Kids and Heroes
Meatbodies – Meatbodies
Johnny Násilník 31/08/2015 LP, Recenze

Občas, neřku-li často, se stává, že objevuji Ameriku. Totiž skvělé nahrávky minulého roku se zpožděním, za které by se styděly i České dráhy. Amerika je rádio KEXP, o kterém se dá lehce říct, že je to „hipsteřina,“ nicméně dramaturgie nabízí tolik rozmanitých interpretů, že radostí výská pankáč i hipík. Meatbodies jsou někde na pomezí – od pohledu věčně zkouření stoneři, tak trochu hipízáci, ale pořád divoká Kalifornie.

Kapelu dal dohromady Chad Ubovich, kytarista od Mikala Cronina a basák Fuzz, jedné z mnoha kapel zázračného dítěte Ty Segalla. Společně s ním Erik Jimenez z together Pangea skrytý pod přezdívkou Riff King. Jedna velká rodina, kterou spojuje dohromady jediné slovo. Fuzzzzzz. Špinavě zkreslené kytary stojí u renesance rokenrolu, který, ač se ze své podstaty vlastně ani nemůže nikam posouvat, dostává díky kapelám jako Thee Oh Sees novou post-moderní tvář, recyklujíc kde co a vykrádajíc kde koho.

Pokud máte rádi zmiňované Fuzz nebo Ty Segall Band, nesáhnete s Meatbodies vedle. Do koktejlu přidali o něco víc psychedelie, což je patrné už z přebalu desky nebo vytripeného intra The Archer. Halucinogenní atmosféru však včas rozřízne skladba Disorder – přeřvaná vypalovačka, v leccčem připomínající Stooges. Ukazuje, o čem to celé bude. Meatbodies se nebojí bezostyšně vykrádat, každý song vybízí k pátrání a otázkám „co mi to jenom připomíná?,“ kapele však nelze upřít, že má vlastní ksicht. Na všechno je dost času, instrumetální překvapení přijdou vždy ve správnou chvíli. Zapomeňte na Ramones, nejde o prvoplánové opakování jednoho nápadu dokola. V popředí dvouakordové kytarové riffy, perfektně šlapající rytmická sekce a poněkud upozaděné psychedelické vokály se spoustou reverbu. Dokola opakované „coming up to the mountain,“ ukazuje, že Meatbodies mají sílu i v chytlavých melodiích. V Tremmors mně facinují hymnické vokály unášející mysl někam do vedlejšího pokoje. Off ukazuje, že pod sukní není žádný spodní prádlo, a že to všechno má stejně kořeny v jednoduchém garážovém punku.

Avšak tím, čím mi Ubovichova sebranka učarovala na první poslech, je kousek s názvem Plank. Pamatuju si to jasně. Výrostek, kterej nemluví o ničem jiným než o fetu, šukání a rokenrolu, rozvalenej na zemi na náplavce, prohlásí, že už nemůže poslouchat hipsterský arty kvokání o poezii a umění vůbec, a pouští to z mobilu. Rázem přestávám vnímat okolní štěbtání. Připadá mi to, jako by někdo vzal Stone Roses a zavřel je na několik dní do garáže bez jídla a vody, jenom s koksem, chlastem a LSD.

Spojení „heavy groovy“ v popisku desky sedí perfektně. Eponymní album Meatbodies je skvělá a barevná nahrávka. Zajímalo by mně, kam se tenhle fuzzový fenomén dostane. Třeba noví Wand jsou pohádkou o tom, že může být čím dál tvrdší a nasranější, stejně jako může skončit trapnou vyumělkovaností a zahleděností do sebe sama. Prozatím přetrvává nadšení.

Tracklist

01. The Archer

02. Disorder

03. Mountain

04. Him

05. Tremmors

06. Plank

07. Gold

08. Wahoo

09. Two

10. Off

11. Dark Road

12. The Master

O autorovi

Jsem král panku, nikdo není víc pank než já. Napsal jsem dvě knížky, jedna se jmenovala Pank a druhá jinak, protože Pank se jmenovala už ta první.

Comments are closed.

WP Twitter Auto Publish Powered By : XYZScripts.com