Kids and Heroes
Lucifer Star Machine přivezli na Strahov nálož londýnské špíny
Danny 17/05/2014 Reporty

I.P. Pavlova, Karlovo náměstí, rychlá zastávka v hospodě U parašutistů, na mostě počkat na stošestasedmdesátku a pak pět minut jen tak pozorovat Prahu jako na dlani. Strahov je králem pražských kopců, místo géniů i vyvrhelů a skrývá ve svých útrobách nejkultovnější ze všech českých klubů, 007. (Mimochodem, četli jste názory, že OFF! by měli raději zahrát v říjnu v nějakém lepším klubu, než je Sedmička? Proboha, v jakém lepším?). A tentokrát hostil vybranou společnost, protože z Londýna dorazil kvintet špinavců Lucifer Star Machine, kterému obstarali domácí support Slaves Of Stadium Rock.

Jedno, dvě lahvový, a už si vercajk chystají Slaves Of Stadium Rock. A jsou skutečně tak výborní, jak mi nedávno bylo básněno. Vidím je naživo poprvé a zní mi naprosto nečesky. Zpěvák, kterým není nikdo jiný než Jiří Nedvídek z Anyway, vystupuje v tričku Black Lips a skutečně, zavřít oči, klidně si představím partu revoltujících studentů s telecastery pod krkem a tunou pedálů. Slaves Of Stadium Rock znějí opravdu tak, jako by právě sjeli na café raceru z nějaké Arabia Mountain, riffy a vyhrávky nabírají místy exotický nádech a celé to do sebe skvěle zapadá. Za nástroji ale nemáte žádné stydlíny, za bicími sedí třeba Martin Švec, jehož úder a práci nohou mu může závidět 98% tuzemských bubeníků a jen tak mimochodem válí v nesmrtelných Plexis. První brázdu klasického českého půlkruhu před pódiem tvoří pánové z Lucifer Star Machine, což je nadmíru sympatické, a je na nich vidět, že se baví, a nestojí tam jen z muzikantské solidarity. Vzhledem k tomu, že Slaves Of Stadium Rock hráli spoustu nových věcí, není pro mě možné položky jejich setlistu vyjmenovat, ale song ve kterém se zpívá něco o „milky way“, jó tak to je dech beroucí hitovka. Jen doufám, že jsem se nesekl a není to písnička z jejich debutového alba, které, přiznávám, taky tak úplně naposlouchané nemám.

A pak přicházejí Lucifer Star Machine, kapela, o které jsem věděl jen pramálo, dokud Ladrogang neohlásil jejich návštěvu Sedmičky. Spíš byste je tipovali na nějaké Švédsko nebo Německo než na uhlazený Londýn, z promo fotek dští hněv a síru, ale mají smysl pro melodii, skvělé zpěvové linky a všechno vám to vrazí hezky pod žebra. Za bicími sedí Txutxo Krueger, který se mihnul třeba v Last Resort nebo Total Chaos, vokály obstarává Tor Abbys, ne úplně marný tatér, a třeba hlavní postava videoklipu Stay Back od The Brains. Svůj set odpálí Hammer Me Dead a pak už do nás valí Cancer Daddy, The Curse, Hold Me Down nebo klipovou pecku Dead And Gone.

Frontman Tor Abbys svým hlasovým projevem dokáže udělat lovesong i z písničky Pussy Champagne. Má v sobě něco z Michaela Gravese, za drsnou a nepřístupnou image se skrývá temná poezie a někdy se mu podaří i skrz divoké vousy protlačit odzbrojující úsměv. To pak zákonitě musí roztát každá slečna, která celým srdcem tajně touží mít doma nezkrotného parchanta a přitom uvízla v bezpečném vztahu s nudným bankovním úředníčkem. Přitahuje váš pohled, ale nestrhává na sebe veškerou pozornost záměrně. Prostor nechává i baskytaristovi se skvělým jménem Crusty Chlamydia, který celý koncert hraje bezchybně, přesně a navíc s tím nejnádhernějším nástrojem, který jsem kdy na pódiu viděl. Černý Jaguar Bass s červenou perletí se tenhle večer dostal vysoko do mého wishlistu.

Do line-upu Lucifer Star Machine zaskočil během tour narychlo kytarista Mauro Paderni s vizáží Roba Halforda, ale na sehranosti kapely to není vůbec znát. Přichází hitovka Sulphur And Speed a celá Sedmička křičí „stay forever, stay with me“, tohle je prostě vrchol večera, který pak ještě umocňuje Dead Or Jail. Tor uznale kvituje všechny sbory z publika, ptá se, jestli chceme ještě dva songy, že nebudou jak idioti chodit do backstage a čekat na nějaké skandování. Rozloučí se výborným coverem I Kill Everything I Fuck od GG Allina, ale to už je desátá hodina, konec, a pak fronta u merče na tričko s bubákem a nějaký ten suvenýr pro rodinu z cest. No, a když se teď koukám na vybledlé razítko 007 na mém zápěstí, říkám si, že to byl pekelně dobrý koncert.

Celý fotoreport najdete tady.

Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on Google+Pin on PinterestEmail this to someone

O autorovi

V osmé třídě napsal nejlepší slohovku, na což už bohužel nikdy v životě nenavázal. Každý týden uváděl vcelku bezvýznamný pořad na Rádiu Akropolis. Zkusil to neúspěšně v pár kapelách s kytarou i baskytarou - stejně ho ale jen zajímalo, co si vzít na sebe. Chodí řvát na fotbal, pít na koncerty a číst do hospody. V Kids And Heroes je od ledna 2011. Pražák, otec, introvert. Kontakt: dannyboy@kidsandheroes.com

Comments are closed.