Kids and Heroes
Nezničitelní The Damned varují před zítřkem, řadovku chystají na duben
Tony Youngfield 28/02/2018 Novinky, Zahraniční

Britští punkoví klasici The Damned, během celé dlouhé kariéry experimentující s nápady, zvukem i žánry, konečně po dlouhých deseti letech vydávají plnohodnotné album.

Deska s názvem Evil Spirits bude následovníkem So, Who’s Paranoid?, spatřivšího světlo světa v roce 2008. Ochutnávkou nám budiž videoklip k prvnímu singlu a zároveň skladbě, otevírající nahrávku, Standing On The Edge Of Tomorrow.

Song na první a povrchní poslech možná neoslní a ani klip, přecpaný digitálními efekty na úkor živých účinkujících, nevypadá nijak originálně v dnešní záplavě vyumělkovaných pseudouměleckých děl. Ovšem, musíme se umět dostat pod povrch. Protože pak objevíme, že v minimalismu a geniální jednoduchosti obojího se snoubí atmosféra kabaretů a barů meziválečného Německa a drzost synťákových new wave skupin z osmdesátých let, démonický Vanianův hlas je pokladem, jejž zakopáváme a po letech objevujeme stále znovu. Něco zlověstného se k nám krade stíny už od prvních tónů a při pohledu na Vaniana, cestujícího ke hvězdám, se dostavuje příjemná nejistota; sledujeme rakev z klasických zfilmování Nosferatu, nebo někoho z posádky vesmírné lodi Nostromo a za rohem se objeví spěchající Ripleyová s vetřelcem v zádech?

Zvuk skladby připomíná staré Damned i jejich novější tvůrčí postupy a pokusy, což se ukázalo být zlatou cestou, jež nejen funguje, ale i v dnešní přesycenosti novinkami baví. Hudební i filmový nadšenec dostanou pořádnou dávku materiálu. Odkazy na staré sci-fi filmy, retro-futuristické vyznění, nostalgie po zaniklém světě, odvaha jít dál, ale neztratit při tom smysl vlastní existence, varování před překotným pokrokem – to všechno lze objevit. Synthpopové pasáže i melodie „jako bychom už někde slyšeli“ korespondují s typicky hudebně rozmáchlým uměleckým záměrem stále experimentující kapely. Obal nového alba i zvuk pilotního songu dávají vzpomenout na noirové a béčkové filmy, na starou drsnou školu americké detektivky, nechybí ani font ve stylu art deco. Zvukově jako by se Damned už dlouhou dobu pokoušeli o jakýsi symfonický punk s kabaretním nádechem, ale kabaret i temnotu dávno zvládají a zdá se, že obojího bude na nové desce požehnaně. Neo noir par excellence!

O autorovi

Sometimes antisocial, always antifascist. Sailor of rock'n'roll since 2007, journalist since 2013. DJ Tony Looney Drill since 2018. You have no right to know anything more about me.

Comments are closed.

WP Twitter Auto Publish Powered By : XYZScripts.com