Kids and Heroes
Laura si prošla trnitou cestou. Dnes je šťastnější než kdy jindy, říká Atom z Against Me!
Michaela 22/06/2017 Rozhovory

Hrál v Rocket from the Crypt, The Offspring, Angels & Airwaves nebo Social Distortion, až před čtyřmi lety zakotvil v Against Me! Stihl s nimi vydat už tři alba a to letošní, Shape Shift with Me, přiveze v pondělí 26. června do Prahy (fb event). Atom Willard, bubeník Against Me! se rozpovídal o kapelním životě, hraní v revivalu Iron Maiden nebo nových technologiích.

ENGLISH VERSION

How was your tour with Green Day? Was there anything special about touring with such a popular band?

Yeah, that was super fun! They are super nice people. Everybody’s really really nice and easy to get along with. And it was fun to play like such a big, crazy places. It’s amazing to see how connected they get with crowd and that was kind of inspiring to see it and to try some of that too. For us, as an opening band, it’s an opportunity to make a lot of new fans and just have a good time, so it was rad and really cool.

Was there ever anything you said no to that you regret now, as a band?

I don’t know, I don’t think so… We say yes to a lot of things (laugh)… But yes, sometimes people ask „Hey do you want a day off?“ during 11 shows in a row and I say No! And then I regret that. Because after six or seven shows, you’re really tired but you had said no, no days off, so I regret that.

Do you ever think that you need a break from music?

No! I never need a break from music. Sometimes you need a break from being away from home. I love music and i love playing music but everything around the show is difficult. The show is never a problem. It’s just the travel and being gone from home for extended period of time.

Are terrorist attacks in Europe affecting you as a band somehow?

You know, you try not to fixate on that stuff. It’s a scary thing and it’s a scary time in the world but being a band that can make people come out and enjoy the night, maybe even forget about these things and the fear, is something that i try to focus on more than the fear. It is a very negative thing that can make you so scared and upset that you can’t go out, you can’t play your music…

How did you join Against Me!?

You know, they had an issue when their drummer quit just a couple weeks before a tour in Australia and they had already booked and they had already all lined up to go to Australia and it just worked out that I was available and I was so excited to do it. I mean I was such a fan of the band for so long and I was just like „Absolutely! I will fucking totally do that!“. So we practiced a little bit and we had, i don’t know, maybe six or seven, eight shows or something and it went really well and it was a fun trip and the shows were really good and that kind of stuff . So then, during that trip, Laura had asked if I would want to play on Transgender Dysphoria blues and i said yes. And so right after Australia we just went straight into the studio and did the drum tracks for that. That was in January and by September, we were playing shows as a band, we had a new bass player and that was that.

What do you mean to each other after all these years?

Well, i mean it’s your family. There are many months, where i spend more time with the band than i spend with my wife and that’s just the reality of it. We work with each other and help each other and we really are a team. And it’s not like they are rechangable pieces. It‘s like this is who we’re doing this with.

Laura has published autobiography last year, how do you like it?

Well, it’s a difficult thing to read because there’s so much pain with it. You’re just watching someone go through so many struggles. It’s been a really rocky road, it’s been tough for her to get where she is today and I’m so happy that she’s here now, you know, and she’s happier than she’s ever been. But it really is a tough thing and it’s really hard to see all those little details and all those instances of hate, judgement or self-doubt and all those things. It’s a heartwrentching read.

What were the first things you were listening to?

I was into heavy metal and rock, you know. As a kid, you’re into Kiss and The Beatles. That’s because you‘re listening to things what you’re around. My parents listened to The Beatles and other stuff but Kiss was just so over the top. There was so much excitement with the fire and blood and costumes and and everything’s like „Whoah! I don’t know what this is but i like it.“… And then your tastes change a little bit and I got into Iron Maiden and i loved that AC/DC record, the Dirty Deeds record and Van Halen and Rush and all that kind of stuff with lots of drumming, all the drum heavy things. And in the middle school somebody exposed me to different stuff and that let me into the punk rock world and everything kinda shifted there because it just made more sense for me to start playing with people in that way and it just seemed that’s the kind of stuff we were playing. I had done an Iron Maiden cover band when I was really young, like eleven years old. We didn’t do any shows or anything so my first shows and parties were with my punk rock bands.

How do you think that technology has change making new music?

It’s an incredible time for new musicians. You can make music on your home computer and show it to the world instantly, on the internet. Yeah, it’s really different. It’s a whole new element that didn’t exist when my first bands were starting.

What media format do you personally prefer to listen music?

I have a iPod. I don’t really use my phone but i do have iPod with tons of music and that’s kind of the deal. I don’t collect vinyl or anything like that.. I collect motorcycles. (laugh)

Have you checked your supporting band in Prague, Burning Steps?

You know, I haven’t spend too much time with it. I actually heard a little bit o fit but it seem cool. Do you like that band?

Yeah, i kinda like them.

Cool… Are you in the band? (laugh)

No, no. I am not. (laugh) … And how about Tim Vantol?

Tim is with us right now. He is playing tonight in Dresden and he’s been great. He’s really got an incredible voice. You think that someone with acoustic guitar is gonna be, you know, mellow thing and it’s not. He really has a great set and it’s really a fun show.

Letos jste jeli turné s Green Day. Jak jste si to užili?

Jo, bylo to super! Jsou to skvělí lidi. Všichni jsou fakt milí a hned se s nimi spřátelíš. Bylo vtipné hrát na tak šíleně velkých místech a vidět, jak se tam Green Day dokáží propojit s davem. To bylo inspirativní. My jsme to jako předkapela brali jako příležitost získat spoustu nových fanoušků a užít si to s nimi, takže to bylo skvělé a opravdu cool.

Odmítli jste jako kapela někdy nějakou nabídku a teď toho litujete?

Nevím, myslím, že ne. Spíš na hodně věcí říkáme ano. (smích) Ale jo, někdy se mě zeptají „Chcete day off?“ během 11 koncertů v řadě a já řeknu, že ne. A pak toho lituju. Protože po šesti nebo sedmi koncertech už jsi opravdu unavený.

Napadlo tě někdy, že si potřebuješ dát pauzu?

Ne! Nikdy jsem nepotřeboval pauzu od hudby. Občas ale potřebuješ pauzu od toho cestování daleko od domova. Miluju hudbu a hraní, ale všechny tyhle věci kolem nebývají snadné. Samotný koncert nikdy problém není, jen to cestování a dlouhá doba, co jsi pryč z domova.

Dopadají na vás nějak teroristické útoky v Evropě?

Víš, snažím se na tyhle věci moc nemyslet. Je to děsivá záležitost v dnešním děsivém světě. Soustředím se spíš na to, že jsem v kapele, na kterou lidi přijdou a užijí si večer, možná i zapomenou na tyhle události. Strach je negativní věc, která vás může tak vyděsit a rozrušit, že vůbec nevyjdete ven, nemůžete hrát svou hudbu…

V Against Me! hraješ od roku 2013. Jak k tomu došlo?

Tenkrát jim odešel bubeník z kapely jen pár týdnů před australským turné. Všechno už bylo zabookované a domluvené. A prostě to zrovna vyšlo, měl jsem čas a hrozně rád jsem tu nabídku přijal. Byl jsem jejich obrovský fanoušek, takže jsem hned odpověděl: „Určitě! Tak do toho kurva jdu!“ Tak jsme trochu zkoušeli a odehráli takhle asi šest nebo sedm koncertů. Skvěle nám to šlapalo, jak na koncertech, tak i na cestách. Laura se mě pak zeptala, jestli nechci hrát na desce Transgender Dysphoria Blues (recenze) a já jsem kývl. Z australského turné jsme se pak vydali rovnou do studia, kde jsem nahrál bicí. To bylo v lednu a v září už jsme hráli jako kapela, měli jsme nového basáka a už to bylo.

Co pro sebe navzájem znamenáte?

Myslím, že jsme rodina. V některých měsících trávím s kapelou víc času než s vlastní manželkou, ale tak to prostě je. Jako kapela spolupracujeme, vzájemně si pomáháme, jsme opravdu tým. A není to tak, že by šel někdo vyměnit.

Laura vydala v minulém roce autobiografii. Četl jsi ji? Co na ni říkáš?

Nečetlo se to lehce, je v tom tolik bolesti… Jenom sledujete, jak někdo prochází tolika boji. Laura si prošla trnitou cestou, nebylo pro ni snadné dostat se tam, kde je dnes. Jsem strašné rád, že se jí to povedlo a je dnes šťastnější než kdy jindy. Ale je to opravdu hodně složité, vidět všechny ty malé detaily a projevy nenávisti, předsudky, pochybování o sobě samém atd. Je to srdceryvné čtení.

Když si vzpomeneš na své dětství, které první kapely jsi poslouchal?

Hodně mě bral heavy metal a rock. Jako dítě jsem poslouchal Kiss a Beatles, protože je a podobné kapely poslouchali rodiče. Ale Kiss převyšovali všechno. Všechny ty vzrušující ohně a kostýmy a prostě: „Wow! Nevím, co to je, ale líbí se mi to!“ Pak jsem objevil Iron Maiden a zamiloval se do desky Dirty Deeds Done Dirt Cheap od AC/DC, a do Van Halen, Rush a podobných kapel, které měly mohutné bicí. Na střední jsem odhaloval další různé interprety, až mě to přivedlo k punk rocku. A tím se všechno změnilo a začalo dávat větší smysl hrát s lidmi, kteří to měli stejně. Když jsem byl opravdu malý, třeba v 11 letech, tak jsem hrával v revivalu Iron Maiden. Nikdy jsme ale neměli žádné koncerty, takže moje první veřejné hraní přišlo až s mými prvními punk rock kapelami.

Tehdy muzikanti fungovali asi trochu jinak než dnes. Jak podle tebe nové technologie změnily hudbu?

Pro začínající muzikanty je teď neuvěřitelná doba. Hudbu můžeš tvořit doma na počítači a prostřednictvím internetu ji hned ukázat světu. Dneska to funguje naprosto jinak. Je to úplně nový prvek, který ani neexistoval, když jsem začínal v mých prvních kapelách.

V jakém formátu nejradši posloucháš hudbu?

Mám iPod. Telefon na poslech hudby nepoužívám, ale v iPodu mám tuny hudby. Nesbírám vinyly ani nic podobného. Sbírám totiž motorky. (smích)

V pondělí 26. června hrajete v pražském Lucerna Music Baru. Večer otevře místní kapela Burning Steps. Vyhledal sis je?

Víš, moc času jsem tomu nedal, ale něco jsem slyšel a znělo to cool. Tobě se líbí?

Jo, docela jo. 

Super. Hraješ v tý kapely? (smích)

Nehraju. (smích) A co váš druhý support, Tim Vantol?

Tim je zrovna teď s náma. Dneska večer hrajeme v Drážďanech, určitě bude skvělej. Má opravdu neuvěřitelný hlas. Říkáte si, že někdo s akustickou kytarou bude měkký, ale není. Hraje skvělý set a je to fakt vtipná show.

Michaela, Mario

Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on Google+Pin on PinterestEmail this to someone

O autorovi

Šéfová. V Kids and Heroes od roku 2009. Kontakt: klocova.m@gmail.com

Comments are closed.