Kids and Heroes
Na jeden z koncertů náckové dokonce přinesli bombu, říkají ruští What We Feel
Sharm 16/01/2019 Rozhovory

What We Feel. Synonymum pro ruskou hardcore scénu. Kapela fungující od roku 2005 má na kontě nespočet koncertů po Evropě, ať už v tom nejzapadlejším klubu nebo na obří stage. Velká smršť úderných akordů s drsným ruským akcentem, vyřvávající antifašistické texty, noční můra každého nácka. Na kus řeči jsme si vzali bubeníka Igora.

 

Dřív jste hráli v maskách, v poslední době už si ale obličej nezakrýváte. Co se změnilo?

Momentálně z toho důvodu, že ruská policie začala aktivně řešit pravicové teroristické skupiny. Spousta šéfů ultra pravicových skupin, kteří byli zapojeni do útoků na levicové aktivisty, si odnesli vysoké tresty, včetně doživotí. Díky tomu se už někdy od roku 2014 situace v naší subkultuře změnila k lepšímu a my se rozhodli, že nepotřebujeme zakrývat tváře, ve chvíli, kdy tu není tak nebezpečno, jako tomu bylo v minulých letech. Vždycky jsme chtěli hrát otevřené koncerty s odhalenými tvářemi v normální přátelské atmosféře, jako normální kapely, bez všech těch pocitů strachu. Bohužel v letech 2006 až 2014 to bylo nemožné. Teď je ale situace jiná a doufám, že to takhle zůstane po dlouhou dobu.

Opravdu dříve platilo, že si náckové vyhlídli lidi na punkových koncertech, počkali si na ně a kolikrát šlo i o život?

Rozhodně. Stačí se podívat, co se dělo v roce 2000. V současné době je situace jiná, ale dřív byla místní punková scéna pod velkým nátlakem nácků a s koncerty to nebylo jednoduché. Proto punkáči, anarchisti, hardcore kids, rappeři nebo levicoví fotbaloví hooligans táhli za jeden provaz. V té době byly neonacistické gangy a ultra pravicové organizace velmi silné a mohly téměř beztrestně útočit a zabíjet menšiny. Nezastavily se před ničím a pořád šli po hip hop a hardcore punk kids – v jejich očích to byli podporovatelé multikulturalismu. V takových podmínkách museli lidé z DIY kultury organizovat všechno možné, aby přežili. Jenže scéna aktivistů v Rusku byla relativně malá a oproti extrémní pravici méněcenná. Tehdy byla policii hrozba nácků absolutně ukradená.

Dneska tu prakticky na koncertech nehrozí žádné nebezpečí (i když se samozřejmě občas najdou výjimky – například pár měsíců zpátky zaútočili náckové na koncertě v Petrohradu, ale většinu z nich pozatýkali v průběhu následujících dnů). Principiálně to tu dneska vypadá stejně jako v ostatních evropských zemích. Každopádně ta hrůza, co se tu děla, byla příliš velká na to, aby člověk uvěřil, že vymizela napořád. Některé poslední události v Evropě i ve Spojených státech ukazují, že nenávistné a diskriminující myšlenky mají nesmrtelnou vytrvalost.

Před pár lety jste vyměnili druhého zpěváka. Taková změna má často velký vliv na fungování vnitřní struktury kapely. Co bylo důvodem jeho odchodu?

Maxim odešel z kapely v roce 2015 a bylo to vzájemné rozhodnutí. Potom jsme spolu už nebyli v kontaktu a kapela nebyla aktivní. Max s námi hrál od roku 2008 a podílel se na tvorbě mnoha dobrých songů, ale bohužel jeho nadšení pro hraní v kapele a zájem o muziku celkově opadnul.

Takže jsme se rozhodli pro jeho odchod a jako náhradu jsme oslovili našeho starého kámoše a designéra mnoha obalů našich vydaných alb, Romana.

V roce 2017 jsme dostali echo, že byl Max zatčen za prodej marihuany. Rusko má hodně striktní zákony, týkající se jakýchkoliv typů drog, dokonce i těch lehkých. Max dostal 10 let vězení. Je to fakt šílený, snažíme se mu a jeho rodině pomoct tohle období přežít. Je to pro něj, jeho kámoše a rodinu strašná situace.

Ve vašem novém klipu „Nothing to Loose“ jste zkombinovali hardcore s akordeonem, což není úplně běžná věc. Kdo přišel s tímhle nápadem?

Už dlouho jsme chtěli udělat cover song našich německých kámošů z kapely Feine Sahne Fischfilet, jde o song „Komplett im arsch“. Ale nechtěli jsme udělat jen obyčejnou cover verzi, takže jsme hledali způsob, jak nahradit žesťové nástroje, které mají v původním videoklipu. Oslovili jsme našeho dobrého kamaráda Gogenatora a ten přišel s nápadem na text a akordeon. Dopadlo to tak, že si náš cover začal postupně žít vlastním životem a – pro nás nečekaně – se stal v Rusku hodně populární.

Do budoucna přemýšlíme o dalších experimentech s akordeonem na našem novém albu.

What We Feel už dlouho a neodmyslitelně spolupracují s kapelami Moscow Death Brigade a Stage Bottles. Jak tahle spolupráce začala?

Co se týče Stage Bottles, ty jsme potkali v roce 2008, když jsme jim pořádali turné. Byly to dost těžké časy. Jak jsem říkal, antifašistické koncerty byly terčem útoků organizovaných nacistickými skupinami. Na jeden z koncertů se náckové dokonce pokusili přinést doma vyrobenou bombu a na místě ji odpálit. Proto jsme tu přípravu koncertů brali dost vážně. Nasadili jsme ochranku od RASH skinheads a v každém městě Stage Bottles doprovázel dav místních aktivistů. Od té doby jsme přátelé a udržujeme kontakt. Společně jsme odehráli spoustu koncertů v Rusku i Evropě, dokonce jsme hráli i v Bělorusku, nahráli jsme společný song a vydali společné splitko. Máme je rádi a doufáme, že se s nimi potkáme znovu v roce 2019.

A ohledně Moscow Death Brigade, vznik téhle kapely jsme sledovali a podporovali ji od úplných začátků. Za krátký čas se stali silným a nezávislým fenoménem a dnes už jejich popularita sahá i za hranice subkultury. Odehráli jsme spolu spoustu koncertů a uspořádali jsme společně dvě benefiční turné po Evropě, které skončily velikým úspěchem. Dlouho jsme měli v plánu nějakou spolupráci a v roce 2015 jsme ji uskutečnili natočením společného tracku, doprovázeným videoklipem, který získal už přes milion zhlédnutí. I s nima jsme nahráli a vydali splitko, u kterého se vyprodaly všechny kusy.

Zmínil si nové album. Chystáte třeba i nějaké další splitko?

Už žádná splitka! Už teď jich máme sedm, v tomhle oboru jsme v Rusku kapela číslo jedna. (smích) Letos bude nové album, dáme do něj všechno.

Na vašich koncertech často hoří bengálské ohně. Nebyl z toho někdy průser?

Naštěstí ne, jelikož se vždycky zapalují venku, takže to vypadá okázale, ale je to bezpečné. Hlavně když nehoří uvnitř klubu při koncertě! Nedávno jsem viděl video z koncertu v Moskvě. Koncert se musel přerušit a dál už nepokračoval, všude byl silný kouř a právě od světlice chytly i části zařízení klubu. Pěkně na hovno.

Hrajete radši v malých klubech, nebo jsou vaší prioritou velké stage?

Během třinácti let, co kapela existuje, jsme odehráli kolem 300 koncertů, většinou právě v malých špinavých klubech nebo v podzemních prostorách. V poslední době se to mění, začali nás zvát na velké festivaly. Loni jsme byli hlavní kapelou na festivalu Mighty Sounds, kde jsme odpálili náš set včetně songu „Nothing to Loose“. Mighty byl skvělý festival, ještě jednou děkuji vašim lidem za pozvání! Upřímně řečeno, hrát před pětitisícovým davem je pro nás obrovský adrenalin a veliká čest. Ale malé koncerty, jako náš poslední koncert v Praze roku 2017, kde bylo 250 lidí, nebo poslední koncert s Moscow Death Brigade, kam přišlo 300 lidí… když je malá stage, klub je narvaný a ty máš přímý kontakt s publikem, vytváří to emoce, na které člověk jen tak nezapomene.

Vzpomeneš si na nejmenší klub, kde jste hráli?

Nejmenší místo, kde jsme hráli, bylo v garáži na severu Ruska, ve městě Petrozavodsk. Hráli jsme tam na jednom fesťáku, kde nás oslovilo pár pankáčů s nabídkou, jestli nechceme hrát neveřejný koncert v jejich garáži tu samou noc po skončení festivalu, jelikož mnoho jejich kámošů nemělo peníze, aby se na ten festival dostali. Souhlasili jsme a bylo to hodně hustý, 50 lidí, ale plno a skvělá podpora lidí. Přímý kontakt s publikem je úžasná věc.

Mluvil jsi o koncertech v Praze a o festivalu Mighty Sounds. Co říkáš celkově na českou punkovou scénu? Znáte nebo posloucháte nějaké české kapely?

V České republice jsme poprvé hráli v roce 2009, od té doby jsme ji navštívili dvanáctkrát, různá města, ale především Prahu. Pokaždé máme skvělý support a hromadu lidí na koncertě. Koncertovali jsme po celé Evropě, ale jen u vás se cítíme jako doma. Lidé na české scéně jsou stejně pozitivní a šílení, jako máme v Rusku, a dokonce i situace s nácky je také v určitých místech stejná, jako máme doma. Veliký respekt české scéně! Letos se do Prahy vrátíme, 2. května hrajeme v Rock Café, těším se na to moc.

Co se českých kapel týče, znám kapely, se kterými jsme hráli, nebo kterým jsme pomáhali s koncerty v Moskvě. Anebo kapely, které jsme prostě viděli hrát, jako Thema 11, Flowers for Whores, Lvmen, Aculeos a podobně.

Co všechno pro tebe znamená pojem hardcore?

Přátelství, srandu, bratrství a sesterství, odpor proti rasismu, sexismu, homofobii a proti zasranejm neo náckům.

O autorovi

Comments are closed.

WP Twitter Auto Publish Powered By : XYZScripts.com