Kids and Heroes
Psycho klauni Klingonz servírovali na Sedmičce brutální porci šílenství
Tony Youngfield 23/11/2016 Reporty

Absolutní bláznovství může být osvobozující až povznášející – své o tom ví i Klingonz, čtěme „parta britsko-finsko-irských pošahanců, hrajících více psycho než billy“. O tom, že mají zkušeností na rozdávání a spoustu elánu, svědčí i dlouholetá kariéra, vydané desky a nasazení, s jakým drtí old schoolové psychobilly. Po nějaké době zavítali opět i do našich končin, aby šířili pekelné, ale i zatraceně vtipné poselství. Oslava svátku bizarnosti se odehrála na strahovské Sedmičce a o úvod do kabaretu se postarali plzeňští rockabilly swing elegáni Mordor’s Gang.

Netradičně si dovolím začít reportáž komentářem k „outfitům“, zvoleným oběma kapelami. Zatímco Klingonz se samozřejmě zjevili jako parta magorů, právě puštěných z blázince (kecají, utekli – krom šaškovského zmalování ksichtů všech a pruhovaného obleku kytaristy byly vrcholem boratovské plavky zpěváka…), „Mordoři“ vtipně zvolili jako protipól klaunů obleky, košile a motýlky. Nyní už ale rychle k hudební stránce večera, o níž jde především.

Příjemně zaplněná strahovská 007 pulzovala vlastním životem a plzeňští klasici Mordors Gang se jali prezentovat svůj vybraný koktejl výbušného rockabilly, psychobilly, swingu, country a všech dalších vlivů s nepostradatelným kořením v podobě charakteristických českých textů, ostře vtipných a plných odkazů a slovíčkaření. Kdybych spočítal, kolikrát jsem už plzeňské matadory rock’n’rollu viděl naživo, bál bych se, že budu působit jako nekritický obdivovatel kapely a psát o nich už jen z nostalgie nebo zvyku. Ani jedno se naštěstí nestalo – jejich hudba, styl i show mě pořád baví coby fanouška, aktivně sledujícího dění. Díky tomu jsem s povděkem kvitoval starší, dnes již téměř zlidovělou tvorbu – Každý ráno na mašinu sedám, Pipipipipin-up Girl, Na popel nebo Hej dýdžej, dej tam nějaký Toy Dolls, i novější songy. Zazněly i fláky z aktuální desky Pterodaktyl – mým osobním favoritem je komicky děsivá bomba Psychobilly Hot Rod.

Legendární píseň Too Drunk To Fuck od Dead Kennedys poznáte v podání Klingonz snad pouze podle textu – natolik ji vytrhli z kořenů a dokázali „překopat“ do zběsilého psychobilly. A ještě mají tu drzost ji zařadit do set listu na jedno z prvních míst! Ale to je právě onen nadhled, jenž mě nepřestává bavit. Navíc, ne, že by potrhlí klauni potřebovali covery. Jejich vlastní tvorba je k potrhání vtipná a v kombinaci se zvrhlou show, někdy přecházející až v určitou formu sebeparodie, funguje kouzelně. Finskou a obecně severskou náturu, kombinovanou s anglickou švihlostí, geniálně reprezentuje profláklá Oompa Loompa. Přehlídka bizarností pokračuje s mou oblíbenou hymnou Sausage Tits, kdy už je jasné, že zdravý rozum a poslední náznaky soudnosti zůstaly daleko za námi. Znepokojivě škrabavý hlas zpěváka se snoubí s nabroušenou kytarou a klapáním kontrabasu. Klownz, Werewolf Boogie. Výběr songů nemůže být blíže mému vkusu. Deepspace 69. S flákem A.K.A.B. přišel čas na prezentaci zbrusu nového alba Klownz-R-us. Tázavý track Where’s Capt Kirk? mluví sám za sebe. Tančíme na hraně žiletky, jejíž ostří pro klub 007 znamená i policejní hodinu. Drink na cestu, koupit kousek merche, prohodit pár slov s Klingony (anglicky, žel klingonštinou nevládnu…) a další magický večer je za námi…

Fotku jsem ukradli Vojtovi Florianovi, na celý fotoreport koukněte tady.

O autorovi

Sometimes antisocial, always antifascist. Sailor of rock'n'roll since 2007, journalist since 2013. DJ Tony Looney Drill since 2018. You have no right to know anything more about me.

Comments are closed.

WP Twitter Auto Publish Powered By : XYZScripts.com