Kids and Heroes
Punkáčem v malém městě
Jura 08/06/2015 Sloupky

Poslední dobou si čím dál častěji kladu otázku, jak funguje naše punková kultura v jiných obcích a městech. Zamýšlím se nad tím, protože tam, kde žiju, je víceméně nulová scéna, tvořená (teď už) jednou aktivní kapelou a pár zapřisáhlými punx. O nějaké pravidelné a kvalitní produkci se vůbec nemůžeme bavit, jelikož jen málo pořadatelů si troufne pozvat větší kapelu, kterou by v případě bídné účasti museli zaplatit ze svého.

Svého času, asi šest let zpátky, tady byl punkáčem každý. Zakládaly se kapely, pořádali se divoké večírky v klubu kousek za městem nebo se někde uspořádala přísná tancovačka v rytmu ska a reggae. Když zrovna nebyl na programu žádný koncert, stačilo zajít do klubu v centru, kde vždycky seděl někdo známý, se kterým se dalo něco podniknout.

Bohužel, toto období (asi) nemohlo trvat věčně a začalo se všechno pomalu hroutit. Jak to tak bývá, většina místních kapel se rozpadla, protože členové si užili období rebélie a vystoupili z rolí, když je to přestalo bavit. Někteří stihli od té doby projít mnoha transformacemi a vystřídali pár subkultur, než zjistili, že asi do žádné party nezapadnou, a teď pokračují ve svých nudných životech tak jako před tím. Oba zmiňované kluby jsou už dávno zavřené. S těžkým srdcem musím napsat, že z jednoho se stala kavárna pro maminky na mateřských, se skluzavkou a písečkem v místech, kde se ještě nedávno dělo smilstvo nejhorší. Druhý klub je už nějakou dobu vystěhovaný a snad se z něj má stát nějaká další obludná diskotéka. Situace pro „obyčejného“ člověka, který se chce bavit trochu jinak než na přiblblých zábavách, kde hraje jedna kapela čtyři hodiny covery Kabátů, Landy a podobných veličin, nebo v lokálních disko klubech, kde se pro změnu schází jedinci s vysokou hladinou testosteronu a ega, je naprosto beznadějná. Jo, je tady nějaká alternativní scéna, ale ruku na srdce, s hipsterama není žádná prdel.

Pokud chceš jít na koncert, udělej si ho sám, nebo sedni do auta a vyjeď do jiného města, protože jen o pár desítek kilometrů dál to žije úplně jinak. Mít kapelu v nudném městě taky není žádný med. Pokud ovšem nemáš žádné ambice a stačí ti si jednou za půl roku zahrát na náměstí v pět hodin odpoledne před armádou důchodců. Abys zahrál někde dál, nebo nedejbože za čárou, musíš mít známosti a hlavně hromadu štěstí, že si tě někdo všimne. Naštěstí se tady v posledních letech rozrůstá komunita bikerů, která se s tou naší začala hodně prolínat. Takže se dá spojit nějaký bike contest s punkovým večírkem v jedno.

Všechny tyto okolnosti mě vedou právě k otázce, jak to funguje jinde. Na netu pořád čtu zprávy od známých z Prahy, jak se po práci chystají zajít třeba na Sham 69 a potom ještě stihnou kousek Against Me! v jiném klubu. Pro někoho svátek, pro jiného běžné středeční odpoledne. Není to samozřejmě jen o koncertech, ale i o komunitě. Když nejsou lidi, není komunita, nejsou koncerty a myšlenka nějaké punkové scény se stává iluzí. Je mi jasné, že všude to nemůže fungovat stejně jako v hlavním městě nebo jiných, řekněme, metropolích. Je mi asi trochu smutno z toho, že se s podobně smýšlejícími lidmi potkávám jen na větších akcích, třeba na Mighty. Tímto se dostávám k otázce, jestli o tom všem jen neuvažuju až moc do hloubky, právě díky těmto okolnostem. Zamýšlím se nad tím, jestli třeba lidi ze scény v menších městech, potkávající se jen na soukromých akcích, k sobě nemají blíž než velké komunity. Tím se pomalu dostávám k otázce, jak si kdo představuje fungování scény a co vlastně pro toho jednotlivého člověka znamená slovo punk. Tyto témata bych ale nerad rozpitvával, protože „žít punk“ je pro každého trochu jiný pojem.

Poslední dobou v naší subkultuře vidím hodně rozdílů. I punk se nám rozdělil do několika vzájemně na sebe nadávajících táborů. Jedna strana řve „vy jste socky z vesnice“ a druhá „vy jste pozéři, ne punkáči“. Ti, co jezdí na Páru, nadávají na Mighty people a naopak. Samozřejmě nechci povrchně házet všechny do jednoho pytle, ale horké hlavy se najdou všude. Nevím, jak to bylo dřív, ale co jsem měl možnost slyšet z vyprávění starších bardů, měli k sobě punx ze všech vrstev asi nějak blíž. V dnešní době plné hejtů, dissů a podobných oblíbeností je to ale asi normální.

Moje úvaha asi nemá žádný závěr. Chtěl bych možná poukázat na to, že punk si každý představuje a chápe jinak i v závislosti na prostředí, ve kterém vyrůstá a žije, protože pro někoho je nejvíc chodit ob týden na koncerty kapel zvučných jmen ze zahraničí a pro někoho jsou to menší akce v hospodě, kde se sejde pár známých a zahrají kapely z okolí za minimální honorář. Pro někoho velká akce v jednom z undergroundových klubů, pro jiného bečka uprostřed skateparku.

Schválně neuvádím odkud jsem, protože to není vůbec podstatné. Spíš mě zajímá, jestli je někde situace podobná, nebo třeba úplně stejná…

O autorovi

Prostý kmán, s kritickým pohledem na svět, se zájmem pouze o kvalitní muziku a pokleslou zábavu.

1 Comment

  1. Petan 16/06/2015 at 07:48

    Pěkná úvaha, u nás je to hodně podobný. Město s cca 20k obyvateli, žádná stálá kapela, žádný deep punk klub. Máme tu sice alternativní klubík, ale punk se tu hraje tak 5-6x do roka. Lidí co poslouchá punk, oi, nebo skáčko tu máme jako šafránu. A když už vyrazíme na jinou akci, třeba jen pár km od nás jedeme ve 2-3 členné skupině…To mě zase netrápí tolik jako to, co jsi zmiňoval dále, to že punx vůbec nedrží spolu, dělí se na podskupiny podle toho jak se oblékají, co poslouchají a bůhví co ještě…a to je dost problém. Je nás málo celkově a ještě mezi námi vládne zášť …proč kurva ?

WP Twitter Auto Publish Powered By : XYZScripts.com