Kids and Heroes
Martin z BOY a Mad Pigs: Je tu víc nových kaváren než pořádných kapel
Danny 25/02/2016 Rozhovory

Někým zatracovaný, někým milovaný – to samé platí i o jeho kapelách. Pravdou ale je, že málokdo v punkové scéně má tak silnou sebereflexi jako Kejkla, frontman hibernujících Mad Pigs a našlápnutých BOY, otec Voltage Records. Před pražským a brněnským křtem DVD Chaos Across Japan jsme si dali dostaveníčko a výsledkem je rozhovor, který by mohl probíhat ještě dnes. Probrali jsme vše od spolupráce s bubeníkem Turbonegro, přes pohled na brněnskou scénu až po Vánoční mandarinku.

 

Martine, dlouhé roky funguješ v punkové scéně, úspěchy doma i v zahraničí s Mad Pigs vystřídaly úspěchy s BOY. Začněme ale od Voltage Records, které jsi minulý rok vzkřísil. Co tě k tomu vedlo?

Vlastně jsem o pauza Voltage doposud nikdy veřejně nemluvil, ale konec Voltage nebo spíše ta pauza byla proto, že náš kamenný obchod v Brně byl pětkrát po sobě dost brutálně vykraden a poničen. Nevíme kdo, ale celá ta doba byla dost krutá. Policajti byli „chápavý“, ale v podstatě nám jen řekli, že pro nás nemůžou nic udělat a pokud pachatele chytíme sami, tak ať jim pak zavoláme… Tak tedy OK. My to fakt skoro udělali, v noci jsme tam čekali a skoro toho bastarda dostali. Ale bylo toho moc a já po tom vyhořel a trošku jsem se stáhl. Práci s hudbou miluju a chybělo mi všechno okolo, takže jsem se postupně vrátit a řekl si, že to budu dělat jinak. Žádná masová distribuce, maximálně něco, co mě hodně baví. Hlavně se chci zaměřit na výrobu vlastních věcí a kompletní servis pro kapely, s kterýma pracuju – mam tím na mysli věci, který už roky dělám – turné, výroba merche a promo.

Kde jsou vůbec ty prapočátky Voltage Records?

Ono to šlo postupně už od dob, kdy jsme začínali s Mad Pigs. Měl jsem na starosti kapelní merch a na tom jsem se nevědomky učil ten systém. Pak když jsem poprvé pozval do Evropy japonské Hat Trickers, tak jsem jim vydal na CD jejich singlu Shadow, a tím začalo něco, co by se dalo nazvat počátky Voltage Records. Neměl jsem vůbec žádné zkušenosti, ale věděl jsem, že mě to baví a že bych to chtěl dělat pořádně.

První nahrávkou zmrtvýchvstalých Voltage Records byla reedice Strenght Through Pain od Monster Squad (recenze). Proč padla volba právě na tenhle titul?

S Monster Squad jsme letitý kámoši, a když to čas dovolí, tak se navštěvujeme. Naposledy jsem byl na narozeninách J´ovi dcery a vždy se u nich cítím jak právoplatný člen rodiny. Tahle nahrávka byla roky nesehnatelná a kluci sami chtěli, aby znova vyšla. Nebylo kolem toho ani moc práce, protože Jake z Casualties (Charged Records), který tu desku původně vydával, byl taky pro, ať to jde znova ven. Tak jsme do toho šli. Ta deska je jednoduše top americkýho street punku, takže nebylo o čem přemýšlet.

Co se teď pod hlavičkou Voltage chystá? Spousta lidí měla a má zálusk na sedmipalcový split s Hat Trickers, který jste s BOY natočili díky společnému japonskému tour. Ten byl ale striktně limitovaný a pro Evropana nesehnatelný. Neuvažuješ pro Voltage Records o re-edici?

Kolem toho splitka je taková zvláštní situace. Kenji (Hat Trickers) to chtěl vydat na svém labelu U.P.D Records, ale nechal udělat jen 100 kopií. Když jsme přijeli do Japonska, tak jsme každý člen dostali jen jeden kus, ale nemohli si koupit další (ani za plnou cenu), protože Kenji to chtěl nechat hlavně pro japonské fanoušky. Během pár dní se všechny desky prodaly a my neměli možnost nic vzít zpět do ČR. Chvilku na to přišla nabídka od jednoho amerického vydavatelství, že mají zájem to pře-vydat. Hat Trickers nám velice kulantně a přátelsky naznačili, že by si přáli, aby to teď zůstalo tak, jak to je, takže nám nezbylo nic jiného, než to respektovat. Myslím si, že by to mělo vyjít, když o to zájem je.

Voltage určitě plány má, ale ten nejvíce aktuální je vydání nové desky Acidez Welcome To The 3D Era, která vyjde začátkem dubna a bude ji hned následovat měsíční evropské tour, které mám taky na starost. Vždy mi tyto projekty zaberou tak rok práce, takže podle toho budou vypadat i další kroky. Taky chystáme spuštění nového webu a ten by měl být ready někdy během března.

Předpokládám, že i ty sám jsi sběratel desek. Čeho si ze své kolekce vážíš nejvíc?

Dřív jsem býval daleko větší blázen, než jsem teď. Ale ten význam desek se časem mění. Hudbu teď můžeš poslouchat z různých zdrojů, ale ta deska se ti může spojit s určitou situací, takže já to mám tak, že mám desky, ke kterým mam příběh a mají pro mě dvojitou hodnotu, jako to, když jsem od své mamky před deseti lety dostal desku Blitz, aniž by věděla, co mi donesla, nebo když se ve Voltage zastavili Discharge a Rainy, byl tak nadšený z mého UK82 vkusu, že nám střelil krabici původních (nikdy nehraných) singlů Never Again na Clay Records, které našel na půdě během stěhování. Nebo když mi teď o víkendu dali na nargle kluci z BOY test press TurbonegroApocalypse Dudes. Ve všech případech to jsou super desky a navíc s příběhem. Mám hrozně rád starý japonský a evropský kapely, takže moje oblíbený desky, které mám tu čest vlastnit v originále, jsou Execute, Vulpe SS, Svart Framid, Crude SS, Disarm, Stalin, Sexual Position Arts. Tohle všechno mě děsně baví, a navíc mít při poslechu v ruce tu desku a představit si, kde všude už byla a je starší než já, tak je to ideální stav, jak si užít celý ten rituál.

BOY vstoupili na scénu skvělým sedmipalcem I’m Weird. Na něm ale ještě zpíváš v češtině a to mě hodně bavilo. Není škoda se zbavit mateřštiny? Na druhou stranu samozřejmě chápu, že by se bez angličtiny nějaké výjezdy za hranice staly víceméně nereálné…

Ty výjezdy ven by reálné byly. S Mad Pigs jsme zpívali z drtivé většiny česky a běžně jsme jezdili hrát ven. Hráli jsme v Japonsku, několikrát jsme projeli celou Evropu a do USA jsme se nedostali jen proto, že půlce kapely nedali víza. Pokud chceš hrát v Česku, tak je čeština základ a je to jednodušší cesta. A rozhodně je to lepší na předání myšlenky, kterou v textech mají politické kapely. My chtěli zkusit něco novýho, něco, co jsme před tím nedělali, takže jsme natočili Darkest Visions (recenze) v angličtině. Rozhodně v tom budeme pokračovat i u dalších věcí. U nás se to vážně strašně moc řeší, a přitom to je jedno. Lidé zde běžně poslouchají anglicky zpívající kapely ze zemí, kde není angličtina první jazyk, a problém to není. Pak se u domácí kapely často argumentuje tím, že nezpívají jazykem, se kterým se narodily… A akcent nebo nedokonalá angličtina je jedno. Tady to lidí nenávidí a neodpouští, i když sami louskají teprve druhou lekci Kozlíka Bertíka v anglické verzi. Venku ti každej řekne, jak miluje tvůj akcent. 100 lidí, 100 chutí, důležitý je, jestli to funguje dohromady jako celek.

Dlouhohrající debut Darkest Visions se teď dočkal re-edice v několika barevných variantách a deska opět vypadá skvěle. Je něco, co bys na téhle nahrávce udělal jinak s odstupem času?

Kdybych mohl něco udělat jinak, tak tu desku přezpívám. Nejsem s tím spokojenej, ale tak to v té době bylo a nedá se svítit. Celý průběh nahrávání byl tak hektický, že je dobře, že to vůbec máme. Začali jsme ji točit v Brně a dokončovali ji v Oslu… Od té doby jsem na zpěvu začal víc makat, a když jsme točili singl Can´t Stop Me, tak jsem viděl (slyšel), že to je zase někde jinde. Na další desce to bude lepší.

Darkest Visions se dočkala velké pozornosti a několika re-edicí. Koncem roku 2015 ji ve třech nových variantách pře-vydal kanadský Unrest Records. Jedna z těch verzí má plastový obal a bílý vinyl. Tu bereme jen na koncerty, protože chceme lidem nabídnout něco extra, co třeba běžně neseženou. Jsem hrozně rád, jak se deska graficky povedla, a respekt Rebel Sound Records a Unrest Records, že do tak nákladné verze šli. Přesně takto jsme to chtěli a máme to!

Spolupráce s Tommym Manboyem vám ale evidentně vyhovovala, protože teď dohlížel na nahrávání demoverze nového alba BOY. V jakém stádiu je tedy práce na druhé řadovce?

Tommy je nejlepší! Tentokrát přivezl i Johanna, který s Tommym hraje v Onkl P a mají společně studio Kick-Ass v Olso. Dohromady to byla doslova destruction-derby. Ti kluci jsou rockový hvězdy v pravým smyslu slova, ale nejsem si úplně jistý, jestli město o velikosti Brna na to bylo úplně připravený (smích). Každopádně jsme během deseti dnů, co tu kluci byli, natočili demo nové desky a teď doděláváme texty a ještě nějaké skladby navíc. Vypadá to, že Tommy doletí ještě jednou a pak my v květnu do Osla, kde to nabereme a asi tam budeme hrát i několik koncertů, co budou kluci zařizovat. Když vše dobře půjde, tak desku ještě letos pošleme do Loděnic. Máme rozjednaný jeden label v USA, co má zajem to vydat a udělat tam tour, ale přesně ještě nevíme, kde deska skončí.

Není náhoda, že na nahrávky dohlížel a dohlíží zrovna člen Turbonegro. Jak moc ovlivnila tahle kapela tvorbu a vizuál BOY a vlastně i tvůj pohled na punkrock?

Dobrá otázka! Bylo několik lidí, kteří si mylně myslí, že vizuální vzhled BOY je ovlivněný Turbonegro, ale je to omyl. Naše image má počátky právě v Japonsku, kde jsou v Tokyu partičky, co chodí podobně okoplý. Je to mix glamu, Clash, Motörhead, Sex Pistols, španělských kapel jak Paralisis Permanente a další 80´ KBD kapel. To, že měl v určité době Euroboy německou čepici, neznamená nic… Ale pohled na hudbu, jako mají Turbo, nás ovlivňuje dost. Libí se nám jak kombinují punkrock s prvkama Alice Coopera, AC/DC, Dictators, Ramones nebo metalu. A když jsem začal číst texty Turbo, tak mě to taky dostalo. Miluju tenhle dekadentní pohled na svět, kdy se vše nebere tak vážně, a když ano, tak se i ty vážný věci píšou chytře a provokativně. Netajíme se respektem k Turbonegro, ale ovlivňuje nás taky hodně dalších kapel a vlivů, které by bylo nespravedlivý neuznat. Bez ironie to je Hanka Zagorová, Lucka Vondráčková nebo třeba Michal David. Všude se dá něco ukrást a udělat to daleko lepší. (smích)

Má podle tebe punk hranice?

Kdoví? To je otázka, na kterou neexistuje odpověď, protože, ačkoliv ti dám tu nejvíce výmluvou odpověď, tak vážně věřím tomu, že každý má ten svůj punk hozenej nějak jinak. Na jedné straně je skupina lidí, jejichž punk hranice má, a svýmu okolí to nezapomene náležitě připomenout. Pak ale dělají věci, které spíš připomínají lidi z toho druhého tábora, kde hranice nejsou, jenže pak vlastně může být punk kdokoliv a nemůžeš s tím nic nadělat, protože nejsou hranice. Je mi to vlastně celkem fuk. Mě osobně punk dal hodně, stejně jako mi vzal, ale stále jsem vděčný, že jsem se mohl hodně naučit a zažít. Můj punk hranice nemá, ale plně chápu, že pro spoustu lidí punk nejsem. Ale dávno jsem pochopil, že život je příliš krátký a cenný na to, abych se omezoval proto, abych někomu jinýmu udělat radost. Zažil jsem spoustu radikálních punx, co se po čase vypařili jak pára nad hrncem a v tom jejich jepičím životě nenechali kámen na kameni. Já osobně jsem se změnil dost, ale mám čistý svědomí, že pořád pro ten punk něco dělám.

Pochopil jsi, na co narážím. V BOY sedí za bubny Vinca a nemálo lidí mu poslední dobou nemůže přijít na jméno. Jak vnímáš Vincovy aktivity mimo BOY?

Tak on má těch aktivit hodně, tak přesně nevím, co máš na mysli, ale pokud chápu správně, tak narážíš na aféry kolem HitHitu, Milky, Novy, Nennyho apod. Znám Vincu roky a on zrovna patří do té druhé kolonky z předešlé otázky. Ovšem na zdejší poměry až moc. Bohužel nemůže čekat, že lidi všechno přejdou a budou to ignorovat. Je v pořádku, že lidi mají k punku vlastnické právo, protože s ním spojili svůj život a teď někdo, kdo je vidět, ho v jejich očích špiní. Neber to tak, že to tak reálně musí být, protože všechno tohle je abstraktní debata a vždy se z toho dá uniknout tím, že se řekne: A co je ten punk?, ale o to nejde. Jde o to, kde je ta míra osobního vkusu a taktu. Mám tu výhodu, že nejsem člověk, co řeší věci online, ale vždy osobně „face to face“, a zadruhé mám k Vincovi blízko, takže mu vždy tu reflexi můžu říct do očí a nedělat to veřejně. To jsem vždy udělal a je jen na něm, jak se s tím popasuje on…

Ani BOY se nevyhnuly změny v sestavě. Na asijské tour jste vycestovali jen čtyři, navíc poslední koncerty teď s vámi bubnoval Martin z My Dead Cat, pokud se nepletu…

Je to tak. S Robem jsme se rozloučili, protože to dohromady nějak nefungovalo. Nemělo cenu to lámat přes koleno, takže jsme se rozešli a každý šel svojí cestou. Do Japonska jsme tedy jeli ve čtyřech a basu si vzal Olda. V Tokyu jsme zahráli jeden song se dvěma kytarama. V songu Can´t Stop Me hostoval Clockwork Kenji z Hat Trickers. Tam jsme si uvědomili, že musíme hledat pátého člena.

Vinca toho má víc než dost, takže jsme začali jezdit některé akce právě se Slovčou (ex-My Dead Cat, Zeměžluč). Uvidíme, co bude dál, ale náš cíle je tento rok ustálit sestavu k maximální spokojenosti nás všech.

V Brně a Praze teď bude mít premiéru váš dokument z asijského turné. Kolik hodin jste museli trávit sledováním natočeného materiálu, vybíráním záběrů a jejich stříháním? Je něco, co jste vyřadili, protože „to už by bylo fakt moc“? A kdy bude finální podoba DVD hotova?

No, my jsme na tom tolik práce neměli. Nejvíce času u toho strávil Tomáš Bláha, který to celé točil a pak stříhal. Na druhou stranu se to nezdá, ale je toho fakt raketa. Tomáš měl asi 20 hodin materiálu, které z Japonska dovezl. Z toho udělal dvouhodinovou kostru, kterou nám poslal, a my z toho vysekali hodinu, kterou použijeme. To jsme pak společně upravovali a zbylo z toho 45 minut čistého času. S cenzurou jsme takový problém neměli. Dali jsme tam vše tak, jak to bylo. Někdy jsme to udělali trošku artově, že to je schované v rádoby uměleckém střihu, ale vše, co uvidíte, se tak stalo. Chceme ukázat tour takové, jaké je, i když se někdy stydím sám za sebe. Hodně práce pak bylo na japonském dabingu, který jsme točili s moji učitelkou japonštiny. Bohužel se tam nevešlo všechno, ale ještě tento rok to vydáme ve fyzické podobě, kam přidáme nějaký bonusový materiál, který se do toho základu nevešel.

Chaos Across Japan ale nebyla tvoje první návštěva Japonska. Překvapuje tě tahle země ještě něčím?

Más pravdu. Tohle byla aktuálně moje devátá návštěva Japonska. Já to tam prostě miluju, snažím se učit řeč a celkově se s tou kulturou pořád seznamuju. Vždy se stane něco, co mě vykolejí. Třeba předposledně, když jsem tam byl těsně před Vánoci, tak mě celkem překvapilo promo na Vánoční mandarinku, ke které probíhala masová ochutnávka (fakt byla dobrá) a dostal jsi několikastránkovou brožuru formátu A4 s podrobným infem o Vánoční mandarince. Nebo teď naposled byl na tom stejným náměstí, kde byla akce na Vánoční mandarinkou, koncert – něco jako Spice Girls -, ale nesmělo se fotit. Tak jsem se zeptal, o co jde, a dostal jsem opět (tentokrat menší) promo brožuru s reklamou na nové, futuristické vysavače! No řekni, můžeš tohle nemilovat?


Dokážeš si vybavit první punkový koncert, na který jsi zašel?

Jasný! Pokud pominu 1000 let do ráje, tak to byl koncert Davová Psychóza, Zeměžluč, MDT a Razie v Brně na Musilce. Vše pro mě bylo nový a já čuměl jak puk. Davovka nedorazila, ale to bylo v době, kdy rušila akce častěji, takže lidi kolem to asi tolik nepřekvapilo a já myslel, že je „konec světa“. (smích) Vlastně se tak později jmenoval i náš první fanzin s Pajou (ex-Festa Deperato), takže to asi nebyla náhoda. (smích)

Co může aktuálně Brno nabídnout za kapely, na které se vyplatí zajít?

Mám dojem, že tu je rozhodně víc nových kaváren, ochutnávkových pivnic a podobných lakoven než pořádných kapel. Vše, co jsem zaregistroval, zní stejně a není v tom kus originality nebo snahy nakopat hudbou (hlukem) prdel každýmu, kdo přijde do cesty. Jestli o něčem víte, tak mi napište. Budu rád.

Ty, Mad Pigs a především BOY si musíte pořád obhajovat nějaké místo na scéně i po všech těch letech. Vnímáš ještě vůbec nějaké výpady, především na internetu, vůči svojí práci, nebo se je snažíš prostě ignorovat?

Vždycky byly a vždycky ty výpady budou. Abych řekl pravdu, je jasný, že mě to mrzí, ale nehroutím se z toho. Naučil jsem se to rozlišovat. Na jedné straně je konstruktivní kritika, ve které je dobrý umět se orientovat, protože ti to může něco přinést. Na druhé je čistý a zapšklý hejt, který je vždy od člověka, který nemá kus úcty, respektu, zkušeností a sebereflexe. Tohle byl po roky můj problém, který jsem nedokázal rozdejchat. Teď to buď ignoruju, anebo když mám náladu, tak na to ve stejným duchu odpovím, a kupodivu to druhou stranu vždy umlčí. Abych se vyjádřil správně, prostě je pošlu do prdele.

Jaký je momentální stav Mad Pigs? Poslední koncert proběhl nějaké dva roky dozadu…

Mad Pigs jsou zatím dead. Já jsem připravenej jít dál, když vše půjde, ale situace je teď složitá. Gala a Máša mají děti a Klobi se odstěhoval do Irska, takže při současné situaci to asi dohromady nedáme. Ale bylo by skvělý to někdy znova nakopnout a hrát dál. Třeba ten čas ještě přijde.

Co se ti první vybaví, když si vzpomeneš na Mad Pigs?

A díky za dobrou otázku! Co se mi vybaví? Je to naše první zkušebna ve sklepě domu, kde jsem dřív bydlel. Zkoušeli jsme skoro pořád, ale ne proto, že jsme měli ambice, ale proto, že jsme byli v pubertě a tohle být náš jedinej svět, kterýmu jsme obětovali všechno. Byly to super časy a moc rád na to vzpomínám.

Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on Google+Pin on PinterestEmail this to someone

O autorovi

V osmé třídě napsal nejlepší slohovku, na což už bohužel nikdy v životě nenavázal. Každý týden uváděl vcelku bezvýznamný pořad na Rádiu Akropolis. Zkusil to neúspěšně v pár kapelách s kytarou i baskytarou - stejně ho ale jen zajímalo, co si vzít na sebe. Chodí řvát na fotbal, pít na koncerty a číst do hospody. V Kids And Heroes je od ledna 2011. Pražák, otec, introvert. Kontakt: dannyboy@kidsandheroes.com

Comments are closed.