Kids and Heroes
Problém s moderním uměním je umělec. Reportáž z výstavy Jak nic nechtít?
Minolta 20/10/2015 Magazín

Letos již po dvacáté! Taky se vám občas stává, že vás kamarádi vytáhnou ven na vernisáž či výstavu a vy se cítíte jak černá ovce? Že prý moc sledujete punkové koncerty a málo si všímáte umění kolem sebe? Všichni mají v ruce víno a Iphone a fotí si každé umělecké dílo. U žádného se nezastaví na víc než jeden lok a ani se nezamyslí, jen fotí a pijí. Poté o tom diskutují, jak to byla výjimečná srdcelomná výstava. Ne, tomu já nerozumím. Umění jsem vždy vnímala jako únik do jiné reality, jako konfrontaci s dnešním světem, nebo jako vybíjení si emocí na objektu. Nějaký diferencionismus v realitě. Bílou stěnu s modrým halogenovým světlem, která nese název Noc, prostě nechápu. Kde je ta konfrontace s dnešním zkaženým světem? Kde je ten vnitřní boj umělcovy duše, který má být zachycen v díle? Kde je ta promyšlenost, nasranost, hnus a špína v dílech, co nám chybí?

IMG_1186Tady!

Na výstavě Jak nic nechtít probíhající v rámci festivalu 4 + 4 dny v pohybu jsem po dlouhé době měla pocit, že můžu modernímu umění ještě rozumět. Že skončil ten boj o nejnesmyslnější dílo. Vše dávalo smysl a vše do sebe zapadalo. Stěžejním úkolem je propojit chátrající místo v pražské metropoli a vdechnout mu kulturní ráz na osm dní. Propojení hudby, tance, divadla a umění. Nabitý program s přednáškami, procházkami, diskuzemi, koncerty a dalšími performacemi.

V minulých letech festival sídlil na významných místech jako Tyršův dům, palác u Stýblů, bývalý Holešovický pivovar a letos festival zavítal do prostoru Desfourského paláce, který se nachází u Florence. Čtyřpatrová budova s monumentálním vchodem, který má naleštěné točité schodiště a stěny z mramoru. Spoustu lidí a vstupné jen 50 Kč na více než 60 vystavujících z ČR i zahraničí. Rok 2015 je odlišný. Vše je větší, rozšířenější, přístupnější, a to kvůli oslavě dvacátého výročí. Celé letošní téma nese název Jak nic nechtít? Mám pocit, že většina z nás si s touto otázkou nedělá moc velkou hlavu.

IMG_1250Výstava mi připomíná jednu velkou dekadenci. Dílo s pojmenováním Tak jde čas přímo ozařuje. Neonový nápis Hey, did you have sex with your ex? Lidé se smějí a přitakávají, že jako jo. Nebo místo, kde díky reprobednám s duněním a vlnícím se igelitem dýchá celá místnost. A vy s ní. Interaktivní umění, které dává smysl. Je totiž v pohybu. Jeden z těch nejpůsobivějších kousků se nacházel v půdním prostoru. Na dveřích nápis nevhodné pro děti. Jsme zvyklí na ledacos, ale místnost plná porna a injekčních stříkaček mě dostala. Byly všude. Zapíchané ve stěně, v koberci, poházené u oken, dokonce hrály místo gramofonové desky. Člověk se bál kamkoliv šlápnout, ale konečně rozumím umění a nejsem sama! Lidé, co přišli do místnosti s údivem, tak po chvíli odcházejí s pochopením ve tváři. Hnus a špína ve velké metropoli. Zkaženost světa. Punk’s not dead.

IMG_1220_1Procházíme část posledních místností, ve kterých jsme nebyli. Desfourský palác, který byl otevřen kvůli festivalu po několika letech, ožil. Atypické festivalové prostory se zachovalými barevnými freskami, štuky a výhledem z oken na podsvětí Florence. Úplný Jing a Jang.

Čím je vlastně festival 4 + 4 dny jedinečný? Tím, že je to jedna z mála uměleckých expresí, která lze pochopit, a dokonce vás i baví. Tím, že jestli mohu doporučit magazínu Kids and Heroes něco jiného než punkové koncerty, tak to bude právě festival 4 + 4 dny. Díky tomu, že umění dokáže ještě překvapit a šokovat, díky tomu, že to je umění pro lidi. Pochopitelné.

Chcete vidět víc? Koukněte na další fotky od Filipa Obermajera.

O autorovi

Comments are closed.

WP Twitter Auto Publish Powered By : XYZScripts.com