Kids and Heroes
Publikum hnalo kapely vpřed, zvuk pokulhával. Architects, WSS a Counterparts v Praze
Marek Hadr 27/01/2018 Reporty

Jeden z největších koncertů, co nás letos čeká, a to už na konci ledna. Tímhle označením pro jeden z posledních lednových večerů jsem se oháněl už v pozvánce, a stojím si za tím i teď. Dokazuje to jak silná sestava kapel, tak počet lidí, kteří je přišli do Fóra Karlín podpořit. Byly to téměř dvě tisícovky. Přes veškerou euforii okolo nebyla ale ta možná až příliš velká očekávání tak úplně naplněna.

Obscure Promotion přichystali opravdu lákavé tříchodové menu. Předkrm v podobě Counterparts, jako polévku While She Sleeps a namísto hlavního chodu Architects. Kdo si více nebo méně poctivě vystál frontu, už se hnal do haly, která podle předchozích ohlasů slibovala perfektní zvuk.

Stačilo ale prvních pár tonů z produkce Counterparts a… ouha. Z energií překypujícího kanadského hardcore byl slyšet v podstatě jen kopák, obrysy zpěvů a jakási akustická mlha složená ze zbytku nástrojů. Během pár songů se to sice podařilo mistrům zvuku trochu vyladit, rozhodně to ale nestačilo ani kapele ani publiku. V mosh pitu pod pódiem se občas nějaká ta končetina mihla, přesto ale byly vidět rozpaky mnoha těch, kdo byli na Counterparts zvědaví. I samotná kapela vypadala vyvedená z míry, a to jak zvukem, tak velikostí celého prostoru. Ani nadšení z tak velkého publika nepřebilo v kapele známky lehké bezradnosti, co si s tolika lidmi a tak velkým pódiem počít. Counterparts tak odehráli rychlý set, ve kterém nechyběly ani songy z nedávno vydané novinky, jak nejlépe to šlo, ale asi už teď doufají, že jestli se do Čech vrátí, tak někam do klubu, kde by jim i jejich fanouškům atmosféra vyšla více vstříc.

Vzhledem k tomu, že další dvě kapely v pořadí sedí tak nějak pospolu každá jednou půlkou pozadí na metalcorovém trůnu, by se dalo říct, že Counterparts byli jedinou předkapelou a While She Sleeps a Architects rovnocennými headlinery večera. Někdo ale první jít musí, a tu pomyslnou kratší sirku si vytáhli While She Sleeps. Bylo jasně vidět, jak velkou podporu v Praze mají, a právě kvůli nim zřejmě přišlo nejvíc lidí. O to znatelnější pak ale bylo celkové zklamání ze zvuku, který byl pořád o dva kroky pozadu za vším ostatním. Kytarové linky zanikaly, bicí jakbysmet a vokály byly nejvíc slyšet ve chvíli, kdy namísto Lawrence zpívalo publikum – při písních jako Four Walls nebo Hurricane. Za celý set jsem prostřídal několik míst ve snaze nalézt lepší zvuk, až jsem skončil přímo před zvukařským pultem, ale ani tam nebylo znatelné nějaké větší zlepšení. Bylo znát, že celé kapele sebralo ozvučení vítr z plachet. Přesto se While She Sleeps na pódiu vyřádili vyčerpávajícím způsobem. Snad přitom i úspěšně vybili nespokojenost s ozvučením. While She Sleeps jsou taky, kromě skvělého metalcore, strašně fotogeničtí, jejich show si přímo říká o perfektní fotky, audiovizuální atmosféra, kterou společně se svými fandy utvářejí, je jednou z nejlepších, co jsem viděl. I přes potíže tak narvané Fórum Karlín tleskalo jako pominuté.

V tuhle chvíli zvukařům zbývala poslední šance. Říká se do třetice všeho dobrého… a přísloví naštěstí nelžou, zvuk se konečně dal tak nějak dohromady, a dokonce i zpěvy byly konečně dobře slyšet. To možná ale bylo i tím, že to osobitý Sam Carter prostě dokázal neskutečně uřvat. Ještě že tak, jinak by se už schylovalo k malému propadáku. Ačkoliv po vizuální stránce bylo skvělé už vystoupení While She Sleeps, tady se osvětlení dotáhlo k dokonalosti. Společně s nezkrotnou energií, poháněnou emocemi ze všeho, čím si tahle kapela prošla, to dohromady mělo neskutečný drive. Mosh pit se nafoukl do nevídaných rozměrů a části textů těch největších pecek si s Architects zpívala celá hala. Celá ta smršť ke konci setu dlouhého téměř 90  minut trochu změnila směr a stala se osobní výpovědí Sama, který mluvil o velké ztrátě, která kapelu a jeho obzvláště potkala. Nesčetněkrát děkoval publiku za podporu a to ho odměňovalo reakcemi se silou bouře. Konec celého setu pak tvořily songy jako Doomsday nebo snad poprvé naživo zahraný kus Memento Mori. Smutek ze ztráty je třeba vyřvat, silou poslat do světa. A na to jsou Architects ti praví.

Celý večer není jednoduché hodnotit, kapely byly perfektní, Praze odevzdaly, co se dalo. I lidé v hale byli skvělí, své oblíbence podporovali se šílenou vervou. Jediné, co vázlo, bylo akustické propojení mezi těma dvěma tábory. Díry v tomhle pomyslném mostu se ale nakonec podařilo překlenout, a to hlavně díky šílené atmosféře, která celý večer udržela v chodu. Není tak čeho litovat, celý večer bez skrupulí stál za tu trochu akustické frustrace.

Koukněte na fotoreport od Radka Holeše:

O autorovi

Comments are closed.

WP Twitter Auto Publish Powered By : XYZScripts.com