapelou a pár zapřisáhlými punx. O nějaké pravidelné a kvalitní produkci se vůbec nemůžeme bavit, jelikož jen málo pořadatelů si troufne pozvat větší kapelu, kterou by v případě bídné účasti museli zaplatit ze svého.

Svého času, asi šest let zpátky, tady byl punkáčem každý. Zakládaly se kapely, pořádali se divoké večírky v klubu kousek za městem nebo se někde uspořádala přísná tancovačka v rytmu ska a reggae. Když zrovna nebyl na programu žádný koncert, stačilo zajít do klubu v centru, kde vždycky seděl někdo známý, se kterým se dalo něco podniknout.

Bohužel, toto období (asi) nemohlo trvat věčně a začalo se všechno pomalu hroutit. Jak to tak bývá, většina místních kapel se rozpadla, protože členové si užili období rebélie a vystoupili z rolí, když je to přestalo bavit. Někteří stihli od té doby projít mnoha transformacemi a vystřídali pár subkultur, než zjistili, že asi do žádné party nezapadnou, a teď pokračují ve svých nudných životech tak jako před tím. Oba zmiňované kluby jsou už dávno zavřené. S těžkým srdcem musím napsat, že z jednoho se stala kavárna pro maminky na mateřských, se skluzavkou a písečkem v místech, kde se ještě nedávno dělo smilstvo nejhorší. Druhý klub je už nějakou dobu vystěhovaný a snad se z něj má stát nějaká další obludná diskotéka. Situace pro „obyčejného“ člověka, který se chce bavit trochu jinak než na přiblblých zábavách, kde hraje jedna kapela čtyři hodiny covery Kabátů, Landy a podobných veličin, nebo v lokálních disko klubech, kde se pro změnu schází jedinci s vysokou hladinou testosteronu a ega, je naprosto beznadějná. Jo, je tady nějaká alternativní scéna, ale ruku na srdce, s hipsterama není žádná prdel.

Pokud chceš jít na koncert, udělej si ho sám, nebo sedni do auta a vyjeď do jiného města, protože jen o pár desítek kilometrů dál to žije úplně jinak. Mít kapelu v nudném městě taky není žádný med. Pokud ovšem nemáš žádné ambice a stačí ti si jednou za půl roku zahrát na náměstí v pět hodin odpoledne před armádou důchodců. Abys zahrál někde dál, nebo nedejbože za čárou, musíš mít známosti a hlavně hromadu štěstí, že si tě někdo všimne. Naštěstí se tady v posledních letech rozrůstá komunita bikerů, která se s tou naší začala hodně prolínat. Takže se dá spojit nějaký bike contest s punkovým večírkem v jedno.

Všechny tyto okolnosti mě vedou právě k otázce, jak to funguje jinde. Na netu pořád čtu zprávy od známých z Prahy, jak se po práci chystají zajít třeba na Sham 69 a potom ještě stihnou kousek Against Me! v jiném klubu. Pro někoho svátek, pro jiného běžné středeční odpoledne. Není to samozřejmě jen o koncertech, ale i o komunitě. Když nejsou lidi, není komunita, nejsou koncerty a myšlenka nějaké punkové scény se stává iluzí. Je mi jasné, že všude to nemůže fungovat stejně jako v hlavním městě nebo jiných, řekněme, metropolích. Je mi asi trochu smutno z toho, že se s podobně smýšlejícími lidmi potkávám jen na větších akcích, třeba na Mighty. Tímto se dostávám k otázce, jestli o tom všem jen neuvažuju až moc do hloubky, právě díky těmto okolnostem. Zamýšlím se nad tím, jestli třeba lidi ze scény v menších městech, potkávající se jen na soukromých akcích, k sobě nemají blíž než velké komunity. Tím se pomalu dostávám k otázce, jak si kdo představuje fungování scény a co vlastně pro toho jednotlivého člověka znamená slovo punk. Tyto témata bych ale nerad rozpitvával, protože „žít punk“ je pro každého trochu jiný pojem.

Poslední dobou v naší subkultuře vidím hodně rozdílů. I punk se nám rozdělil do několika vzájemně na sebe nadávajících táborů. Jedna strana řve „vy jste socky z vesnice“ a druhá „vy jste pozéři, ne punkáči“. Ti, co jezdí na Páru, nadávají na Mighty people a naopak. Samozřejmě nechci povrchně házet všechny do jednoho pytle, ale horké hlavy se najdou všude. Nevím, jak to bylo dřív, ale co jsem měl možnost slyšet z vyprávění starších bardů, měli k sobě punx ze všech vrstev asi nějak blíž. V dnešní době plné hejtů, dissů a podobných oblíbeností je to ale asi normální.

Moje úvaha asi nemá žádný závěr. Chtěl bych možná poukázat na to, že punk si každý představuje a chápe jinak i v závislosti na prostředí, ve kterém vyrůstá a žije, protože pro někoho je nejvíc chodit ob týden na koncerty kapel zvučných jmen ze zahraničí a pro někoho jsou to menší akce v hospodě, kde se sejde pár známých a zahrají kapely z okolí za minimální honorář. Pro někoho velká akce v jednom z undergroundových klubů, pro jiného bečka uprostřed skateparku.

Schválně neuvádím odkud jsem, protože to není vůbec podstatné. Spíš mě zajímá, jestli je někde situace podobná, nebo třeba úplně stejná…

Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on Google+Pin on PinterestEmail this to someone

O autorovi

Prostý kmán, s kritickým pohledem na svět, se zájmem pouze o kvalitní muziku a pokleslou zábavu.

1 Comment

  1. Petan 16/06/2015 at 07:48

    Pěkná úvaha, u nás je to hodně podobný. Město s cca 20k obyvateli, žádná stálá kapela, žádný deep punk klub. Máme tu sice alternativní klubík, ale punk se tu hraje tak 5-6x do roka. Lidí co poslouchá punk, oi, nebo skáčko tu máme jako šafránu. A když už vyrazíme na jinou akci, třeba jen pár km od nás jedeme ve 2-3 členné skupině…To mě zase netrápí tolik jako to, co jsi zmiňoval dále, to že punx vůbec nedrží spolu, dělí se na podskupiny podle toho jak se oblékají, co poslouchají a bůhví co ještě…a to je dost problém. Je nás málo celkově a ještě mezi námi vládne zášť …proč kurva ?