Kids and Heroes
Kečup z The Fialky k 20. výročí kapely: Je to náš životní styl, jsme kámoši, co si v dodávce vypráví
Danny 25/01/2020 Rozhovory

The Fialky letos oslavují neuvěřitelných 20 let nepřetržité existence. Rok 2000 byl silný rok a hned několika kapelám této generace se podařilo zařadit mezi klasiku CZ punku. A právě The Fialky jsou rozhodně jednou z nich. Rozhovor s Kečupem je o výročním koncertu, psaní písniček, ale i o tom, jaké je to být čerstvým punkovým tátou.

 

20 let existence, to už je v životě kapely slušná doba. Jak vidíš Fialky dál? Myslíš, že je prostor ještě přijít i s něčím novým, někam se ještě posunout, nebo už se prostě bude jen dál hrát a hrát, jak to vidíme třeba u starých českých punkových kapel?

Začali jsme tedy pěkně zvostra. My jsme vlastně hrozně konzervativní, už roky vydáváme u stejnýho labelu, natáčíme se stejným člověkem, grafiku nám pořád dělá ten samý člověk atd. Takže z tohohle pohledu jsme se nikdy neposunuli.

Sice to může vypadat tak, že se snažíme kapelu posouvat někam dál, ale pravda je taková, že je to jen přirozený vývoj a často velká shoda náhod. Mimo jiné hlavně radost z toho mít kapelu a dělat nové věci, ať už písničky, grafiku, klipy nebo design merche.

Takže budem určitě zas přicházet s něčím novým a rozhodně budem taky dál hodně hrát. Je to náš životní styl, jsme v kapele kámoši, co si v dodávce vypráví, jak se kdo měl v týdnu, známe se líp než svý boty, takže dokud nás to bude takhle bavit, tak to pojede.

Hlavní oslavy jsou směřovány na 6. 2. do pražského Futura. Půjde o klasický koncert Fialek, nebo se dočkáme třeba i nějakých málo hraných songů, nějakých hostů? Osobně bych si rád poslechnul naživo aspoň nějaký kousek ze starých demáčů.

No, na demáče nevim, jestli nakonec dojde, sice jsme si je zkusili zahrát ve zkušebně, ale zní to tak moc jinak než všechno, co jsme dělali po vydání EP United a na všech oficiálních nahrávkách. Takže si nejsme jistý, jestli by to ten koncert spíš nekazilo. Ale uvidíme, jak to nakonec bude.

Každopádně máme připravených skoro 30 písniček, průřez všema deskama, včetně dlouho nehraných věcí, pár novinek z desky Punk rock rádio a hlavně speciální set, který jsme si pracovně nazvali první zkouška. To bude pět písniček, na kterých jsme se sehrávali na uplnym začátku, v tom roce 2000. Což není nic jinýho než největší klasiky od SPS, Visacího zámku, E!E, Totálního nasazení a Plexis. Všechny pak na výročním koncertě zahrajem v čele s hostem, zpěvákem zmíněných kapel. Tak trochu po vzoru Toten Hosen a jejich desek Learning English, kde přehrávají klasiky punku 77 vždy s původním frontmanem.

Co se musí na vaší oslavě stát, aby sis druhý den ráno řekl, sakra, tak to se povedlo parádně?

Určitě bych rád, aby dobře sedly ty věci s hostama. Kromě už zmíněných klasik CZ punku, budeš hostem i ty, jestli to můžu prozradit, pak tam bude tvůj brácha Radek Šedivý z Nežfaleš a třeba Aneta ze Zputniku, která s náma dá Punk Sex Pivo! Akci chceme pojmout tak, aby se s hraním skončilo do jedenáctý a pak nám zahraje Jenda Peterka nějaký šlágry, aby byl program pro všechny, kdo tam s náma zůstanou i po koncertě. Hlavní je, aby vše dobře proběhlo, my se pobavili, lidi se pobavili, přišlo hodně kamarádů. To je celý, nic speciálního se stát nemusí.

V souvislosti s výročím vám vychází i nová řadová deska. Můžeš přiblížit, jak vznikala? Máš na ní už teď třeba nějaký svý koncertní favority?

Ano, přesně na den výročí 2. 2. 2020 nám vyjde nová deska. Jak už jsem říkal, jmenuje se Punk rock rádio a vznikla vlastně na dvě etapy. Původní plán totiž byl natočit na jaře 2019 EP, které by pak vyšlo k dvacetinám. To mělo nejdřív čtyři písničky, potom šest. Nakonec přišly další nápady a taky pocit, že EP je málo a prostě jsme to hecli a na konci léta přitočili ještě dalších šest věcí, tak aby vzniklo plnohodnotné nové album.

Bylo období, kdy to vypadalo, že točit alba je nesmysl, a že vše už bude jen o singlech jednotlivých písních nebo maximálně EP, ale díky vinylům a streamovacím službám jako Spotify jsou alba zase zpátky. Já ten formát mám rád, album tě nenutí dělat jen v uvozovkách zásadní písně, ale je prostor udělat i blbiny a celkově si s tím víc hrát. I když jsou spíš nenápadný, tak třeba tohle album má u písniček pár pěkných propojováků a inter, udělaných tak, že to do sebe pěkně sedí.

A koncertní favority na novince určitě mám, jsou to písničky: Punk rock rádio, Lidi to chtěj a myslim, že by se mohla hrát i Kotva, nebo Až se ti podaří, Alex… Je toho dost. Hráli jsme už v takové komorní verzi i písničku Lampy, ale je to tak osobní, že nevíme. jestli ji nakonec zařadíme, což je podle mě škoda… A samozřejmě v létě na Mighty, zahrajem Mighty song.

Ví se, že jsi v podstatě výhradním autorem celého repertoáru kapely. Dá se nějak bojovat proti tomu, aby se člověk za ty roky neopakoval? Řešíš vůbec věci typu: tohle vlastně zní dost jako tamto, tohle téma už jsem použil a třeba i líp?

Dost jsem to řešil někdy kolem roku 2014, to jsem měl pocit, že už nikdy nic nesložim a nic nevydáme. Pak se v roce 2015 vydalo Best Of a tam se povedl jeden bonus v podobě songu „Stejná píseň“, ale i přesto jsem to bral spíš jako potvrzení mojí skladatelský krize, protože jsem ji ladil víc než rok. Dokonce byla nahraná s jinou první slokou, která se pak ještě předělala. Bylo to dost trápení.

Ale pak se stal zázrak, a když jsme vydávali reedici Best Of a chtěli nahrát novou verzi Punk77, tak nás napadlo přitočit z legrace i nějaký covery, a tak začala spolupráce s tvým bráchou a mým letitým, dobrým kamarádem a skvělým textařem Radkem. Spolu jsme napsali texty Pod tlakem a Feeling a já zjistil, že mě spolupráce s nim strašně baví a tolik mě to nakoplo, že jsou z toho teď dvě alba – Je ti to málo z roku 2017 a aktuální novinka Punk rock rádio. Na obě desky jsem připravil písničky tak, že jsem vymyslel hlavní hudební motiv a část textu s pointou, a pak ho s Radkem dotvořil. Byla to paráda, většinou jsme měli třeba tři až čtyři písničky za večer komplet hotový! Hudbu jsme pak dodělali na zkouškách a ve studiu.

Ale abych odpověděl na původní otázku. Já neřešim vůbec nic ve smyslu srovnávání s nějakou naší starší tvorbou, tim se nenechám omezit.

Vloni ses stal punkovým tátou, čímž se samozřejmě nijak netajíš. Dá se to všechno skloubit dohromady s kapelou? Co ti tvůj syn do života dal a co chceš třeba předat ty jemu?

Vždycky, když to takhle někdo řekne, tak mě to vlastně překvapí, že to tak je. No jo, máš pravdu jsem táta. A sám za sebe můžu potvrdit, že skloubit se to určitě dá. Samozřejmě musíš mít skvělou ženskou, která to dá a hlavně ví, že by si bez kapely byl nešťastnej…

Ale rozhodně si nemyslim, že bych ho nějak zanedbával. Jmenuje se Alex, podle postavičky z Mechanickýho pomeranče, a fakt to na něj sedí. Je to zabiják, je bystrej a do všeho buší. Už od narození ho bereme hodně mezi kamarády, nebo s nim chodím na jedno do hospody, za chvilku mu bude rok, a je dost společenskej a skoro pořád se směje, což strašně nabíjí. Dal mi rozhodně velkou změnu statusu, už nejsem sám, už mám rodinu. No a já doufám, že z něj vychováme samostanýho člověka, se zdravým rozumem a nadhledem.

Kdybys měl za těch 20 let vybrat jedno období, kdy bylo kapele nejlíp a kdy naopak nejhůř, jaký by to bylo?

Asi nejhůř bylo určitě mně, v roce 2008, kdy jsem měl úraz hlasivek a myslel, že tim všechno končí. Naštěstí to zachránil Tom, který začal zpívat hlavní hlas místo mě.

Z dnešního pohledu to bylo to nejlepší, co se mohlo stát, já zpíval špatně a nepamatoval si texty. Tom pak utvořil, spolu s Marcelem koncertní dvojhlas, který je super, ale na deskách stále hraje prim Tomův o hlas, doplněný právě o tišší Marcelův. První deska, co vyšla s Tomem u mikrofonu, byla Šance, ta tenkrát schytala hodně špatný recenze, i první přijetí od punk scény bylo dost strašný. Ale paradoxem je, že dodnes jsou písničky z tohohle alba stavební kámen playlistu. A hlavně, tohle všechno kapelu neskutečně stmelilo, plus příchod Marcela Greena, rovná se dnešní sestava: já, Tom, Ota a Green. Takže tim i začalo to nej období, který trvá doteď.

A na závěr. Dokážeš si představit show The Fialky, kde nezazní Punk, sex, pivo?

Já určitě ne! Ta písnička všechno odstartovala a prostě je to zásadní a neodmyslitelná součást kapely. I když kluci by možná měli jinej názor. Ale umíš si přestavit koncerty Stounů bez Satisfaction, Visáčů bez Traktoru nebo Sester bez Kovárny?

O autorovi

V osmé třídě napsal nejlepší slohovku, na což už bohužel nikdy v životě nenavázal. Každý týden uváděl vcelku bezvýznamný pořad na Rádiu Akropolis. Zkusil to neúspěšně v pár kapelách s kytarou i baskytarou - stejně ho ale jen zajímalo, co si vzít na sebe. Chodí řvát na fotbal, pít na koncerty a číst do hospody. V Kids And Heroes je od ledna 2011. Pražák, otec, introvert. Kontakt: dannyboy@kidsandheroes.com

Comments are closed.

WP Twitter Auto Publish Powered By : XYZScripts.com